Přepis: Jak to vidí Petr Robejšek – 6. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je pan Petr Robejšek, politolog a ekonom. Dobrý den.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Energie ve všech rozměrech, především to bychom chtěli dnes probrat, je energie politická komodita, pana Robejšku? Vysoká karta v boji o moc?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Energie vždycky byla politická komodita zejména v těch fázích, kdy světová konjunktura rozkvétala, tak energie byla rozhodující. V posledních letech, řekněme, v posledních dvou dekádách bych řekl, že energie se stala bezpečnostně politická komodita. To znamená, ještě stupňování toho politická je vlastně význam ve hře o moc, zatímco bezpečnostně politická se týká toho, že energie je pro státy existenčně důležitá. Důležitá pro jejich bezpečnost a tím pádem z toho vyplývá i určité očekávání, jak by měla být strukturována politika toho kterého státu právě na poli energetického zásobování. S tím ohledem na bezpečnost, protože jde o stabilitu a bezpečnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropská unie bude tento měsíc rozhodovat o rámcových datech energetické politiky na kontinentě. Jaká je vůbec ta dosavadní politika?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ta dosavadní politika je pořád ještě ve znamení těch třikrát dvacet, to jsou ty obnovitelné zdroje, snižování dioxinu v emisích, které připomínají spíše takovou marketingovou ofenzivu. Hezky se to slyší, třikrát dvacet, ale když se ptáte, jestli je to pravdu reálné a jestli to opravdu všechny stát jsou schopné realizovat, tak zjistíte, že to fungovat nemůže. Trošku problematické je to, že Evropská komise, i když není úplně jasno, kterým směrem se to bude ubírat, nebo kde budou ty akcenty stát,ale že Evropská komise jakoby přehlédla neúspěch toho svého původního programu a nechce vlastně pokračovat i nadále tím směrem, že se budou jednoznačně favorizovat takzvané OZE, obnovitelné zdroje a snižování emisí. Skutečný problém spočívá i z českého hlediska, ale nejen z českého hlediska zejména v tom, co to vlastně jsou obnovitelné zdroje. Třeba německou vládu k tomu jistě nepatří jaderná energie, ale ve skutečnosti k tomu jaderná energie patří, aspoń třeba z hlediska Francie nebo z hlediska České republiky zejména proto, že to jsou nízkoemisní zdroje energie, které vlastně pasují k tomu cíli Evropské unie, snižovat zatěžující emise, čímž bychom samozřejmě mohli debatovat, ale to by nás zavedlo hodně daleko o tom, do jaké míry je vůbec ten samotný motiv této nízkoemisní ekonomiky a toho důrazu na obnovitelné zdroje, do jaké míry je ten motiv, který je obvykle uváděn, to znamená globální oteplování, do jaké míry je skutečně oprávněný, do jaké míry je ten scénář toho globálního oteplování skutečně realistický, ale to by nás zavedlo už opravdu hodně daleko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste se zmínil o Německu, tak expert na obnovitelné zdroje profesor Ulrych Platt, profesor enviromentální fyziky na univerzitě v Heidelbergu nedávno v Praze prezentoval svou vizi nového energetického systému pro celý kontinent, obrazně řečeno, elektrárnu pro celou Evropu. Co o tom soudíte? Je to správná cesta? Podle něj lze veškerou elektřinu získávat pouze ze slunečních a větrných elektráren.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Pan profesor Platt asi trošku je obětí svých vlastních teorií a lehké odloučenosti v badatelské místnosti od reálného života. Teoreticky je možné všechno a je možné všechno, když se neptáme na to kdy. Samozřejmě teoreticky je možné opravdu zásobovat víceméně celou ekonomiku z obnovitelných zdrojů typu slunce a vít. Ale momentálně to technicky nepřipadá v úvahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale podíl obnovitelných zdrojů na německé výrobě elektřiny roste.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ten roste jenom proto, že to je silně subvencované a právě minulou středu zadala nebo odevzdala komise, která byla jmenovaná a požádána Bundestagem, tedy německým parlamentem, o dobrovzdání ohledně toho, jak je účinná právě tahle ta politika, která podporuje obnovitelné zdroje a kancléřce Merkelové odevzdala zcela zničující studii, kde říká, na těch posledních svou stránkách říká: "Zastavte to. Ta věc se nevyplatí ani, pokud jde o úsporu energie, ani pokud jde o službu životního prostředí, ani pokud jde o inovace a stojí nás to, říkají Němci, v tomto roce 22 miliard eur." Potom ještě k tomu profesoru Plattovi, jedna elektrárna pro Evropu je také myslitelná. Kdyby byla dostatečně veliká a dostatečně výkonná, ale pan profesor zapomněl na to, že existuje rozměr nejen fyzický, nebo fyzikální, ale i rozměr politický, politicko-ekonomický. Kdo by ji řídil, kdo by rozhodoval o tom, kdo kdy dostane jakou energii. A co by to znamenalo pro ty ostatní, kteří by věděli, že někde jinde se rozhoduje o tom, jestli jejich země dostane momentálně z nutných důvodů víc energie, než jí vlastně přísluší podle nějakých rozpočtů. To je naprostá iluze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To by, třeba pane Robejšku musela existovat ta jednotná velká celoevropská energetická politika.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Přesně tak. To je trošku jako ten pokus přes euro vytvořit jednotnou evropskou ekonomiku, tak tady to je ještě mnohem teoretičtější přístup, který říká: "centrální energie sjednotí Evropu", ale doufám, že téhle té myšlenky se nikdo nechytí, protože problémy s eurem už nám stačí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hlavním zdrojem elektřiny v Německu ale zůstává uhlí.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ano, to zůstane i na delší dobu. Ta německá takzvaná energie wendet, změna ve strategii zásobování energií, o jejímž vzniku by bylo třeba hovořit, ukázalo by se, že ten prapůvodní motiv vlastně velice profání a sice to, že tehdy ve Fukušimě došlo k té nukleární katastrofě a v Bádensku-Würtembersku, tedy v jedné spolkové zemi se právě měly konat zemské volby, a Angela Merkelová se obávala, že ty zemské volby dopadnou pro CDU-CSU špatně, což tedy nakonec dopadly a v jakési panice, v jakési snaze zvrátit tu negativní tendenci, vlastně z jedné vody načisto zformulovala tu ideu, vystoupení z atomové energie, vystoupení z jádra. Tohle to své rozhodnutí, které bylo řekněme, takticko-politického charakteru hodila pod nohy svým ministrům, kteří se měli potom za úkol postarat se o to, jak se ta věc dosáhne a do dneška se s tím trápí a do dneška, jak jsem právě citoval to dobrovzdání té expertní komise, dodneška ta věc nefunguje a já se obávám, že v budoucnosti určitě ne tím tempem, které si Němci představují, určitě ne za ty náklady, nýbrž za mnohem vyšší náklady a nejen ekonomické, nýbrž i sociální a politické. Jestli ta energie wende bude moci pokračovat tak rychle. V každém případě se postará o to, že německý průmysl bude mít jednu z nejvyšších cen za energii a uvnitř společnosti dojde k přiostření vztahů mezi těmi, kteří dostávají energii levněji a mezi normálním domácnostmi, kteří vlastně to, co se uspoří tím, že se dá levněji energie těm velkým firmám, které energii používají, i když často jsou to výjimky, které jsou naprosto směšné a neoprávněné. To za platí vlastně domácnosti a domácnosti mají samozřejmě určitou zatížitelnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou reakce právě na tu transformaci energetiky v Německu, chce omezit výrobu v těch uhelných elektrárnách, jejich výkon nahradit obnovitelnými zdroji, paroplynovými elektrárnami, ale celá ta transformace se docela zadrhla.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Celá transformace je prostě příliš horkou jehlou šitá. Tam ta historie, o které jsem hovořil, jak to vlastně všechno vzniklo, už je symptomatická, proto jak celý projekt postupuje i nadále, to znamená, tendr nepřipravený, tendr velice hektický vlastně z nějaké konkrétní situace jakési hypotetické politické nouze bylo rozhodnuto o něčem tak zásadním jako je energetické zásobování celé země nebo energetická budoucnost celé země, tím způsobem se pokračovalo i nadále a dneska vypadá ta energie wende přesně tak, jak jsem před nějakou chvílí nastínil, prostě zadrhává se. Jasné je, že Německo má dvě výhody, pokud jde o tenhle ten celý projekt, které nakonec politikum tu jejich pozici trošku usnadňují nebo respektive zabraňují tomu, že již nevznikly daleko větší tlaky ze strany společnosti, aby se to stoplo a ten jeden důvod je, že je to velice bohatá země, to znamená, může si dovolit takovéhle excesy. To jsou experimenty na životním organismu, které by se daly dělat úplně jinak a jsou v té formě, v jaké se provádí nezaplatitelné nebo těžko zaplatitelné. Každopádně je to plýtvání zdroji za druhé, to už je asi to nejdůležitější a také trošku nejzvláštnější. Německá společnost má historicky viděno velice úzký až řekl bych, takový mýtický, bájný vztah k přírodě. To je velice silné pouto, kterému já velice dobře rozumím, umím si přestavit, jak ta celá tahle ta mytologie přírodního, jak vlastně vzniká a ten jev sám o sobě je vlastně velice pozitivní, krásný, ten vztah k přírodě. V Německu to ovšem má takový dosah, že skutečně ta společnost díky tomu, že je bohatá, není pod takovým tlakem, a i ten tlak, kterému je zatím vystavena, snáší proto, protože tam opravdu zatím existuje shoda o tom, že atomová energie je špatná, že obnovitelné zdroje jsou dobré, asi na téhle té jednoduché úrovni a že tyto obnovitelné zdroje je potřeba financovat byť i za cenu toho, že na to my, prostí lidé, prostí daňoví poplatníci doplácíme. To je řekněme taková sociokulturní nebo hodnotová základna, na kterou může tahle ta politika stavět, která v mých očích neexistuje nikde jinde v Evropě. Ve Francii by tahle ta trpělivost na základě toho, že Francouzi tak milují francouzskou přírodu, nebyla představitelná. Nemyslím si, že by to bylo u nás představitelné. V Německu to představitelné je, možná ještě trošku v Rakousku. Je to ta germánská tendence zbožňování přírody. Já to neříkám vůbec ironicky ani negativně. Mně se to samo o sobě libí, ale má to i takovéhle důsledky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že by mohlo dojít k revizi té politiky nastavené v Německu?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ono k ní dochází permanentně. Už právě když předávala expertní komise kancléřce Merkelové tu svoji zničující zprávu, tak přitom kancléřka prohlásila: My stejně budeme tu naší politiku reformovat. Ti experti ovšem požadovali jí úplně zastavit, to znamená, ta reforma je možná a ve skutečnosti je to trošku krycí jméno pro zbrzdění. Když to zbrzdění není úplně jednoduché, protože tam musí hrát právě, a to je to složité na celé té problematice, tam musí hrát spousta proměnných, nějakým způsobem dohromady, to znamená, musí všechno, souvisí se vším, když někde v tom energetickém systému nějaké tlačítko zmáčknete příliš nebo otočíte nějakým kotoučem moc doprava nebo doleva, tak to samozřejmě rozhází celý ten systém a to se právě děje v tom německém. Na jedné straně klesá konjunktura, to znamená, taková poptávka po energii není jaká byla zvykem v Německu, ale nastavené parametry jsou takové, že ti, kteří vyrábí energii z obnovitelných zdrojů, mají garantovaný odbyt, nejen odbyt, ale i za garantované ceny a do toho vstupují firmy jako je RWE, kteří měli předevčírem bilanční konferenci a jejich předseda představenstva si na otevřené scéně zoufal, cituji přesně, kdy řekl:"Píšeme červená čísla a řekl doslova: My nevíme, jak dlouho tohle to vydržíme." To znamená, tady jsou ve hře věci, které jsou centrální proto, aby země, která jako Německo stojí na výkonnosti svého průmyslu, na schopnosti rychle dodávat a rychle reagovat a samozřejmě i na tom dodávat vysokou kvalitu za slušnou cenu. Ty problémy se odvíjí od toho, že politici se rozhodli proto, že z nějakého důvodu X je důležité podporovat obnovitelné zdroje za každou cenu a ať to má jakékoliv důsledky a to je velký problém, tak trošku právě i výpověď o tom o čem jsme už kdysi spolu mluvili a sice o kvalitě a výkonnosti elit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Donutí nás ta stávající situace, nejen v Německu zamyslet se nad efektivním využitím všech těch dostupných technologií k výrobě energie?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
To by určitě měla a děje se tak samozřejmě v těch odborných kruzích, ale ten problém spočívá v tom, že ten evropský energetický systém je velice úzce provázaný. Druhá věc je, že ty země jsou energeticky v tom smyslu, že jsou výrobci a spotřebitelé energie různě postavené. Česká republika je na tom, pokud jde o výrobu energie tak, že je exportérem energie, jsou jiné ekonomiky, které jsou na tom právě opačně a potom třetí bod je, že tak významný hráč jako je Německo, si hraje svoji vlastní hru, takzvaná energie wende, ta změna energetické politiky je absolutní unikum v Evropě a všechny ostatní státy, právě proto, že Německo je tak důležité a ovlivňuje ten systém zásobování, ale zároveň i ovlivňuje rozhodování Evropské komise, tak všechny ostatní země musí s tím nějakým způsobem zacházet a když potom řekneme, a teď efektivně, tak je to strašně těžké, protože tam jsou už neefektivity jsou zabudované v tom samotném systému, používání a subvencování obnovitelných zdrojů tak jak to dělá Německo, je naprosto neefektivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohou ale pane Robejšku jít národní energetiky vlastní cestou? Přeci jenom je velmi málo zemí srovnatelných s Německem.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ano, je to tak, pokud jde o velikost, tak si vlastně žádná další evropská země nemůže dovolit jít skutečně vlastní cestou. Německo si tou svou vlastní cestou jde a svým způsobem, jak jsem právě teď nastínil, strhává a ovlivňuje ty ostatní, ale já bych tu otázku zodpověděl ještě úplně jinak, tou vlastní cestou by vlastně evropské země jít nemusely, kdyby ten který domněle vytváří politiku pro Evropu a sice Evropská komise nebo Evropská unie skutečně byla schopna formulovat takovou energetickou koncepci, která je únosná pro celou Evropu, to také není. Takže máme tady jednu proměnnou, velmi silný hráč Německo jde svojí vlastní cestou a neptá se, jak se to líbí ostatním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neptalo se nás Německo ani když se rozhodlo odstavit nebo zastavit provoz elektráren.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Samozřejmě, my jsme příliš bezvýznamní. My se musíme přizpůsobit, to je jako když přijde bouřka, to je prostě věc, kdy ten který nemůže poručit větru dešti, tak ten se prostě musí přizpůsobit. To je jedna věc. Druhá věc je, že Evropská komise, která by nebo Evropská unie, která by vlastně měla, a také to deklamovala, pro sebe, která by měla něco takového jako energetickou strategii provádět, ji neprovádí a když tak neúspěšně, třeba ten plynovod Nabucco je klasický příklad selhání téhle té celoevropské politiky a toho nakonec plyne, že ty státy, ačkoliv na to vlastně nemají, ačkoliv to není optimální cesta, musí hledat svoji vlastní cestu a pak jsou vystavené samozřejmě těmhle těm problémům, které jsem právě nastínil, svoji předefinovaností, to znamená, země některé mají prostředky jako třeba Polsko má svoji vlastní politiku založenou na uhlí. To je naprostý unikát v Evropě. Úplně kontra tomu, co si představuje německá politická reprezentace, co si představuje Evropská komise. Česká republika je postavena na jádru a dlouho bude a já doufám, že se budou stavět ty další dva bloky, otázka kdy je to potřeba, ale že se stavět budou a tyhle ty země se nedají nějakým způsobem zkoordinovat a ve skutečnosti je to tak, že každá z nich si jde svou vlastní cestou. Dělá co může, protože jak jsem na začátku řekl zásobování energií je svrchovaně bezpečnostně politický problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co z těchto faktů, které jste, pane Robejšku jmenoval, vyplývá pro Českou republiku. Jaké je naše postavení na tom energetickém trhu a strategie?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Česká republika je poměrně dobře vybavená. Vždycky všechno je relativní, ale poměrně dobře vybavená, pokud jde o současnou situaci, důležité je, jak se její cesta bude vyvíjet dál. Ptáte-li se na českou energetickou strategii, tak já ji úplně přesně nevidím nebo řekněme v takových hrubých obrysech. V minulosti došlo jistě k tomu velmi zásadnímu selhání politiků ohledně sluneční energie. To je věc, která nás bude ještě léta a generace zatěžovat. To byl opět příklad toho, že elity selhávají, že elity nejsou opravdu schopné dostát svému úkolu. To bude jistě ještě velice zásadně zpracováno, jak velký problém nám tehdejší vláda nadrobila. Tím, že se stalo to, co se stalo. Ale dobře, to jsou data, která existují. Česká republika je, jak už jsem naznačil stejně jako ostatní státy Evropy v situaci, kdy se musí starat o svoji energetickou soběstačnost. K tomu má dobré vybavení, protože máme jádro a momentálně, jak jsem řekl, jsme exportérem energie, i když velmi silně závislým na tom, o se děje v Německu, nejen co se děje v Německu politicky, ale co se děje v těch německých zásobovacích sítích. To jsou opravdu potom hodně komplexní otázky, kdy kdo může kolik do té sítě vpouštět a samozřejmě, vždycky ten slabší je slabší, to znamená, ten slabší, to jsme my, má velké potíže se prosadit proti tomu hegemonovi toho středoevropského energetického trhu a to je Německo. Včera jsem měl přednášku nebo referát na jedné konferenci, která se týkala energetiky a tam jeden kolega opakoval to, co už mnozí před ním řekli, ale v tomto kontextu je to velmi správné, že jsem prostě jen, pokud jde o energetiku, pouze další spolkovou zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte, pane Robejšku, budoucnost jaderné energetiky, protože například podle Václava Bartušky, velvyslance pro energetickou bezpečnost Česka mají jaderné elektrárny v Evropě dva hlavní problémy a to je nedostatek pracovní síly a přílišná regulace.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Já myslím, že nedostatek pracovní síly je snadněji řešitelný, než přílišné regulace. Sám o sobě si myslím, že jaderná energie je odpověď na ty problémy, které máme, zejména jako Česká republika, jako malý aktér, který se musí snažit využít to, co má, svoje silné stránky pro to, jak si zachovat svoji energetickou nebo snažit se o svoji energetickou soběstačnost. Ty přílišné regulace jsou samozřejmě problém, problém evropský. Evropa není schopna prosadit projekt Nabucco, který vlastně by umožnil vyhnout se při zásobování plynem, jednak Rusku a dalším krizovým oblastem, minule ten projekt Evropa nebyla schopna zvládnout, ale je schopna dělat regulace všeho druhu. To, co já vidím, a co se vlastně už takříkajíc potají děje, státy jsou už připravené ve startovních blocích je, že Evropská komise bude něco říkat a přikazovat a evropské státy, protože jde o bezpečnostní politiku, když jde o energii a jak to opakuji již potřetí, evropské státy budou rozhodovat podle svých priorit, to znamená, ta vazba, ta provázanost toho, že Brusel rozhoduje a implementuje se, přenáší se ta politika do celé Evropy, tak se poruší v první řadě a řekl bych nejvíce a nejmarkantněji právě na poli energetické politiky, to znamená, ty regulace tady jsou, ale je jen otázka času, kdy stát X a bude to třeba Velká Británie, kde právě pozitivní rozhodnutí ohledně jádra se nedávno stalo. Řeknou: V pořádku, ale my se musíme se starat o funkčnost našeho národního průmyslu, a proto se musíme chovat takhle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou ty konkrétní dopady v praxi, absence té energetické politiky.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Přesně tak, to je potom už nestačí regulovat, je třeba dát nějakou alternativu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokázala by Česká republika nahradit výpadek plynu a ropy z Ruska?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Podle toho, jak rychle, kdyby to bylo ze dne na den, určitě ne. A to by nedokázal nikdo na světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakými cestami?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Dlouhodobě se to dá vždycky a to je asi úplně ta centrální otázka, o které jsme zatím nehovořili, to je otázka, za jakou cenu. Třeba když hovoříme o České republice, tak můžeme říci, my máme momentálně nadbytek energie, a proto mnozí říkají: My nepotřebujeme nic dalšího stavět. My nepotřebujeme Temelín, my nepotřebujeme další kapacity, plynová elektrárna úplně nejnovějšího typu je teďkom právě vyvedena z provozu, protože jí nikdo nepotřebuje. Protože ta energie z plynu se vyrábí příliš draze. To znamená, my jsme ve skutečnosti v situaci nadbytku, ale jsou představitelné právě v tom chaotickém světě, ve kterém existujeme, scénáře typu Ukrajina, jsou představitelné scénáře typu Irák a další, kdy ačkoliv vlastně všichni jsou na tom víceméně dobře, najednou přijde takový, tomu se říká externí šok, něco tak zásadního, tak zásadní zlom a najednou energie není dost. A pak je vždycky dobré si představit, jak to tak vypadá a pár případů už jsme ve světě zažili, když dojde k takzvanému black out, když dojde k výpadku energie v nějakém větším městě nebo dokonce i ve větším státě, v Americe se to stalo párkrát, v průběhu dvou tří dnů. Tak v tu chvíli najednou zjistíme, že ta skořápka civilizace, která nás vede k tomu, že se chováme k sobě navzájem slušně, netlačíme ve frontách a neubližujeme si na ulici, že je strašně tenká, že v tu chvíli, když se něco takového stane, tak ta vysoce civilizovaná společnost, která je totálně závislá od toho, jestli se otočí knoflíkem a svítí světlo, anebo běží počítač. Najednou se vrátí do doby kamenné, a to jsou situace, které je třeba zcela vážně kalkulovat, a proto hovořím o tom bezpečnostně politickém rozměru a pak abych se vrátil k tomu, co to znamená cena, pak je třeba říci si: Ano, máme dost energie, když budeme teďkom stavět další energetické kapacity, ty se samotnému producentovi nevyplatí, ty státy, které jsou zodpovědné za bezpečnost a stabilitu téhle té země, musíš tomu producentovi garantovat, že jeho, to co on postaví a co on z toho bude vyrábět, že mu to bude odebíráno za určitou cenu. To znamená, je to něco, jako když si kupujeme pojistku v pojišťovně. V naději, že to nikdy nebudeme potřebovat, ale když ji náhodou potřebujeme, tak jsme šťastní, že ji máme. A pak ta otázka finančních kalkulací přestává mít smysl, protože jde o otázku, opravdu bezpečnostně politického přežití stability zem a v tom případě bych řekl, že samozřejmě je důležité, aby stát se postaral o to, že tahle ta pojistka tady je a v tomhle tom smyslu bych měl i doporučení pro českou vládu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je ta současná energetická závislost konkrétně Česka na Rusku?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
My jsme samozřejmě totálně závislí na dodávkách plynu jako vlastně všechny středoevropské země a to je důležité jsou pro nás dodávky ropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je u ropy těch alternativ víc.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Tam jich je víc. Tam je samozřejmě tekutý plyn a všechny možné zkapalňované energie. To všechno je představitelné. Každá z těch alternativ, které připadají v úvahu je buďto momentálně není použitelná, protože ta technologie ještě není funkční nebo je příliš drahá, a v tu chvíli, když země X, necítí nějaký důvod, není pod tlakem měnit dosavadní politiku, to známe sami od sebe jako manželé, jako rodiče, jako ti, kteří se starají o domácnost, když věci fungují, tak s tím nic neděláme. V tu chvíli, když začnou nefungovat, tak najednou se ptáme, jaké jsou alternativy a zrovna tak je to s tím energetickým zásobováním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta situace s tím přehodnocováním nastala konkrétně i nyní, když se podíváme na ten vývoj.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
A přitom jsme měli před dvěma, třemi lety, byl výpadek velice dramatický, který se nás tak moc netýkal, týkal se o to víc Bulharů a Rumunů a Slovenska nakonec. Ale my jsme byli jenom další na řadě. Kdyby ta věc trvala trošku déle, tak se nás to týká také. To znamená, jenom v takovýchto situacích je to asi normální, ale není to úplně správné. Jenom takových situacích krize si najednou ti, kteří mají rozhodovat a přemýšlet o tom, jak stabilizovat, zabezpečit funkčnost toho společenského systému, najednou si začnou klást otázky tohoto typu a pravda je, že i veřejnost si je začne klást až tehdy, když dojde k nějakému v uvozovkách průšvihu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to vidí Petr Robejšek, politolog a ekonom. Host dnešního vydání jak to vidí, děkuji vám zato, mějte se hezky.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Vy také, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budu se těšit, až k nám z Hamburku opět zavítáte.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.