Josef Topol byl tesař pracující se starým dřevem, říká Ivan Kraus

„Ludvík Vaculík byl lakmusový papírek doby, reagencí,“ míní spisovatel Ivan Kraus. „Naprostý opak Josefa Topola.“ Ten je pro Krause „nejbásnivějším dramatikem“ českého divadla. „Byl to tesař, který opracovává staré dřevo.“

Nejbásnivější dramatik

Už v mládí prý Josef Topol dokázal naslouchat vyprávění starších lidí, a to s nastavenýma ušima. Jednoznačně tak dnes můžeme vyzdvihnout jeho jazyk.

Torzo monumentu?

„Stylistická a jazyková stránka všech jeho her je krásná ve své původnosti. Používal totiž jazyk, který slyšel doma, v selské rodině.“ Kraus mluví přímo o torzu monumnetálního díla, protože Topol přestal publikovat už v 37 letech.

„Vždy říkal, že s psaním skončil proto, že je z jiné doby. Do současné doby televizních seriálů a rychle vyhrknutých slov by prý nezapadal. Ale rozhodně tady zanechal nějakou stopu.“

Fejetonista Vaculík

To Ludvík Vaculík byl podle Krause asi víc fejetonista než spisovatel. Vždy u něj cítíte, v jaké žije době. „Taky občas napsal větu nebo odstavec, kdy se všichni ostatní chytali za hlavu. Na to říkal: No tak co, řekl jsem to.“ Byl to „sršatý člověk“, s kterým spousta lidí nesouhlasila. Pobouřil třeba hodně žen, kterým vytýkal, že mají nosit sukně, ne kalhoty.

Ludvík Vaculík na knižním trhu v Havlíčkově Brodě|foto: Podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě

Vaculík komunista

Vaculík si prošel i ideálem komunistické strany. „Už po 14 dnech věděl, že je ve falešné partaji, ale jiná taky tehdy nebyla. Taky o tom napsal, že členství si odčinil více než polovinou života jinou snahou. A to taky každý nepřizná, že,“ říká Ivan Kraus.

Josef Topol|foto: Český rozhlas

Můžou se dnes spisovatelé psaním uživit? Poslechněte si ze záznamu pořadu v iRadiu.