Jiří Hlaváč: Zasazení Ježíše do situace, kdy páchá trestný čin, je v rozporu s mým mravním založením

„V historii uměleckých disciplín se objevila jména, která zásadním způsobem rozmetala konvenci té doby. Třeba Paul Cézanne, Pablo Picasso nebo Igor Stravinskij. Jestliže je experiment cestou v rámci hledání a objevování, pak je to legitimní prostředek. Jestliže se stane výsledkem a po něm už nenásleduje nic jiného, je to špatně,“ myslí si Jiří Hlaváč.

Sám se nepovažuje za hluboce věřícího. Ale i pro něj představuje Ježíš Kristus obecný symbol pokory, odhodlání, ochoty nést odpovědnost za své postoje, slova i činy. „Jestliže osobnost tohoto významu vytrhnu z kontextu a zasadím ji do situace, kde veřejně páchá trestný čin, je to v rozporu s mým mravním založením. A budu komukoli tvrdit do očí, že toto na scénu nepatří.“

Porušování pravidel má své důsledky

Podle Hlaváče existuje hranice umělecké licence. Situaci kolem hry přirovnává k porušení pravidel silničního provozu. „U nás je přikázáno jezdit vpravo. Když budu revoltovat a budu jezdit vlevo, bude to mít dopad na všechno, co tímto krokem způsobím. A tam je ta hranice. Je nějaký úzus, estetika, filozofie a tvůrčí svoboda, ale musíme respektovat obecně nastavená pravidla.“

Je podobná kontroverze umělecky účelná? Může skutečně vést k reflexi migrační krize, zpodobnění pocitů zaskočené Evropy a nastolování otázek o střetávání kultur, jak tvrdí její tvůrci? „Odpoví nám čas, jako odpověděl v případě Cézanna, Picassa a Stravinského,“ vybízí k trpělivosti Jiří Hlaváč.