Kam za operou? Zkuste Košice, Bayreuth a hlavně Milán

24. červenec 2017

„Pokud jste si mysleli, že Košice jsou hlavně ocelářské město, jste na omylu,“ tvrdí hudební publicista Daniel Jäger. Ne náhodou se východní slovenské město v roce 2013 stalo hlavním městem kultury.

„Nádherná budova Štátného divadla Košice byla postavena v neobarokním slohu na konci 19. století.“ Budova dřív sloužila jako středověká radnice a taky (v 18. století) jako kavárna, tedy společenské centrum. Podle publicisty jsou tam hned tři divadelní soubory, včetně opery. Po prázdninách se můžete zajet podívat na novodobou československou premiéru opery Víly Richarda Wagnera.

Po stopách Richarda Wagnera

„Je to dílo, které se prvně hrálo až pět let po Wagnerově smrti. Operu napsal ve 20 letech, kdy ještě nebyl kompozičně moc obratný a najednou se tam míchá hodně vlivů včetně komiky. Víly jsme dohromady hodně vykuchali a vytvořili klasického a romantického Wagnera.“ Příběh sahá do doby Ludvíka II. a jeho životní lásky k císařovně Sissi.

Pokud se rozhodnete vydat po stopách proslulého Richarda Wagnera, určitě nesmíte vynechat německý Bayreuth. Je to město tvůrčího génia, umění a kreativity. „Vždy máte pocit, že vstupujete do chrámu umění, kde sdílíte až chvění diváků, kteří museli čekat i dva roky, než se na představní vůbec mohli podívat. Pokaždé je to pro mě svátek hudby a každá návštěva je doslova neopakovatelná.“

Cosima von Bülow a Richard Wagner, 1870

La Scala

Podobné chvění publika Daniel Jäger cítí i při návštěvě italské, respektive milánské opery La Scala. „Pokud si chcete užít to nejlepší, co v italské opeře je, tak to najdete právě tam. O opeře se v poslední době mluví jako o žánru, který upadá. To ale rozhodně není případ ani Milána, Košic nebo Bayreuthu.“


Pokud zpěvák obstojí v milánské La Scale, obstojí všude na světě. Je to taková prověrka sil a šanci dostávají jak zpěváci zvučných jmen, tak i ti mladí.hudební publicista Daniel Jäger

O německém Bayreuthu je dobře známo, že se na kvalitní vstupenky klidně čeká dva nebo tři roky. V La Scale je to mnohem lepší, protože svůj repertoár hrají vlastně skoro celý rok.

„Mají různé kategorie vstupenek, včetně míst na státní. V den představení si na ně ale musíte vystát pěknou frontu. Lidé, kteří si je kupují, dělají to pravé podhoubí operní klaky. To jsou ti, kteří křičí bravo, nebo naopak bučí, když spokojeni nejsou,“ dodává.

02865688.jpeg
autoři: lup , zis
Spustit audio