Když na divokých rumunských horách vůbec někoho potkáte, rozhodně vás nenechá na holičkách

„To je všechno pravda, ale nejvíc obdivuhodní jsou samotní Rumuni,“ říká vášnivý milovník země, kterou procestoval křížem krážem Bohumír Krampera. Už při své první cestě v roce 1973 ho nadchla jejich dobrosrdečnost, pohostinnost a ochota pomáhat v nouzi. „Kdykoli se nám pak třeba pokazilo auto, nebo jsem si jednou zabouchl dveře a dva dny musel (bez dokladů a peněz) čekat, tak nám zadarmo pomohli. Ubytovali nás a postarali se od A do Z,“ vzpomíná.

Ceaușescu dostal Rumuny na kolena

Češi ale mají Rumuny spojené se žebravými dětmi a obavami z přepadení. To podle Krampery pramení z dob totality. Prezident Nicolae Ceaușescu byl opravdový socialistický diktátor, který se neslavně proslavil nedodržováním lidských práv. Za pár let vlády dostal zemi až k opravdovému hladomoru.

„Tehdy se naši turisté vraceli domů s tím, že nemohli nikde zastavit, protože byly všude kolem silnic žebrající děti. Oni nechtěli krást, ale kupovat. Dostávali sice mzdy, ale v krámech nebylo co koupit, ani jídlo. Odlišný jazyk nedorozumění ještě prohloubil.“ Dnes je to tam stejné, jako kdekoli jinde v Evropě. Češi ale zatím neobjevili ani nádherná rumunská přímořská letoviska.

Hory bez turistů

Pokud chcete zažít romantiku divokých hor bez turistů, je třeba zajet na sever, k divokému pohoří Căliman. Je tma i národní park, který chrání nejvyšší a také největší sopku v Karpatech. Zkusit můžete i Trascauské hory, kde stojí roubenky zapsané na Seznam UNESCO. „Jsou to klasické asi dvoumetrové dřevěné domky, které mají ale třikrát větší střechy do obrovské špičky. Vyrobeny jsou z několika vrstev místní trávy, která když uschne, vytvoří skvělou izolaci. Nikde jinde něco podobného nenajdete, místní tak domy chránili kvůli velkému množství sněhu.“

Je to nádhera, pokud jdete vesnicemi, kde jsou všude pastevci buvolů a krav, všude se suší seno, říká Krampera|foto: Viktorka Hlaváčková

V horách se může snadno ztratit nebo najít opuštěné vesnice. „Do jedné takové s názvem Cheile ústí hned čtyři soutěsky, najdete tam ale i opuštěný kostel, faru a kolem nikdo. Když tam přespíte, máte o noc plnou „strašidel“ postaráno.“ Vyhnout byste se ale měli nejvíc navštěvovanému pohoří Bucegi. Jsou tam sice nádherné kolmé vápencové stěny, ale ty na vás počkají třeba do podzimu. Raději to zkuste jinde, na divokou krajinu je Rumunsko opravdu bohaté.

Vesnice bez elektřiny

„Je to nádhera, pokud jdete vesnicemi, kde jsou všude pastevci buvolů a krav, které se líně válejí v bahně. Až pak dojdete k lidem, kteří celý život žijí bez elektřiny a tam, kde se narodili tak taky zemřou. Když si pak s nimi povídáte, často o nějaké změně režimu vůbec nevědí. Perou si v potoce, vše, co potřebují, mají na poli, a když třeba chtějí péct chleba v kamenných pecích, domlouvá se celá vesnice.“

Pokud vás zajímá pravý (a nepravý) hrad hrabě Drákuly, nebo jak vypadá život v neprozkoumaných zákoutích delty Dunaje, poslechněte si celý rozhovor v Archivu.

Bohumír Krampera a moderátorka Daniela Brůhová (Rumunsko)|foto: Daniela Brůhová