Josef Baxa: Češi chodí k soudům až moc často

V ČR existují organizačně čtyři články justice: okresní, krajské, vrchní a nejvyšší. Ale z hlediska procesního máme stupně tři: první stupeň, odvolací soud a pak nejvyšší soud. „To je určitá anomálie,“ říká Josef Baxa. Vznikají spory o to, kdo má co dělat. Není to ale tím, že Češi chodí k soudům moc často?

„Chodí,“ směje se předseda nejvyššího soudu. „Ale má to objektivní příčiny.“ Dříve se řešila spousta sporů mimosoudně. Fungovaly tady normativní autority, které usmiřovaly: učitel, farář... „A to dneska nefunguje a se vším se běží k soudu. Ale soudy nemají být jediným místem, kde se konflikty řeší.“

Zdlouhavost českých soudů

Každé malé město má svůj vlastní soud. I když za posledních sto let se soudní organizace u nás měnila několikrát (a vždycky vedla k redukci počtu soudů až na dnešních 85). Podle Josefa Baxy je právě organizace jedna z příčin zdlouhavosti české justice.

„Mezi soudními kraji jsou až trojnásobné rozdíly v délce řízení. Mezi jednotlivými okresy jsou až šestinásobné. To víme už mnoho let,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu ČR. „V Holandsku taky měli kolem 80 prvostupňových soudů. A teď jich mají 24 a 2 odvolací soudy. A je to racionální.“

Soudky a soudečky

„Když malinké soudy dojdou do běžných personálních potíží, že někdo onemocní nebo odejde na rodičovskou dovolenou, tak najednou je tam velký problém. Nemluvě o kvalitě. Mezi soudci musí probíhat živá debata, což je možné jen na středně velkých soudech.“

Protože každý soud, ať je jakkoli velký, musí pobírat veškerou agendu. „Pak pochopitelně to, co někde dělá soudce rutinně, soudci u malého soudu takový případ přijde jednou za dva roky. A jeho odborná výbava k projednání je pak menší.“

Poslechněte si záznam v Archivu pořadů.