Jak se připravit na focení sněžného leoparda? Zalezl jsem doma do kouta a pomalu umíral, říká fotograf Šilha

Profesionální fotograf Václav Šilha se soustředí na přírodu. Ne jenom na zvířata. Rozhoduje se hlavně podle destinací. „Rád ale fotím velký kočky, takže si taky vybírám tyhle destinace.“

Jeho záliba ho dostala až do indické části Kašmíru. Fotil tam sněžného leoparda. „Já jsem fotograf, ne horolozec,“ vysvětluje ale hned na úvod.

„Tušil jsem, že to bude opravdu moc. Nikdy předtím jsem nebyl tak vysoko. To znamená 4500 až 5000 metrů a táhnout ještě ten 20kilový batoh na zádech…“

Čtěte také

Focení se nakonec povedlo. Na dva kilometry. „Takže musím každému vysvětlovat, co na tom snímku je. Že to není kámen. Nicméně asi po hodinovém vysvětlování ho každý pozná a vidí,“ dodává ironicky. „Není to fotka, kterou bych mohl vystavit.“

Musíte mít holt kliku

Focení divokých zvířat je podle Šilhy z 90 % o štěstí, pak to ostatní. „Trpělivost. Člověk si sedne, čeká a přemejšlí. To je hrozně príma. To mě baví.“ Takové štěstí měl třeba na focení krokodýla, který skončil v tlamě hrochů. Podobně dopadla zebra.

Připouští, že se tomu štěstíčku dá jít naproti. „Je to jednoduchý, ale člověk to pak musí přiznat,“ poukazuje na vlastní fotku orla bělohlavého chytajícího rybu. „Koupil jsem krabici zmražených ryb a házel jsem to do moře.“

Kam lidská noha ještě „nevkročila“

Za svojí největší zkušenost s divočinou pokládá Antarktidu. „Tam je to opravdu nedotčený, divoký.“ Jenom její budoucnost nevidí růžově.

Čtěte také

Antarktida má ale podle něj obrovskou výhodu: je nehostinná a nedá se úplně zničit. „S turisty problém nevidím. Ale bude jednou problém, až se bude chtít těžit to její obrovské nerostné bohatství.“

Proč se chce vydat na Sendvičové ostrovy fotit konec světa? Kdy se rozhodnout pro černobílou fotku a kdy pro barevnou? Poslechněte si v iRadiu.