Jak to vidí3. srpna  2016 v 08:30  

„Nekontaktované amazonské kmeny unášejí děti.“ Fotograf Václav Šilha se vrátil z Ekvádoru

Děti z kmene Huaorani v ekvádorském Národním parku Yasuní (Photo credit: Adrienne) - Foto: Alexander Farley, zdroj: Flickr,  CC BY 2.0

Děti z kmene Huaorani v ekvádorském Národním parku Yasuní (Photo credit: Adrienne)Foto: Alexander Farley, zdroj: Flickr, CC BY 2.0

Máme nechat domorodé kmeny jejich osudu v pralese? Proč samy vítají turisty?

Fotografovi Václavu Šilhovi se podařilo v Amazonii dostat k domorodému kmeni, který ještě žije původním životem. Šlo ale o kmen tzv. kontaktovaný. „Kmen Huaorani byl poprvé kontaktován až v roce 1956. Ale rozdělil se. Někteří chtěli nějakým způsobem přijímat novou kulturu. Menší skupinka naopak vůbec a stáhla se hluboko do džungle.“ 

Vědí o nás 

Nekontaktovaný tedy rozhodně neznamená, že by kmen nevěděl o západní civilizaci. „Oni o nás dost dobře vědí, ale záměrně se nám vyhýbají.“ Protože lidí z nekontaktovaných kmenů je málo (200–300), čas od času, když potřebují „novou krev“, unášejí kontaktovaným kmenům děti. Dochází ke střetům. 

Václava Šilhu po Amazonii provázela právě žena, které nekontaktovaný kmen na přelomu roku zabil manžela. „Ona nám o tom všem vyprávěla. Byl to velmi silný příběh. Bohužel nechtěla mluvit na kameru, což se nedivím... Je to poslední člověk, který viděl nekontaktované indiány.“ 

Tance kolem satelitního telefonu 

Zachrání "udržitelný" turismus kmeny amazonských indiánů? Co uctívají lidé z kmene Huaorani? Jak loví? Jak u nich fungují šamani? Poslechněte si ze záznamu - Foto: Juan Medina, zdroj: Flickr,  CC BY-NC 2.0

Zachrání "udržitelný" turismus kmeny amazonských indiánů? Co uctívají lidé z kmene Huaorani? Jak loví? Jak u nich fungují šamani? Poslechněte si ze záznamuFoto: Juan Medina, zdroj: Flickr, CC BY-NC 2.0

Kontaktované kmeny ale žijí stejným způsobem jako ty nekontaktované. „U nich je to tak 50:50, že přežijete.“ Rozdíl je spíš v myšlení, v přístupu. „Oni třeba mají satelitní telefon. Ale chodí tam kolem něho nazí s foukačkami. Je to zvláštní,“ popisuje Šilha. Právě přivolání pomoci telefonem zachránilo život jeho průvodkyni. 

Kmeny jsou malé, v podstatě jen rodina. Někdy rozvětvená. „Byl tam jen jeden muž, jeho žena, dvě švagrové a vnučka. Syny měl někde pryč. Dával je už do školy. Ale oni pořád chtějí žít původním způsobem. Už třeba nechodí po pralese nazí, ale pořád mají v ruce oštěp a foukačku.“ 

Turista je lepší než těžař 

Proč tedy turisty přijímají? „Oni vědí, že je to lepší než těžaři... Bohužel ekvádorský prezident nedávno povolil těžbu na jejich území a oni vědí, že když se tam začne těžit, jejich kultura zmizí.“ Sám Šilha moc nevěří na úspěch „udržitelného“ turismu. Zároveň ale nesouhlasí se zakonzervováním. 

„Když byl v Keni pytlácký boom, byli to turisti, kdo upozornil na to, že po cestách tam leží mrtví sloni, nosorožci. A na to konto keňská vláda zřídila organizaci Wild Life Service.“
Václav Šilha, fotograf

„Kdo může bránit lidem, aby se měli líp? Ano, nejsem rád, když v Africe vidím domorodce s tričkem Adidas, protože to mám nějak zidealizované. Ale kdo jim může zabránit, aby si nezavolali pomoc? My přece nemůžeme vytvářet ghetta, rezervace. .. Ti lidi sami chtějí. Nesmí se jim to vnucovat.“ 

Pořad: Jak to vidí...  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek a neděle 08:30; repríza pondělí-pátek 20:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace