Pavel Kosatík: O Únoru 1948 i smrti Jana Masaryka by nám řekly víc ruské archivy. Role Ruska byla klíčová

23. únor 2018

Prapočátky Vítězného února jsou hluboce v první republice. Demokratičtí politici dělali ústupky řadu let. Klíčovou roli ale mělo i Rusko. Válka pokračovala i po podpisu míru.

V neděli 25. února 2018 uplyne 70 let od tzv. Vítězného února, kdy tehdejší předseda vlády Klement Gottwald vystoupil s tím, že prezident Beneš všechny jeho návrhy přijal a nadšený potlesk davu pak odstartoval to, čemu se dnes říká komunistická diktatura. Jakou roli v tom hrálo tehdejší Rusko?

Nepochybně byl jejich zájem to vyšetřit

„Rusko v tom hrálo klíčovou roli,“ myslí si Pavel Kosatík. Víc by o tom prozradily ruské archivy, které ale pořád nejsou přístupné. „Ani se k tomu neschyluje. To se týká i mého oblíbeného tématu smrti Jana Masaryka. Protože pokud jsou k tomu někde nějaké údaje, nemůžou být nikde jinde.“

„Já netvrdím, že ho zabili. Ale nepochybně byl jejich zájem to vyšetřit,“ uvažuje publicista. Proč Rusové nechtějí archivy zpřístupnit? „Protože tím nic nezískají. Odkryli by hanebnou podstatu svého tehdejšího režimu a možná by se ukázalo, že se zas tak strašně moc neliší od té současné.“

Válka v roce 1945 neskončila

Proč mělo Rusko zájem na Vítězném únoru? „Válka i po Postupimské konferenci dál pokračovala. Když chlapi šest let střílejí, tak najednou nejsou schopní přestat. Celý svět byl agresivní ještě mnoho let dál... A my jsme zůstali v nástupním prostoru Ruska do střední a západní Evropy.“

Podle Kosatíka je ale třeba vidět prapočátky Vítězného února hluboko v první republice. „Tam, kde za časů hospodářské krize prochází krizí i demokracie. Hlavně v očích těch, kteří se mají špatně. Kdy dochází k odklonu od západu k východu, což se pak zdálo potvrdit ještě mnichovskou krizí.“

Benešova labutí píseň

„A pak je tam ta labutí píseň Edvarda Beneše roku 1943, kdy odjíždí do Moskvy a řekne, že už se nebude kamarádit s těmi, co doteď. Že Anglie, Francie zůstávají vzadu a že se plnou parou a s otevřenou náručí přidá k Rusům. A to pak eskaluje dál... Těmito postupnými kroky se dá zničit úplně všechno.“

Jedním z takových postupných kroků bylo podle Kosatíka v roce 1945 založení Národní fronty. „To je takový systém politických stran, kdy se nedala založit politická strana jako dneska. Muselo se brát to, co je. Těch pár schválených. Takových, s kterými Beneš za první republiky neměl moc velký problém.“

Únor 1948

Venkov neměl koho volit

„Ty, o kterých si myslel, že ho měl, šly od válu. Třeba agrárníci. Tím se z politiky úplně eliminoval tzv. konzervativní venkov. Nejen sedláci, ale i obyčejní venkovští lidé se najednou museli velice složitě poptávat, rozhlížet, koho mají volit. A pak tam byla další krizová věc rok před Vítězným únorem.“

Kosatík naráží na situaci, kdy Československo proti všem předchozím očekáváním odmítlo svou účast na Marshallově plánu. „Tím se jakoby ekonomicky deklasovalo a zároveň se vydefinovalo ze společenství západních států nebo států, které jsou ochotné a schopné spolupracovat hospodářsky s USA.“

„Proto nejen Beneš, ale všichni tehdejší demokratičtí politici působí v tom Únoru 1948 tak slabě. Protože oni už to nedělají poprvé. Už ty nehezké kompromisy dělají řadu let,“ uzavírá spisovatel Pavel Kosatík.

Únor 1948
autoři: všt , Pavel Kosatík , rota
Spustit audio