Oběti Jana Zajíce a Jana Palacha vyvolávají pocit viny

25. únor 2014

„Přijetí těchto činů v tehdejší společnosti nebylo jednoznačné. Taková oběť je výzva pro ostatní,“ říká socioložka Jiřina Šiklová.

U příležitosti 45. výročí sebeupálení Jana Zajíce rekonstruovala Jiřina Šiklová nálady a názory v tehdejší společnosti. „Lidé tím byli osloveni, ale současně to vyvolávalo pocit viny, že oni se nepřipojili.“ Následovalo tedy jen určité vzedmutí nálady během pohřbu Jana Palacha. „Ale co potom dál? Tam nebyl program, který by mohl následovat.“

Čtěte také

Lidé místo toho daný čin vytěsnili. Téma tak třeba muselo čekat téměř půlstoletí na zfilmování. Příznačné je, že scenáristou televizní série Hořící keř je mladý Čech. „Mladá generace to může brát jako antický příběh. Generace, která to prožila, to musí brát jako sebeobvinění.“


Čin má vždycky dvojí význam

Nezáleží vždy na činu samotném. Záleží i na smyslu, který mu dáme. „Lidské pochodně“ byly chápány jako „obdivuhodný čin, ale současně to bylo velice odsuzováno“. Samotnou oběť Jana Zajíce bere Šiklová jako osobní tragédii „toho druhého“. „Ten chlapec chtěl totéž. Ale ten druhý nikdy nemá takovou popularitu jako ten první.“

Čtěte také

Jak bychom tedy dnes měli jeho památku uctít? „Asi tím, že by se lidé měli naučit říkat, co si myslí. Demokracie je to, co si do ní dáme.“

Více nejenom o obětování Jana Zajíce a Jana Palacha, ale i o obětech na Ukrajině, zapomenutých čistkách v dějinách nebo oslabování role mužů v současné společnosti se dozvíte ze záznamu v iRadiu.

autoři: Jiřina Šiklová , rota
Spustit audio