Pavel Kosatík: Historie vás vystaví zkouškám, při kterých zrajete. Mladé to ale vůbec nezajímá

Podle spisovatele Pavla Kosatíka ale ani tak významná národní historie, jakou jsme zažili v přelomových letech 1918, 1938, 1948 nebo 1968, mnoho lidí vůbec nezajímá. Zarážející je to pak u současných středoškoláků.

„Nechci je všechny hnát pod jednu střechu, ale dnešní mladá generace má docela problém se čtením. Možná proto je historie dvakrát nebere,“ říká Kosatík. „Zajímají se pouze o své vrstevníky. Když se pak mluví o historii a o lidech, kteří už nežijí, je pro ně blbost o tom vůbec přemýšlet. Jich samotných se to přece netýká.“

Není to o memorování

Podle školního dějepisu nejen vlastních středoškolských dětí Kosatík usuzuje, že současná výuka nepodporuje myšlení o dějinách. „Neptá se: Co já bych dělal, kdybych tam byl?“ Studenti tak vnímají historii jen jako učební látku k memorování.

„Historie mě vystavuje nějakým zkouškám, abych pak dál při nich zrál, abych se sám o sobě něco dozvěděl. Nebo když na to nemám, abych se dozvěděl aspoň tuhle špatnou zprávu. Ale musí mě nějak proměnit, jinak by to ani historie nebyla.“ Podle Kosatíka se ale k zájmu o historii musí každý propracovat sám.

K historii se musíte prožít

„To ale nejde, když je vám 20 let, to je mi jasné. Člověk musí projít nějakými životními zkušenostmi. Obrovsky důležité je dospět k vědomí, že existuje smrt a každý jednou zemře. To se málokomu stane před třicítkou. Do té doby se biologicky rozpínáme.“

Až pak se podle Kosatíka skutečně stanete obyvatelem historie a dojde vám, že jste jen jedním zrníčkem na dlouhé cestě, která je vyplněná jinými zrnky úplně cizích lidí.