Milan Kundera je jako Komenský. Proslavil nás, udělal nám jméno a nevrátil se, říká Ivan Kraus

„Mám rád ty eseje, které jsou psány jako eseje,“ přiznává Kraus a připomíná hlavně esej o editorech a nakladatelích Nechovejte se tu jako doma, milý příteli. „Znáte ten pocit, když někdo za vás vysloví to, co sám cítíte?“

Kundera v tomto eseji připomíná, že „vám dnes leckdo zasáhne do díla, zpřehází vám povídky, udělá ediční výbory, které nedávají smysl. A jde ještě dál, když říká, že filmovým režisérům do díla vstupují producenti a že divadelní režiséři tak upravují hry, že jen blázen by psal pro divadlo.“

Sám Ivan Kraus má podobnou zkušenost, která skončila až soudem. „Proč mě ten editor ignoruje?“ ptá se.

Zasahování do díla je i jeden z důvodů, proč Kunderovy poslední knihy nejsou v češtině: „Nechce své knihy pustit z ruky a nechce ve svém věku trávit léta nad jejich znovunapsáním v češtině. To musíte přešaltovat. Co jazyk, to jiné bariéry a jiné cesty. A to on nemůže.“

Jiná věc je jeho úspěch. „Buďme ironičtí: z velkých Čechů je nejvýhodnější Komenský. Víte proč? Proslavil nás, udělal nám jméno a nebyl bohatej a nevrátil se.“

To, co Ivan Kraus na Kunderovi obdivuje nejvíc, je, „že přišel do Francie a nebyl tím Západem nijak omráčen.“ Kundera podle něj dobře vidí, že žijeme v neuróze. „Já vždycky říkám, že píšu proto, abych ušetřil za psychiatra.“

Jaké paralely můžeme najít v díle Milana Kundery a Bohumila Hrabala? Co si Ivan Kraus myslí o volbách v Kunderově nynější domovině? A jaký názor má na anketu Zlatý Ámos? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.