Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 14. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Cyril Höschl, ředitel Psychiatrického centra Praha. Dobrý den vám přeji.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lobbistu Ivo Rittiga a další tři lidi zatkla a obvinila protikorupční policie. Podle šéfky pražského vrchního státního zastupitelství paní Bradáčové, které případ dozoruje, zadržení souvisí s pražským dopravním podnikem. Většinu politiků vývoj této kazy, kterou sledujeme vlastně od loňského léta, příliš nepřekvapuje. Co vás, pane profesore?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Mě překvapuje, protože já jsem se až dosud domníval, že všichni kmotři tady požívají zvláštní ochrany a že na ně nikdy nedojde. Tak jsem zvědav.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To určitě všichni, samozřejmě obvinění ještě není obžaloba a obžaloba není odsouzení. Jak myslíte, tedy bych zacitovala Petra Fischera z dnešních Hospodářských novin: "něco tedy máme, zbývají "maličkosti", úspěšný soud a odpověď na otázku - je Rittig mozkem hlavonožce, nebo jen jedno silné chapadlo?"

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To víte, to nikdo z nás asi neví, z nás nezasvěcených a nezbývá nám než čekat, jak se věci vyvinou. Moje osobní pesimistická předpověď je, že půjde co nejdřív domů a bude zase na dlouhou dobu za vodou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zásadní otázka s celospolečenským významem, tak mluví olomoučtí žalobci o obvinění expremiéra Petra Nečase. Jde podle nich o to, jestli mají poslanci vykonávat mandát v zájmu všeho lidu. Co tomu říkáte?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
No, já se obávám, že celá tadle ta kauza je absurdní, naprostý nesmysl a že lidem ani nedochází, jak velký nesmysl to je, protože celá politika není téměř nic jiného než kompromisy, než výměny různých výhod a nevýhod, něco za něco, vy nám postavíte tady čističku a my vám támhle nebudeme bránit ve vašem kandidátovi do té a té funkce. To je prostě směna sociálního kapitálu a takhle je politika definovaná. A jestliže ji zkriminalizujeme, tak se dostaneme do naprosto neřešitelné situace, protože to půjde dál. To bychom pak mohli říct, jestli trafiky nejsou posty na hradní kanceláři za podporu prezidenta Zemana ve volbách, jestli trafika není to, že si to, že si asistenta, který mi věrně sloužil, vezmu potom do své firmy. No, tak asi ano, no, ale jako co je na tom špatného. Tady nikdo nikomu nepředával žádné peníze, nikdo nepožíval neoprávněných výhod, ty lidi šli do funkcí, pro které mají kvalifikaci, to je tady řada horších a nemluví se o tom. A nehledě k tomu, že si ani nepolepšili. Tak jako já nikde tu korupci nevidím, já v tom vidím čistou účelovost, kriminalizaci politiky, pomstu premiéru Nečasovi. A nám se ten člověk může líbit nebo nemusí, to nehraje teď roli. Já si myslím, že i ti, kdo jsou jeho odpůrci a kdo jsou rádi, že ta vláda padla, tak by si tady měli dát veliký pozor, aby takovouhle neplechu teď podporovali, protože, jestliže řeknete, že poslanec má sloužit všemu lidu - ano, a co to je ten veškerý lid? Vždyť část lidu podporuje sociálně demokratické poslanec, část lidu podporuje pravicové poslance, část lidu podporuje komunistické poslance a který lid je ten pravý? A tehdy byla část lidu, která podporovala myšlenku udržení vlády, koalice tehdejší a to taky není lid? A udržet tu koalici, znamenalo, domluvit se se třema problémovejma poslancema, ať dají pokoj a nehlasujou, tím se jim umožní zachovat si tvář a zároveň se vládě umožní přežít. No, co to je jiného, než zcela legitimní pokus o politické vyjednávání a nalezení nějakého kompromisu? A jestliže si řekneme, že to nesloužilo všemu lidu, tak si musíme ale před tím definovat, kdo to ten všechen lid je. Sloužilo to tomu lidu, který si tehdy přál udržení té koalice. Samozřejmě, že byla podstatná část lidu, která si to nepřála, no a ta zase uspíšila zvolení jiné vlády a tak to má být. Čili tím, kdo tohle to všecko rozhoduje, tím má být volič, tím, tím má být skutečně ten proces demokratický, to znamená volby a ne nějaký prokurátor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nikoliv tedy justice. Protože ta myšlenka samozřejmě ve své podstatě není špatná. Kde je ale, pane profesore, hranice mezi politickým vyjednáváním a korupcí? Nebo, kdy už vlastně jde spíše o ty osobní výhody pro politiky?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Já si myslím, že to každý cítí, kde je hranice mezi politickým vyjednáváním a korupcí. A pokud to někomu není jasné, tak nechť otevře kolem toho veřejnou diskusi a ta je víc než žádoucí a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, promiňte ...

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
... nakonec se otevře ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... ty pocity se různí právě. Někdo to takto nevnímá, pro někoho naopak je to jasné.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
No, po, podívejte, korupce je definovaná docela jednoduše, jde o to, že zneužijete svého postavení k tomu, abyste získala nějakou nepřiměřenou výhodu anebo finanční odměnu. Zneužijete je něco jiného, než využijete, kór, když to k náplni práce toho postavení patří, to neustálé vyjednávání. A tady jako ani nevidím, že by se někdo obohatil. Premiér Nečas si tím nepomohl, ten pomohl nějaké koalici, čili části veřejnosti, v jejímž zájmu vystupoval a ti poslanci si taky nepomohli, protože šli na místa, která, pokud vím, byla ještě hůř placena než ty jejich posty poslanecké. Tak jako, kde je tady jaká korupce a kde je tady jaké zneužití. Ti lidi, oni mu to taky klidně i odmítnout, ni se prostě dohodli na nějakém politickém řešení situace, která pro ně byla patová a našli z ní východisko. A takových situací bychom teď mohli celou další hodinu vyjmenovávat celou řadu a všechny je zkriminalizovat. Takže podle mě je celá ta věc absurdní. A pokud jde o to, kdo není schopen rozpoznat rozdíl mezi politickou, politickým vyjednáváním a korupcí, no, tak by si měl vzít trochu volna a něco si o tom přečíst a zamyslet se nad tím. To je asi jako, kdybych říkal, že nikdo neví, jaký je rozdíl mezi posbíráním zbylých klásků na poli a krádeží polnosti. No, tak to potom je těžké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to může mít nějaký praktický dopad třeba pro tu současnou novou vládu, nové složení parlamentu, že to může nějak ovlivnit, jak by se měli chovat, třeba budou mít strach něco spolu dojednávat?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Víte, on tady ten hysterický a přitom zoufale neúspěšný boj proti korupci a klientelismu má zatím jediný výsledek. Rozhodně ne ten, že by se tu nastolila spravedlnost, rozhodně ne ten, že by ti největší viníci byli pochytáni, i když teď se blýsklo na časy, uvidíme, ale jediný hmatatelný výsledek je, že se všichni úředníci a všichni, kdo mají nějaké postavení, zoufale bojí cokoliv rozhodnout a funkce státní správy se zadrhává, zasekává v nesmyslných hromadách byrokratických omezení, předpisů a, a takové ustrašenosti úředníků, nikdo vám už na nic nechce dát žádný podpis, nikdo už není schopen podepsat nějakou pořádnou investici, protože mají všichni plné kalhoty. Přitom ve většině případů jde o normální chod toho státu, nikoliv o zločinná spiknutí, která každý za, za vším vidí a pokud jde o to, že ti politici ve svých funkcích kradli, on to nedávno hezky napsal Karel Steigerwald, když glosoval to, že se dělaly takové pokusy, že nechali kolo na náměstí a v různých městech českých stopovali, jak dlouho to vydrží, než to kolo někdo ukradne. Pokud si vzpomínám, tak někde byl rekord 3 minuty. A klade na srdce: voliči, prosím vás, nekraďte tolik, jak mají pak vypadat ty politici, které volíte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak podle nejnovějšího průzkumu eurobarometru 95 % českých respondentů je přesvědčeno, že korupce je v zemi výrazně rozšířena. 8 % uvedlo, že byli o úplatek požádáni, nebo se od nich očekával. Jak to takhle spontánně hodnotíte ten průzkum? Samozřejmě není svědectví o míře korupce, ale spíše o tom našem vnímání.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
No, ten průzkum je zase taky naprosto nesmyslný, protože ten ukazuje, neukazuje nic jiného než to, čemu se ošklivě říká "blbá nálada", to je těch 98 %. Ano, všichni jsou zloději, krade se tady a když má pak říct, kdo jemu konkrétně co ukradl, kdo ho požádal o korupci, tak najednou neví. Takže 8 % se s tím setkalo, z toho sotva osmina by vám byla schopna to doložit, 98 % si myslí, že to existuje, ale vlastně to neví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi by bylo zajímavější mít čísla, kolik z těch, kteří si na korupci stěžují, třeba ohlásili, nebo nevyužili ...

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Tak, tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... tu nabídku.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Tak, tak, tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O pětinu vzrostl v České republice za posledních 5 let počet sebevražd. Ten přitom do roku 2007 klesal. Pak se to ale obrátilo. Co myslíte, pane profesore, co se může skrývat za tím docela strmým nárůstem?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To je otázka, o které bych se docela rád chvilku zdržel, protože je třeba ji zasadit do širšího kontextu a hlavně dlouhodobého vývoje sebevražednosti. Jestliže se říká, že v posledních letech u nás sebevražednost stoupá, tak je to pravda, ale je to pravda jenom, když si tu skutečnost nazvětšujeme lupou na posledních asi 5 let. Zatímco, když se na ni podíváme řekněme od počátku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba 90. let?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
... 90. let, tak stále ještě klesala, ale když se na ni podíváme od počátku období po druhé světové válce, tak měla zajímavý vývoj, stoupla vlastně až počátkem 50. let, potom mírně klesla. Nejvíc stoupla v 70. letech na začátku, kolem roku 70, kdy jenom tak pro zajímavost, dosahovala 28 dokonaných sebevražd na 100 tisíc obyvatel na rok, přičemž nad 20 je považováno za vysokou sebevražednost, pod 10 za nízkou a mezi 10 a 20 za střední. Jenom pro srovnání, na začátku velké hospodářské krize 30. let minulého století, to bylo 40. Čili to bylo ještě daleko víc než potom v tom roce 70, na začátku normalizace a od té doby už během normalizace sebevražednost klesala a vůbec nejnižšího čísla dosáhla u nás v roce 2007 a 2008 a to je minimum, které je historicky vůbec kam paměť a statistiky sahají. Čili my jsme v roce 2007, 2008 měli vůbec nejnižší sebevražednost, jakou jsme vůbec kdy na našem území měli. Takže to je třeba si uvědomit. A teprve potom se toto minimum opět malinko zvedlo, a to je ten nárůst, o kterém mluvíme, ale jestliže jsme dneska na nějakých 15, tak je to pořád polovina oproti tomu, jak jsme na tom byli v roce 70. Takže to je třeba si uvědomit. Proč k tomu vzestupu v poslední době dochází? O tom se spekuluje. Jedna z hypotéz je, že to přece jenom souvisí s tou hospodářskou krizí, těch které viditelně tady začalo docházet od roku 2009. Podivné je, že ve většině evropských zemí ten mírný vzestup sebevražednosti, jakoby o chlup předchází těm ekonomickým parametrům, což by stálo za úvahu, jaká je latence sběru těch dat anebo vůbec takového fenoménu a co je dřív, jestli takzvaná "blbá nálada" jež produkuje krizi anebo naopak, jestli je to krize, kdo produkuje "blbou náladu". To nechme stranou, i když je to otázka velmi zajímavá. A evropské státy se dělí na ty, u kterých k tomuto mírnému vzestupu po předchozím poklesu, k němuž docházelo v celé Evropě téměř bez výjimky, tak jestli k nim, k němu dochází, anebo ne. Jsou i státy, kde ten pokles pokračuje bez ohledu na to, že je krize taky zasáhla, ale to jsou jenom 4 v celým tom evropským regionu. Zatímco ve všech ostatních to probíhá podobně jako u nás. Vzestup sebevražednosti v poslední době snad byl vidět pouze na Slovensku, ale jinak všude, a to i v těch státech, kde je sebevražednost velmi vysoká, jako je Maďarsko, docházelo v posledních desetiletích opravdu k výraznému poklesu. Čili takhle je třeba tu otázku toho mírného vzestupu v posledních letech vidět a i poté je pořád ta sebevražednost poloviční oproti tomu, jak tomu bylo, řekněme, před 40 lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak nejhůř podle statistik jsou na tom Lotyšsko, Litva, Rusko, nejlépe Kypr, Malta a donedávna Řecko, kde ale došlo nejspíš teda v důsledku ekonomické krize k nárůstu počtu sebevražd. Existují tedy rozdíly mezi těmi zeměmi? Má, nebo hraje roli třeba jistá mentalita, nebo model rodiny, který se do toho ...

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Ano, to se zkoumá a těch faktorů, které vám nakonec poté, co si uděláte inventuru všeho možného, co by do toho mohlo zasahovat, které vám nakonec zůstanou, je opravdu jenom několik. Tak tradičně z té delší perspektivy, to je míra religiozity a nebo naopak sekularizace, chcete-li, prostě míra zbožnosti té populace v těch tradičně zbožných zemích, ať už katolických, jako Itálie, Španělsko, Portugalsko, nebo protestantských, jako třeba Holandsko, některé skandinávské země, ta sebevražednost buď výrazně poklesla, nebo byla vždycky velmi nízká. Příkladem toho jsou skutečně ty jižní, jižní evropské státy. Druhý takový faktor, který v tom hraje roli, je do určité míry geografie a výskyt deprese, protože deprese ze značné částí sytí tu závažnou sebevražednost, tím myslím tu, kde dojde skutečně k dokonané sebevraždě, nikoliv k pokusům. A to mohlo souviset prostě s tím, že sklon k depresím a melancholiím je do určité míry vázán i na expozici jasnému bílému světlu, tedy slunci. Další faktor, který hraje roli, je nezaměstnanost, a to je vidět spíš na úrovni jednotlivých zemích, že v těch okresech, nebo krajích, nebo územních celcích, kde je vysoká nezaměstnanost, tak tam taky oproti jiným je vyšší sebevražednost. Je zajímavé, že takovýhle faktor neplatí napříč mezi těmi zeměmi, ale platí uvnitř. To znamená, že ta země sdílí celou řadu faktorů, jež nějak determinují tu sebevražednost a uprostřed tohoto kontextu potom jedna ta proměnná, jako je třeba ta nezaměstnanost, začne hrát roli. Další takový faktor je spotřeba alkoholu, zejména vyjádřená jako spotřeba čistého alkoholu na hlavu, a to zejména tam, kde je sycena spotřebou tvrdého alkoholu. A to je mimo jiné právě ta oblast těch bývalých pobaltských zemí a některých částí Ruska. A do značné míry hraje roli i ekonomická situace. Ale ne tak, že by v chudých zemích byla vysoká sebevražednost a v bohatých nízká, ale tak, že když se mění ekonomická situace v té které zemi, tak se nepřímo úměrně s ní mění tak sebevražednost. To znamená, když HDP roste sebevražednost klesá, což je mimochodem jev, který můžeme právě pozorovat v těch několika posledních dekádách v Evropě a naopak, kde HDP klesá, nebo se ten růst zpomaluje, tam začne stoupat sebevražednost. A to je mimo jiné zase ten jev, který můžeme po Evropě pozorovat v těch zemích, kde se v posledních letech malinko zvedla sebevražednost. Jinak poznámka pod čarou pro zajímavost, my se z kolegy z celé Evropy v jakési koordinaci mého řeckého kolegy profesora Kostase Fontulagise, snažíme na tyhle ty otázky odpovědět a dali jsme dohromady takovou studii, kde jsme na úrovni jednotlivých evropských zemí. Tato čísla zjistili a díváme se na ně do jaké míry skutečně souvisí s tou ekonomickou situací, kterou vyjadřujeme několika parametry a s těmi parametry sebevražednost korelujeme, ten, ta práce už je vlastně dohotovená a teď je v tisku. Takže doufáme, že v dohledné době vyjde a že se pokusí na všechny tyto otázky odpovědět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak statistiky prokázaly, že k sebevraždám mají blízko i mladí lidé a také děti. I nedávno jsme zaznamenali případ sebevraždy 14letého kluka kvůli homofobii.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To je pravda, ale to jsou případy naštěstí velmi ojedinělé, které ovšem mají velikou publicitu, protože u dětí je ten, tento neblahý fenomén obzvlášť tragickým a obzvlášť k zamyšlení nutícím. Už proto, že u dítěte vůbec koncept toho, té dialektiky života a smrti se utváří až tak v tom časném školním věku, takže sebevraždy od, řekněme, 7 let jsou prakticky neznámé, to jsou spíš nehody a v tom nižším školním ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Puberta ...

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
... věku, jsou stále ještě vzácné, začíná to až kolem té puberty a pak kolem těch prvních lásek a tak a rozvoje vůbec třeba bipolární poruchy nebo deprese. Takže i když je pravda, že tu a tam zaznamenáme jakýsi vzestup, naštěstí, u dětí naštěstí není soustavný a naštěstí jde i tak o velmi nízká čísla. Jestliže jsme hovořili o desítkách dospělých na 100 tisíc obyvatel na rok, tak u těch dětí to jsou jednotlivé případy, řekněme 2 nebo 3 a zapomněli jsme ale v té souvislosti podotknout, že dalším, a tím už končím, velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje sebevražednost, je spotřeba antidepresiv. A ať si o ní každý myslí, co chce, tak všude, kde roste spotřeba antidepresiv a klesá spotřeba benzodiazepinu, čili těch tlumících, uklidňujících prášků, tak všude klesá sebevražednost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, ono právě to nadužívání, nebo přílišné používání prudce vzrostlo, co se týče antidepresiv. Znamená to, že opravdu přibylo pacientů, lidí, kteří potřebují tento druh léků, nebo po nich sahají i lidé, kteří to třeba nepotřebují?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Já bych neřekl, že po nich sahají lidé, kteří to nepotřebují, ale, že ten nárůst se dá docela uspokojivě vysvětlit několika okolnostmi, které stojí za zmínku. Skutečně je obrovský, to si přiznejme. Když porovnáme rok 2003 s rokem 2012, tak v roce 2003, to jenom pro představu posluchačů, bylo u nás 63 milionů definovaných denních dávek, definovaná denní dávka je tolik, kolik je v tom příbalovém letáku, že si máte brát denně, aby to bylo lege artis, takže to bylo 63 milionů těchto definovaných denních dávek, zatímco o téměř 10 let později to bylo 178 milionů. Takže to je vzestup téměř trojnásobný. Na druhou stranu v té době se rozšířily indikace, takže se antidepresiva přestala dávat jenom na depresi a začala se dávat také na úzkostné poruchy, kde jsou účinná a u úzkostných poruch je ta dávka až čtyřnásobná než u deprese. Čili to je první významný důvod toho nárůstu. Další významný důvod je, že se ukázalo, že je daleko inteligentnější léčit nespavost, mnohé druhy nespavosti antidepresivy, než těmi tlumícími hypnotiky a prášky na spaní, které jsou ještě navíc návykové a každopádně mnohem návykovější než antidepresiva, takže ten posun směrem k této indikaci, že si nespavost léčí antidepresivy, je dalším zdrojem, protože nespí kde kdo, podávání antidepresiv, a to už máme dva obrovské důvody, další třetí obrovský důvod, nebo závažný důvod je, že se pravomoc předepisovat antidepresiva přesunula od výlučně psychiatrů, taky směrem k praktickým lékařům. A zatímco psychiatrů je několik tisíc, tak praktických lékařů je téměř desítky tisíc, takže najednou i ta možnost antidepresiva předepisovat, značně narostla. Takže jinými slovy, ano, narostla, ale pozor, když se podíváte na čísla, jak je to s těmi anxiolityky, tak ta naopak oproti tomu roku 2003 výrazně poklesla, tehdy to bylo těch 74 milionů a teď už je to jenom 48 milionů. Čili tam naopak dochází k příznivému, velmi příznivému vývoji, máme méně tlumivých, méně návykových léků předepsáno, a to je ovšem na vrub tomu nárůstu antidepresiv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste, pane profesore, už zmínil se o příbalovém letáku, tak na něj se ptá například pan posluchač Jan, cituji: "Chápu alibistické důvody farmaceutických firem k přesunu odpovědnosti na pacienta, lékaře i lékárníka. Pro pacienta je však leták většinou nesrozumitelný, ale i pro profesionály musí být záplava informací zcela nepřehledná, dezorientující, nezapamatovatelná a nutně vede k tomu, že tyto informace nejsou dostatečně nebo vůbec respektovány a mohou vést k fatálním důsledkům. Stále se setkávám s názorem, že je lépe příbalové letáky vůbec nečíst." Co vy na to?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To je závažná otázka, kterou se každý, kdo předepisuje pacientům léky v první linii nutně zabývá, protože skutečně řadu nemocných ty informace v těch příbalových letácích vyděsí. To, co ten posluchač říká, to byla do značné míry pravda v době, kdy ty příbalové letáky obsahovaly vlastně souhrnné informace o přípravku tak, jako pro lékaře, což už teď není. Všimněte si, že ten leták je teď stručnější, obsahuje daleko méně těch informací, i jsou v jazyce pro pacienta většinou srozumitelném a obsahují takové věty, jako obraťte se na svého lékaře a v případě, že já nevím, nevíte, nebo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
/nesrozumitelné/ zázračná formulka ...

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
... je to zázračná formulka a ten leták slouží teď už daleko víc informaci nemocného. Je pravda, že stále slouží jako alibistická pojistka těch farmaceutických firem ve smyslu, jestliže se vám něco stalo, tak jste si měli přečíst ten leták, my jsme vám to říkali a imunizuje je to pro případná soudní jednání, nebo spory. Ale teď už jsou pro pacienty v jiné verzi, srozumitelnější, než pro lékaře. Jinak je zcela pravda, že těch informací už je dneska tolik, že je to džungle a že vyznat se v ní je velmi obtížné a klade to na lékaře obrovské nároky, zejména v době informačních technologií, kdy často ti pacienti, zejména, když jsou trochu hypochondricky zaměřeni, přijdu vybaveni informacemi, které si s dlouholetou průpravou toho lékaře vůbec nezadají a stávají se rovnocennými partnery v diskusi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To víte, máme zájem o naše zdraví. Profesor Cyril Höschl, ředitel Psychiatrického centra Praha byl hostem dnešního Jak to vidí. Děkuji za to a přeji hezký den.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Taky děkuji na shledanou a hezký den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. V pondělí se můžete těšit na Ivana Hoffmana, komentátora Deníku. Hezký den a nadcházející víkend přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.