Jak to vidí Tomáš Halík - 23. května

Dal by známý katolický kněz a sám vysokoškolský profesor, literárnímu historikovi s kontroverzním veřejným vystupováním tuto nejvyšší vědeckopedagogickou hodnost? Hovořili jsme o Rusku, kde je podle průzkumů za nejlepšího vládce země ve XX. století považován L.I. Brežněv a zmínili také nového papeže Františka.

V letech 1966-71 vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky), titul PhDr. získal 1972; na podzim 1968 absolvoval trimestr sociologie a filozofie náboženství na University of Wales v Bangoru ve Velké Britanii. V roce 1984 atestoval z klinické psychologie. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně (se zaměřením na religionistiku) na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, kde v r. 1992 získal akademickou hodnost Th.Lic. (nostrifikováno MŠMT ČR "dr. v oboru teologie"). Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (Dr. hab. v oboru teologie). V roce 1997 byl jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne vám od mikrofonu Dvojky přeje Václav Žmolík. Dnes mě bude zajímat a věřím, že vás taky, jak to vidí duchovní a pedagog Tomáš Halík. Vítám vás, pane profesore.

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré jitro.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Moji první otázku zcela jistě předpokládáte. S jakými pocity jste přijal včerejší rozhodnutí prezidenta republiky Miloše Zemana, že nebude blokovat jmenování literárního historika Martina C. Putny profesorem?

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak já myslím, že to, že pan prezident tenhle ten spor prohraje na celé čáře a že Martin Putna se tím profesorem stane a dokonce i s jeho podpisem, to myslím, že si mohl spočítat každý, kdo trošku reálně politicky uvažuje. Překvapilo mě jenom to, že si to nespočítal Miloš Zeman a překvapilo mě na tom teda to milé řešení, že dostali pravděpodobně od pana ministra takový bonus, že se při tom předávání toho diplomu nemusejí navzájem vidět a usmívat se na sebe do kamer, to myslím, že potěší oba dva. Já myslím, že ale Martin Putna vlastně ten titul už nepotřebuje. On bude přednášet dál, ale teďka se stal díky Miloši Zemanovi tak proslulým a tak slavným, jako žádný jiný pedagog Univerzity Karlovy. Kdo, ruku na srdce, zná někoho z těch ostatních profesorů? Putnu teď znají všichni a sjednotila se za ním celá akademická obec. I ti, kteří mu vůbec nemohli přijít na jméno a teďka se prodávají jeho knihy, já jsem včera byl v knihkupectví, všichni se ptali po knihách Martina Putny, které mizí ve velkém z pultů. Tedy ten Zeman mu udělal takovou reklamu, kterou by jaksi mu mohl děkovat Martin Putna dlouhá léta. Stal se ohromně populárním u študentů. Myslím si, že tím strašlivě získal, tedy Martin Putna. Jo, teďka se obávám, že řada dalších lidí bude jenom dráždit Miloše Zemana, aby je napadl, aby z toho měli podobný efekt. Takže on ho opravdu proslavil. Myslím si, že Zemanovi se podařila jedna věc, kterou sliboval, ale dost paradoxně. On sliboval, že sjednotí společnost. Tak teďka skutečně tedy sjednotil proti sobě, jednak celou akademickou obec, pak vlastně celou politickou scénu, jak vládní strany, tak opoziční. Zbyli mu komunisté, kteří mu v tomhle tom fandili a samozřejmě ta jeho stranička, ale ta se tedy obnažila. Ty někteří lidé, kteří vystupovali v médiích, tak to bylo teda tak neobyčejně trapné, že prostě já myslím, že on tady opravdu hodně prohrál a že se ukázal nahý. Zvlášť tedy v souvislosti s tím extempore u těch korunovačních klenot. Tyhle ty dvě věci dohromady, to je trochu příliš. Víte, Češi mají rádi prezidentský úřad a ten prezidentský úřad dlouhou dobu chrání toho člověka, i když má svoje chyby, protože člověk má jakousi přirozenou touhu, aby si mohl vážit toho, kdo je v čele a tady ještě jsou prostě ty aspekty monarchické a tak dále. A Václav Klaus vlastně ztratil takovou tu masovou podporu na konec, až tou, tou amnestií, že jo, tam vlastně prohrál. A Zeman bohužel jaksi to se mu stalo už na počátku. A teďka samozřejmě mu zbývá taková ta skupina lidí, kteří nenávidí homosexuály a tak dále. Ale jestli se bude o ně opírat, to by bylo velmi nebezpečné. Jo, to jsou ti lidé, kteří když si otevřete někdy prostě ty internetové diskuse, tak opravdu taková ta žumpa těch lidí, kteří jsou zakomplexovaní, kteří mají v sobě nějakou agresivitu, ti potřebují najít nějakou skupinu, kterou by mohli nenávidět a proti které by se mohli vymezovat. Dlouhou dobu to byli Židi. Po holocaustu jaksi už je trapné na veřejnosti vystupovat antisemicky, homosexuálové jsou takovou oblíbenou skupino pro tyhle ty lidi. Samozřejmě u nás je to církev anebo obecně politici, že jo. Ve všech těch skupinách se najdou lidi, které je možné kritizovat, ale často tenhle ten jaksi hněv a nenávist té spodiny, ten je prostě iracionální. A toho se bojím, kdyby o tohle to se Zeman začal opírat, o tyhle ty lidi, tak to by bylo velmi neblahé, pro všechny.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Pane profesore, já si dovolím citovat jeden polemický hlas, který přišel před malou chvílí. Od pana Smrčka, který nám píše: Případ prezident versus Putna má dva výherce. Putna vyhrál fyzicky, Zeman vyhrál morálně. Prohráli akademici, ztratili další část svého lesku. Myslí si pan Smrčka.

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To já si opravdu nemyslím. Já si myslím, že akademici neztratili. Samozřejmě určité části lidí, u těch lidí, kteří, o kterých jsem teďka mluvil, že jo, kteří nenávidí homosexuály, tak pro ně samozřejmě teďka ta akademická obec bude prostě ti zlí intelektuálové a tak dále. Ale já si myslím, že u myslících lidí tomu tak není. Samozřejmě já se trošičku bojím jedné věci, protože ta otázka té homosexuality je neobyčejně delikátní. A je třeba prostě tady jasně rozlišovat takovou prostě lidskou vstřícnost k lidem s homo, eroticky orientovaným a potom přece jenom určitou ideologii. Jisté homosexuální lobby tam prostě existuje. Ta existuje v médiích, ta existuje i v tom akademickém světě a která někdy požaduje prostě určité věci ve společnosti, adopci dětí a tak dále, tahle ta lobby, když byla diskuse o registrovaných partnerstvích, říkal už nebudeme nic dalšího požadovat, nebudeme požadovat sňatky, nebudeme požadovat adopci dětí a tak dále. Už je to tady. Takže jaksi určitý, je třeba rozlišit tu vstřícnost vůči lidem s odlišnou sexuální orientací a přece jenom určitý diferencovaný politický postoj k takové, k té skupině homosexuálů, která se chápe jako určitá politická skupina. Samozřejmě zase tyhle ty snahy jsou napadány takovými fanatickými fundamentalisty, někdy i z těch náboženských pozic a člověku je stydno se přidat k těmhle těm hlasům /nesrozumitelné/a podobně. Takže tady je to hrozně těžké obhájit nějaký diferencovaný, rozumný, inteligentní postoj. Já si myslím, že jaksi to je jeden nedobrý aspekt téhle té kauzy, že prostě ten problém homosexuality tady se stane něčím emocionálně nabitým. A že to rozumné rozlišování bude trošku asi ustupovat.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Mimochodem, jak vnímáte pohled katolické církve na homosexualitu? Protože zdaleka všichni kněží a zástupci církve nejsou tak tolerantní v tomto směru jako vy.

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Jistě. Ale já si myslím, že tady je třeba rozlišit ten oficiální katolický postoj, je taková střední cesta mezi dvěma extrémy. Tím jedním extrémem je protestantský a pravoslavný fundamentalismus, který se dovolává prostě těch biblických odsouzení homosexuality. Na druhé straně je takový ten zcela liberální postoj některých anglikánských a protestantských církví. Katolická církev nesdílí ten fundamentalistický postoj, protože většina teologů ví, že ty, ta biblická odsouzení homosexuality se především vztahuje na heterosexuály, kteří se chovají homosexuálně, protože si chtějí takříkajíc zpestřit svůj sexuální jídelníček. Tohle to bylo velmi živé v antickém světě, který obklopoval ten Izrael a samozřejmě v té biblické době se nevědělo mnoho o těch skutečných biologických příčinách homosexuality. Prostě ta homosexualita je složitý problém a jsou tady lidé, kteří jsou prostě takto geneticky dáni, na ně prostě není možné vztahovat ty biblické, to biblické odsouzení homosexuality. To skutečně bylo především vůči těm heterosexuálům, kteří se chovali homosexuálně z určitých kulturních a tak dále, a to si myslím, že se s tím setkáváme i v dnešní společnosti a to je něco, si myslím, že tady to mravní odsouzení je na místě. S tím bych se ztotožňoval, ale to nemůžeme vztahovat na lidi, kteří si nevybrali tuto orientaci. Tam samozřejmě i uvnitř katolické církve jsou trochu, dejme tomu zjednodušeně řečeno, dva proudy. Jeden, který říká: Dobře, nemůžeme, všichni se shodují v tom, že sama ta sama ta homosexuální orientace je dána, není žádným hříchem. Ale někteří říkají: Přesto tito lidé by se měli snažit jaksi se zdržovat toho sexuálního jednání. Měli by pokud možno žít v celibátě. Tohle to je, to, co se dočteme v některých katechismech, ale každý kněz, který má pastorační zkušenosti a doprovázel někdy lidi, kteří nesou prostě tohle to břímě, tak ví, že to je strašně těžké, takže dneska se prosazuje i jaksi uvnitř katolické církve spíš to, že když ten člověk nemůže žít jaksi ve zdrženlivosti, tak asi to párové soužití je lepší řešení než kdyby byl vydán třeba takové situaci, že bude neustále hledat nové partnery a tak dále a jeho zpovědník mu bude zakazovat nějaký stálý vztah. Takže tady jsou některé věci otevřené. A rozhodně je ten vztah diferencovaný.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Děkuji. Pojďme dál. A pojďme do zahraničí, protože z Ruska přišly výsledky velice zajímavého průzkumu. I ten zaznamenáme. Ani Lenin, ani Stalin, ale dlouholetý šéf sovětských komunistů v 60. - 80. letech Leonid Iljič Brežněv byl podle většiny Rusů nejlepším vládcem země ve 20. století. Reformátor Michail Gorbačov naopak v průzkumu nezávislého střediska Levada skončil hluboko v poli poražených. Co tomu říkáte?

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak jednak přece jenom trošičku rozlišujme sociologické průzkumy a takové průzkumy veřejného mínění. Ty průzkumy veřejného mínění, tam bych musel vědět, na jakém je to vzorku a tak dále, jak ty věci byly položeny. Tyhle ty dvě věci se hodně zaměňují a já jako sociolog proti tomu neprotestuji, protože seriózní sociologický průzkum musí jít prostě do větší hloubky a mít jasně definovaný reprezentativní vzorek. Nicméně mě to zase tolik nepřekvapuje. Ten stav ruské společnosti je alarmující. Víte, Rusko je naprosto jiná civilizace než my. A když dneska člověk přijde do Moskvy a vidí tam prostě takový ten konzum a to všechno, co připomíná západ, tak často přehlédne přece jenom ty veliké rozdíly v kulturní mentalitě. Rusko je jiný svět než je ten západní svět, ve kterém my máme naše kulturní kořeny. A samozřejmě tohle to bylo do značné míry překryto tím, že jsme násilně byli připojeni k tomu Sovětskému světu a že dneska, to dnešní Rusko opět si na nás velmi brousí zuby a někteří naši politici tomu velmi vycházejí vstříc a je to hrozně neblahé. Já si myslím, že třeba ta otázka Temelína a jestli budeme energeticky závislí na Rusku, to je naprosto zásadní politická otázka a bojím se prostě té afinity těch některých našich politiků k tomu Putinovskému Rusku. Ale víte, pod tím Putinovským Ruskem je stále ta mentalita, která se příliš nezměnila. To, že tam v té, v tom výzkumu také bodoval car, že jo, tam je pořád nostalgie prostě po tom samoděržavi. V Rusku nedošlo ke dvěma věcem, které zásadně změnily charakter západní společnosti. Jednak to byla ta takzvaná papežská revoluce, to, že ve středověku díky katolické církvi a některým papežům se rozlišila ty dvě sféry vlivu. Ta sféra církevní a ta sféra politická, ta sféra papežská, ta sféra císařská, to vlastně vytvořilo možnost sekulárního státu a sekulární společnosti. A tohle to nikdy v Rusku nebylo, tam pořád je ten "césaropapismus", ta jedna moc a pravoslaví bohužel se často pohybuje prostě v tomhle tom, v téhle té myšlenkové struktuře. No a potom Rusko neprošlo osvícenstvím. Osvícenství je strašně důležitá duchovní a kulturní revoluce západního světa, která přinesla to docenění lidských práv, práv individua a tak dále. V Rusku toto není zažité. Takže samozřejmě je to kulturní oblast, která, kde se velmi daří těm totalitním diktátorským režimům, kde, samozřejmě, jsou tam ty problémy toho lidového alkoholismu a těhle těch všech věcí, jistě Rusko mělo svoji velikou literaturu, svou velikou hudbu. Ale tahle ta oblast té kulturní elity, ta myslím, že byla hodně odtržena od těch lidových vrstev a bohužel prostě takové to barbarské, musím použít tohle slovo, jako se domnívám, že je tam stále přítomno, vidíte to na chování lidí, třeba chování prodavaček a tak dále, to je takový rozdíl. Když přijdete do ruského obchodu nebo přijdete do západního obchodu, no, u nás je to pořád na takovém rozhraní, že jo, jestli spíš půjdeme k tomu západu, kde je jakási slušnost a nebo půjdeme prostě k tomu, k tomu poněkud hrubému přístupu k lidem. No a samozřejmě jaksi tam to volání, protože Rusko má své velké problémy, tam jsou ti oligarchové, že jo, o kterých se nám ani nezdá, tedy my se s nimi setkáváme, že jo, je možné si projít Karlovy Vary a tam vidíte prostě lidi, kteří asi velmi podivným způsobem přišli k obrovským majetkům a vidí vlastně v těch, pro ně ty Karlovy Vary jsou prostě něco jako Paříž, že jo, a takže bohužel teďka v časopise Respekt, že jo, byla zpráva o tom, jak ti skuteční zločinci, kteří v Rusku působili v těch mafiích, tak tady prostě hledají svoje zakotvení v České republice. No a samozřejmě je hrozně nebezpečné jako, když jim politici otevírají dveře a je nebezpečné pro ty lidi, kteří to kritizují, protože tam jsou síly, tedy od kterých je možné očekávat všechno a chce to velikou osobní statečnost jako vůbec o těchto věcech mluvit.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Do toho vašeho vidění Ruska zcela tedy zapadá potom proces se členkami kapely Pussy Riot, protože ony upozorňovaly právě na to prorůstání pravoslavné církve se současnou státní mocí v Rusku, s mocí prezidenta Putina.

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ale upozorňovaly na to způsobem značně nekulturním. Já jsem se jich trošičku zastal, protože si myslím, že skutečně to na jedné straně je taková klukovina, na druhé straně nebo ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Holčičina ...

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... holčičina a na druhé straně jsem říkal, ono to trošičku připomíná tu tradici těch takových těch ruských bláznů pro Krista, jo, ti lidé, kteří provokovali společnost a tak dále. Ale je to něco, co ukazuje vlastně, je to docela barbarský způsob protestu, vtrhnutí do toho chrámu a tak dále, ale ono tam ukazuje, že tam právě není kultivovaná opozice. Pak jsou samozřejmě ty ještě horší, to hnutí Femen a tak dále, to jsou skutečně tedy patologické hysterky a to, jak se projevují, je odsouzeníhodné. Ale víte, tohle to je, pochází z Ukrajiny, že jo, ale nevíte tam, kde vlastně nebyla ta demokratická společnost, kde nebyla nikdy nějaká kultura dialogu, kde nebyl prostor pro opozici, tak tam samozřejmě ty opoziční prvky přicházejí v takové barbarské podobě, agresivní podobě a to je druhá strana toho samoděržaví, že jo, takže tomu se nelze divit. Dokonce to provokuje potom i ty teroristické útoky. Takže tohle je taky druhá strana Ruska. Já si myslím, že nevím, nevím, jak navázat vlastně na to velké hluboké, co je v té ruské kultuře, na Dostojevského, Tolstého a tak dále a samozřejmě potom ty některé velké opoziční spisovatele. Je tam velice zajímavé výtvarné umění, že jo, ti lidé, kteří nemohli vůbec vystupovat, vystavovat, takže dneska na západě prostě ten, to ruské abstraktní umění a ruský surrealismus a tak dále, to jsou velmi oblíbení a prodávaní autoři. Takže jsou tam samozřejmě určité kulturní poklady, ale aby to nějak proniklo do prostě té každodenní kultury, to myslím je hrozný problémem.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Poeticky s vámi polemizuje posluchač Jaroslav. Píše: Pane Halíku, zdá se vám jako nesmysl hledat východ slunce na východě? Vy ho vídáte na západě?

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak já ty věci nevidím zase tak jednostranně, ale rozhodně tedy to ex oriente lux, že přichází světlo z východu, tak tohle to, vůči tomhle heslu já jsem hodně zdrženlivý. Já jsem prostě člověk západní kultury.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak to vidí Tomáš Halík. Ještě budeme mluvit o pohledu papeže Františka na světovou ekonomiku. Papež František se před pár dny poprvé od svého nástupu do čela církve vyjádřil ke světové ekonomice a také k současné krizi. Lídry velmocí vyzval k pomoci chudým a kritizoval také budování, jak prohlásil, kultu peněz. Pokračuje tak ve své snaze pomoci chudým po celém světě. Jak byste charakterizoval změny, které do Vatikánu v tomto směru přináší papež František?

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak, když jsem před tím mluvil tak kriticky o východu, tak musím říct, že samozřejmě i západ má svoje těžké problémy a že skutečně to, o čem papež mluví, ten kult peněz, je něco, co je na západě, ale samozřejmě ten východ tohle to přebral v ještě možná barbarštější formě, ale je na západě hluboce zakořeněné, ten monotheismus, víra v jednoho boha někde byl nahrazen manitheismem, tím zbožtěním peněz. A to je něco, co samozřejmě v sobě nese ta klasická kapitalistická kultura, že jo, o tom jsou některé velice zajímavé rozbory filosofů jako je Benjamin a tak dále, kteří koneckonců i ten hlavní teoretik kapitalismu první Max Weber o tomhle tom hovořil, že vlastně v tom kapitalismu přestávají být peníze jenom nástrojem a poprvé se staly jakby smyslem. A že už nejde o to, že je to prostředek k něčemu, ale je to často cíl sám pro sebe, to vydělávání peněz a že prostě v té, a tenhle ten kult je samozřejmě velmi, velmi, velmi nebezpečný, protože zastírá některé skutečné hodnoty života.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A jaká je tedy ta ekonomická doktrína současného papeže, když to tak povím?

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že se sem, že se přihlašuje prostě k té linii, k té takzvané katolické sociální nauky, která vždycky hledala trošku takovou střední cestu mezi tím divokým kapitalismem a mezi, mezi, mezi marxismem, která stojí na personalismu, který se snaží vymezit proti dvěma extrémům. Jeden extrém je ten kolektivismus, který neuznává ten marxistický a levicový kolektivismus a na druhé straně se vymezuje proti individualismu, který nechápe, že lidská osoba je dána také především vztahy. Čili chce jaksi zachovat ty dobré hodnoty z obou těchto extrémů, ukázat ano, člověk, lidská osoba je tvořena také vztahy, ale zároveň si musí uchovat svoji jedinečnost, která se nesmí rozplynout v tom kolektivismu. Zároveň také je tam spojení subsidiarity a solidarity, že člověk musí také být solidární. A to je právě proti takovému tomu sobeckému individualismu a na druhé straně, že je třeba respektovat ta, ty oprávněné, tu oprávněnou legitimitu těch nižších struktur, aby se nerozplynuly v těch vyšších /nesrozumitelné/, což je vlastně princip demokracie. Takže já si myslím, že tam, od toho papeže bude velký důraz na tu solidaritu a jistěže pro takovéto neokonzervativní myšlení, které, se kterým se setkáváme u nás, to bude něco, co bude předmětem kritiky. Já si myslím, že uvidíme, do jaké míry ten papež přijde s nějakou sociální encyklikou. Čekáme na nějakou jeho první encykliku. On zatím se projevuje jenom tím svým osobním stylem, že odmítl vlastně bydlet v tom vatikánském paláci, bydlí v obyčejném bytě, v tom domě svaté Marty, každý den ráno slouží mši pro určitou skupinu lidí ...

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Nejezdí limuzínou.

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... nejezdí limuzínou a tohle není nějaká póza, ten člověk takhle vlastně celý život žil a já si myslím, že to je něco, co ohromně oslovuje ten jeho osobní styl. On u těch předchozích papežů také byla jaksi autentičnost. Lidé, kteří poznali Jana Pavla II. zblízka, já jsem ho mohl poznat, ale i lidé, kteří ho viděli třeba zblízka na těch cestách, já si pamatuju, jak jsem tenkrát hovořil třebas s takovými německými levicovými katolíky, kteří ho strašně kritizovali, říkali, když jsme ho viděli, tak jsme viděli, že to je člověk, který je hluboce vnitřně přesvědčen o tom, co říká a on to také žije. Tam byla opravdu taková duchovní hloubka u toho Jana Pavla II. Zároveň i papež Benedikt, toho mnozí lidé viděli i u nás, byl člověk, ve kterém nebyla žádná pýcha, to byl intelektuál, ale byl to člověk vlastně velice, velice skromný a u tohoto papeže taková ta lidská autenticita a ta nelíčená prostota, je něco, co myslím do tohoto světa vnáší cosi okouzlujícího, protože lidé jsou zvyklí prostě na určitý typ politických představitelů, kteří jsou často velmi arogantní, nebo jsou prostě takoví jakoby vystřiženi z těch stereotypů. Tohle je člověk, který vnáší jakousi upřímnou lidskost. A to tento svět potřebuje.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tak vidí svět kolem nás katolický duchovní a pedagog Tomáš Halík. Děkuji a na slyšenou.

Tomáš HALÍK, duchovní, pedagog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Na shledanou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Zítra bude mým hostem historik a spisovatel Pavel Kosatík. Těším se na něho i na setkání s vámi úderem páteční půl deváté. A co vás čeká teď? V 9 hodin zprávy a hned po nich náš dopolední magazín Je jaká je, tentokrát s Evou Kvasničkovou. Tak hezké chvíle s Dvojkou.