Přepis pořadu Jak to vidí - 10.6.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pěkný den také přeji svému prvnímu hostu, kterým je herečka a politička Táňa Fischerová. Dobrý den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezké ráno.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsem dnes otevřela Internet, takové ty různé aktuality, našla jsem tam zprávu o tom, že nejprodávanější knihou v takové té kategorii non fiction je ekonomická kniha Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla. A mě to překvapilo, že zrovna ekonomická kniha vévodí žebříčku knih, a tak si říkám, jestli to neukazuje něco, nevypovídá něco o naší společnosti. A vy jste přišla s tématem, které se také dotýká ekonomie. Máte dojem, že tedy v současnosti lidé chtějí si klást otázky, které se týkají ekonomie, chtějí přemýšlet o tomto tématu?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, zdá se, že ano, že už třeba podle prodeje této knížky je vidět, že opravdu ano, ona má tedy atraktivní titul to dobro a zlo v ekonomice, což je další téma, které lidi vždycky přitahuje a přitahovalo, ale je zajímavé, že pokud se to objevuje v té oblasti ekonomiky, tak to budí velký zájem, no, já myslím, že ta doba se tak mění, že jsme k tomu vlastně všichni trochu přitahování, abychom rozuměli procesům, které probíhají a které nám zasahují každodenně do života. A já jsem se taky dřív nezajímala o ekonomiku a o tyhle věci, říkala jsem si, já mám svůj svět, a to je krásný svět, umění a co já, ať si to dělají jiní, ale jak tak ten čas plyne a plynul, tak najednou jsem zjistila, že chci rozumět tomu světu, že chci vědět, co se to vlastně děje a že ta znalost ekonomiky vlastně k tomu patří. A proto se tím už dlouhodobě zabývám, musím říct, že je to opravdu pro mě někdy vzrušující studium, ale mě hodně také zajímají ty alternativy, to, co odhaluje třeba jinou skrytou stránku, kterou běžně nevidíme. A člověk potom vždycky přemýšlí, to přece patří k lidský bytosti, že si prostě věci zpracovává a hledá. A tak já jsem jenom stručně chtěla seznámit pro mnohé s velmi revoluční představou teorií německé ekonomky Margrit Kennedyová, která se tématem teda finanční a ekonomikou zabývá už dlouho a ona napsala knihu Peníze bez úroků a bez inflace.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což je taky velmi atraktivní název. Vypovídá možná o obsahu knihu. Co je hlavní myšlenkou tedy?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já se samozřejmě pokusím vzít to stručně, protože ten problém je vždycky v čase, jak člověk má vysvětlit poměrně složité téma v deseti minutách ani ne. Já bych jenom řekla, že ona vlastně na začátek vysvětluje, že peníze a proč peníze nejenom hýbou světem, ale také ho ruinují, že ta obrovská zadluženost třetího světa, nezaměstnanost a ničení životního prostředí a hromadění zbrojního arsenálu a tak dále, budování jaderných elektráren, že to všechno právě souvisí s tím mechanismem, který udržuje peníze v oběhu, což jsou úroky a úroky z úroků a vlastně všichni víme, že dnes není stát na světě, který by nebyl zadlužený a měl problémy se splácením, ne kvůli dluhům, ale kvůli úrokům, které stále narůstají, takže jednoho dne se to prostě asi nedá zaplatit. A co s tím potom. A ona právě říká, že inflace je jedna z možností, jak právě regulovat ten oběh peněz a snižovat tu cenu, ale zajímavé na tom, že je ona mluví o druzích růstu, že my si představujeme, že je jeden druh růstu, že, růst je nebo není, a ona říká, že jsou tři, jeden je přírodní, ten je na začátku rychlý, a to je člověk, rostlina, zvíře a pak zpomalí, člověk v určitém věku přestane růst a pak se vyvíjí kvalitativně už jinak, ale nikoliv tím růstem, to je ten přírodní růst. Potom je lineární, to jsou stroje, stroj nastartujete, pak ho zastavíte a skončí růst, taková ta křivka pozvolna. A ten třetí je růst exponenciální, který stahuje na smrt, na rakovinu, na tento druh, kdy se z počátku vlastně nic moc neděje, je pomalý, ale pak je rychlý nárůst a končí to vlastně tou smrtí. A to je ten exponecionální růst a ona říká, že ten se právě vztahuje na ten náš finanční systém, což je zajímavé. Že právě na začátku toto, to není ani zporozovatelné, ale na konci, když třeba úrok vzroste, já nevím, na dvacet, na třicet procent, tak to už je ten exponenciální růst. A ona říká, že řešení je najít tu cestu, která sleduje křivku přírodního růstu v tom finančnictví, nikoli tuto, a to znamená jiný mechanismus. A taky říká, že je pověra, že si lidé myslí, že ten, kdo nic nepůjčuje, nic nesplácí, protože ona říká, že padesát procent kapitálových nákladů platíme v ceně zboží a služeb, takže i ten, kdo si nepůjčí, tak vlastně platí, jenom to není vidět, protože to se musí někdy ty, ty dluhy promítnout, takže všecko vrůstá, právě vzrůstají ceny zboží a všeho. A ona říká, že kdybychom teda měli zrušit úroky a nahradit je jiným mechanismem udržování peněz v oběhu, takže by většina byla dvakrát tak bohatá. A na udržení životní úrovně, že by stačila polovina pracovního času, že tohle skryté přerozdělování také hromadí stále větší objem peněz v rukou korporací a jednotlivců, kdežto ten jednotlivec vlastně chudne, protože ona třeba rozdělila společnost na deset částí, deset dílů, přičemž říká, že osm těch dílků dostává ze systému méně, než do něj vloží. Devátý dostane přibližně tolik, kolik vloží. A ten desátý, ta desetina společnosti ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Shrábne všechno.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
A že vlastně se upřednostňuje kapitál před prací, že vlastně kapitál a lidé, které ho mají v ruce, berou těm, kteří vytvářejí tu hodnotu a dávají jim hrozně málo, což všechno mně přijde hodně zajímavý k přemýšlení, ale potom teda, abych se zase úplně, abych nezahltila nás všechny tímhle přemýšlením, tak to vezmu rychle. Ona navrhuje, že kdyby nebyl úrok, tak by se musel zavést takzvaný udržovací poplatek. Že problém peněz je také to, že se nároky z minulosti převádějí do budoucnosti a tím se vlastně zadržují peníze v oběhu, protože někde se to prostě zapouzdří a čeká to, až se to, až si to někdo vybere. A že to taky způsobuje nezaměstnanost. Takže, že by bylo žádoucí, aby ty peníze cirkulovaly, aby se nikde nehromadily. A že naopak by ztrácely hodnotu, kdyby se třeba do roka ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stáhly.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
... nepustily do oběhu, takže by měly, a tenhle systém už existoval někdy v roce 33, myslím, a 32, 33 také jakýsi Silvio Gössel v Rakousku tohle zavedl, a fungoval velmi dobře, že vytiskli asi třicet dva tisíc šilinků v tom městě, v městečku rakouském. A každý, kdo na konci měsíce měl v ruce ten peníz, tak musel zaplatit nějaký udržovací poplatek, já nevím, jedno procento z toho, takže všichni se snažili se těch peněz zbavit, aby to nemuseli platit. A chytli se do toho vlastně všichni, kdo tam žili, řemeslníci, obchody, všechno šlo na tenhle ten systém, na tyhle ty peníze a tím pádem tam nebyla nezaměstnanost, ty peníze cirkulovaly a ukázalo se, že je to velice funkční systém, ze kterého prosperují všichni.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nebyl to příliš spotřební systém, když se všichni snažili ty peníze ...

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ne, ty lidi měli práci, totiž, šlo o to, že vlastně oni, že se rozběhl ten systém, kdy, kdy, protože takhle se to někde zapouzdří, že jo, někde to někdo vlastně nechá stranou a vlastně nejsou potom peníze na inovace, ztrácejí se pracovní místa, ale přece řekla bych, že dobrým životem pro nás všechny je radost z toho, že člověk může něco dělat a ještě třeba uplatnit svůj talent, to, co má rád a kde to může rozvíjet, to bych řekla, že to je největší hodnota, ne ty peníze, který máte někde ulitý. A takhle v tom, okolo těch let teda 30, 33, potom to chtělo dalších sto měst někde v Německu, nakonec to zavrhlo a zákonem zlikvidoval tehdejší německý ministr financí Schacht, nacistický teda, takže je vidět, že ..., a taky rakouská banka to nechtěla, protože to samozřejmě bralo ten monopol, jo, ale ona právě říká, že by bylo dobré, aby byla dvojí měna, protože vlastně není možné všecko měnit hned, takže navrhuje, aby byly, a to dokonce už existuje, ty místní peníze někde, že vlastně fungují víc na tom barteru, na výměně služeb a že by se to dalo takhle vlastně v tom dvojím systému a dokonce říká, že si myslí, že ti bohatí by do toho taky šli, protože kdyby se tenhle systém uplatnil, tak by nebyla inflace, byly by pracovní místa, pracovalo by se méně a ty peníze by sice nenabývaly hodnotu tím, že budou mít nějakou úroky, ale neztrácely by, takže by byly vlastně velice pevné a jistě takhle žádný bohatý člověk na světě si nemůže být jistý, že ty jeho peníze tu hodnotu neztratí. Takže ona říká, že by to bylo zajímavé vlastně pro všechny, kdo by zjistili, jak se z toho dá profitovat a jak ta společnost by z toho vlastně těžila to nejlepší. A já to říkám proto, že mě tyhle teorie nesmírně zaujaly. Já vím, že měnit ze dne na den něco není tak snadné, ale myslím si, že už ten samotný fakt, že člověk si to uvědomuje, že o tom přemýšlí, že prostě docházíme k tomu, že nejsou možné úroky z úroků a že peníze přece nedělají peníze, že to je jenom virtuální a že všechny ty nemoci, které se teď ukazují, způsobují také samozřejmě jiné věci, ona taky říká, a to ještě musím doplnit, že kdyby tento systém opravdu se tady nastartoval a začal nějakým způsobem existovat, že by se také musela udělat pozemková a daňová reforma. A pozemková proto, aby nešly spekulace do pozemků a do půdy. Takže to by se muselo ohlídat. A ona říká, že by si třeba místní komunita mohla nakoupit půdu společně a pak jí pronajímat, což se mi taky hodně líbí, že by to prostě vlastně sloužilo zase té obci. Já vím, že vy se zeptáte, jestli to není socialismus, viďte.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Socialismus, to je to, co mě napadá.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To se socialismem nemá totiž nic společného, protože socialisté to hierarchizovali, stejně jako každý jiný a jenom to vlastně byla jiná forma vykořisťování lidí, to jenom všecko bylo ve slovech, ale ve skutečnosti to nefungovalo, ostatně jednou už jsem tady mluvila o tom, že když se ujali v roce 48 moci, tak první, co zničili, bylo prvorepublikové družstevnictví, a to ve třech krocích to převedli na ta družstva socialistického typu, která potom tady zůstala, takže to se socialismem opravdu nemá nic.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale přesto, když by se prováděla takováto velká a zásadní reforma, mám dojem, že při reformách vždy vznikají nějaké lidské křivdy, protože samozřejmě ne všechno může být pro všechny úplně tak výhodné.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak to samozřejmě já nedovedu popsat, já taky jsem laik a jenom mě velmi zaujala ta myšlenka, kterou by jistě pak museli rozvíjet mnozí další, ale my máme samozřejmě strach ze změn, protože nás vždycky postihly, ale já si myslím, že místní měny existují už dnes, že to je velmi dobrý systém, že by pro začátek stačilo v některých místech si prostě říct, že to bude jeden groš nebo, jak to nazveme, to je úplně jedno, a že by to bylo směnitelné za běžné peníze a že by to nemohlo nikoho poškodit, protože do toho systému by šli lidi dobrovolně a ne násilím nějakým zákonem.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste neřekla jednu věc, kterou jste mi říkala před vysíláním a myslím si, že je důležitá, že by lidé půjčovali své peníze bez úroků, jak to je?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, to jsem ještě, protože je to docela složité téma, tahle ta paní ekonomka říká, že by byly dva účty, jeden běžný, na kterém by měli lidi na běžné potřeby, na zaplacení složenek a tak dále a všecko, co by bylo nad tu potřebu, by bylo na druhém účtu, který by byl bez úroků, takzvaný spořivý účet, který, ze kterého by se právě půjčovalo ostatním, takže by tady byly půjčovní peníze, ale neměly by úrok, ale za to by byly stabilní, prostě by neztrácely cenu a člověk by věděl, že tam jsou a když je potřeba, že si je může vzít, a to se mi, tím pádem by byly levné peníze na rozjetí mnoha dalších třeba důležitých věcí, bylo by taky na kulturu, bylo na umění, což taky ona podotýká, že by bylo najednou na ty sociální věci, na hodnoty, které jsou ty měkké a tak strašně potřebné, takže mně se to zdá docela dobrý, já bych například nemusela mít nějaký veliký, mimochodem, stejně žádný velký úroky nemáme a poplatky taky platíme, takže ono do jisté míry by tu taková revoluce nebyla, vždyť všichni si stěžujeme na ty bankovní poplatky.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A není v přirozenosti člověka jako schraňovat víc a víc majetku, peněz a tak podobně. Vy říkáte, že je v přirozenosti člověka dělat to, co má rád, až mně přijde hezké a doufejme, že to tak je, ale ...

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem si tím jistá, já vím, že někdo je zasažen tím, že ty peníze prostě taky obsahují v sobě moc, ovládání druhých, takže to je taky jeden aspekt peněz, ale že jsem přesvědčena, že ve většině případů lidi opravdu rádi pracují, když dělají něco, co mají rádi a že člověk přece nemůže celý den sedět doma a koukat, chytat lelky nebo koukat na televizi, takže to je docela přirozené.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je tedy podnět k zamyšlení, myslím si, že by chtělo mu věnovat více pozornosti a více si nastudovat všechno to, co jste uváděla v dalších souvislostech, ale doufejme, že jsme posluchačům dali podnět k tomu, aby si přečetli něco o ekonomii, ekonomice, tak děkuji za toto téma. A my se podíváme na další téma, které se dotýká dnešního tématu dne a také voleb, které proběhly. Dnes je na návštěvě v pořadu Jak to vidí herečka a politička Táňa Fischerová. Vy si můžete tento pořad poslechnout v repríze dnes večer po třiadvacáté hodině, ve třiadvacet hodin a pět minut, anebo také najít jeho záznam, ať už zvukový nebo písemný, na našich internetových stránkách s adresou www.rozhlas.cz/praha.
O víkendu proběhly volby do Evropského parlamentu, to je další téma, u kterého se zastavíme s herečkou a političkou Táňou Fischerovou, ale zastavíme se z takového toho pohledu, když jsem slyšela různé komentátory, tak říkali, že nízká volební účast ukazuje na to, že Brusel je nám velmi vzdálený, že témata, která se řeší v Bruselu, jsou nám velmi vzdálená a že proto jsme nepřišli k volbám v takovém počtu, jaký by byl žádoucí. Co vy na toto říkáte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, já bych to vzala stručně, protože samozřejmě těch rozborů už bylo hodně a těch komentářů okolo voleb, ale já jsem si sama uvědomila, že to je hluboká pravda, že ačkoliv se opravdu zajímám o ty věci politické a ekonomické, tak o nich vlastně téměř nic nevím. Nevím o nich nic ani dnes, ale ani v době, kdy jsem seděla ve sněmovně, protože nám občas někdo řekl, máme tady směrnici z Evropské unie a tu musíme zapracovat do našeho práva, ale my jsme neznali tu původní směrnici, my jsme znali pouze tu interpretaci těch úředníků nebo ministrů, kteří nám to předkládali. A pak se ukázalo někdy, že je v tom disproporce, že jsme papežštější než papež a že tam třeba dáváme balené koblihy, které nikdo po nás nechtěl, jo, to říkám jenom jako takovej legrační příklad. A tam jsem si uvědomila, že my skutečně vůbec nevíme, co vlastně je tam odsouhlaseno za směrnice, jaké jsou tam zápasy, o co se tam zápasí, jak tam fungují naši poslanci, co tam prosazují, prostě my o tom nevíme nic. A já jsem si uvědomila, že velmi postrádám třeba v každých novinách jednu přílohu, jednu stránku, která by informovala o tom, co, já vím, že třeba Kateřina Šafaříková v Lidových novinách informuje o Bruselu, ale spíše zase takový ty zajímavosti z venku. Já opravdu nevím, co se tam vlastně projednává a kdo co hájí. A to je, myslím, základní deficit, ten nedostatek informací a jak potom podle čeho se mám rozhodovat, když já vlastně nevím, třeba u Zuzany Roithové jsem aspoň věděla, že ona se věnovala ochraně spotřebitele, ale to byla jediná poslankyně, a Jana Hybášková trošku té zahraniční politice, ale zase jsem neznala jejich konkrétní návrhy. U Zuzany Roithové, ano, tam třeba byla proti čínskému zboží, aby zaplavovalo takhle evropské trhy, což se mi hodně líbilo, ale zase nevím, jak to dopadlo, jak ta, jestli se nějaká směrnice udělala.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili, jaký vliv mají vlastně naši poslanci v Bruselu?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Jaký vliv tam mají.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou možnost ovlivňovat věci.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Právě. A potom se hrozně těžko někoho volí, protože, jak mám vlastně sledovat tu jejich práci a jak mám sledovat, co se vlastně v té Unii odsouhlasí a co tam hýbe našimi životy, protože málo platné, ano, dnes souvisíme velmi úzce s Evropskou unií, jsme členy a potřebujeme to znát a my to neznáme.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A během toho půlroku, když naše země předsedá Evropské unii, nemáte pocit, že se ta informovanost zvedla?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ne, vůbec ne, já mám jenom pocit, že se vždycky vyzdvihl někde premiér, jak s někým jedná a co tam řekl a jestli to někdo vynesl ty záznamy nebo nevynesl, ale jako velmi sporadicky spíš o té zahraniční politice, ale to není jediné, co nás ovlivňuje.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se přidržíme ještě těch eurovoleb, tak vy jste říkala, že vás zaujala atomizace. Co to je, co si pod tím máme představit?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, zaujalo mě to taky, že se všecky strany rozpadají na další prostě ministrany, které mají ale úplně stejný program a myslím si, že problém je v tom, že se ti lidi neshodli, že prostě spolu nemohli být, protože já dovedu pochopit, že někdo má tak odlišný program, nebo že prostě na těch programových věcech se zakládá ta, ta práce těch lidí nebo těch, odlišnost těch stran, ale já mám pořád pocit, že mají všichni hrozně podobné programy, že vlastně všichni vždycky říkají, ano, my jsme, já nevím, teď řeknu pravicoví voliči, jenom teď chceme ty slušný lidi. A v tom je ten rozdíl oproti tý druhý straně. A tím pádem, že se to rozpadá na ty ministraničky, vždyť si všimněme, kolik se teď rozpadlo, kolik se udělalo stran z ODS a ze všech dalších, tak to samozřejmě vede k naprostému rozpadu, protože potom je těžké někoho si zvolit a zase ty velké strany, ty si chtějí osobit, ty si osobují to právo na veškerou moc a ty malé likvidují. A tohle je vlastně ten vnitřní zápas jednoho proti druhému, který věru neprospívá společnosti a taky vede k tomu, že my se ani nemůžeme zorientovat.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak si to vysvětlujete, tento rozpad stran?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak je to rozpad společnosti obecně, on se prostě projevuje ve všech směrech, projevuje se v rodinách, projevuj se v našich životech, tak se projevuje i v tom politickém životě. A tam možná zejména.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to, že se nejsme schopni domluvit, platí nejen pro tu politiku, ale i pro naše běžné životy, sledujeme stejný program a přitom nejsme schopni táhnout za jeden provaz.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Myslím, že jste to řekla docela přesně. Vidím to opravdu i v našich běžných životech, jak těžko se někdy domlouváme, jak těžko si rozumíme. Ta atomizace není dobrá. Schází tady zase takový ten, ten společný ideál, ten společný prostor, ta radost ze společného sdílení, kterou, já vždycky znova říkám, jsem už dvakrát za život zažila a byla to nejkrásnější léta mého života.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nemáme z těch společných ideálů trochu strach?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ne, já myslím, že z ideálů, kdo má strach z ideálů. Vy máte strach z ideálů?

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, z ideálů ne, ale ze společných ...

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Víte co, já si myslím, že jsme hodně zasaženi tím minulým režimem. A když vznikla první republika, tak já teď nevím, kdo to řekl z moudrých mužů, jestli Masaryk nebo někdo jiný, že musíme odrakouštět, to jest zbavit se toho, že se pořád vymezujeme proti tomu velkému Rakousku. A já si myslím, že je čas skončit s tím vymezováním proti minulému režimu, protože on byl opravdu zrůdný a je dobře, že je pryč. Přestože přinesl některé věci, kdy třeba se aspoň lidi nebáli o ztrátu bytu nebo jako, takže to samozřejmě některé lidi vede k tomu, že si říkají, že to bylo lepší, protože když člověk žije na sudu s prachem, tak to taky není zrovna příjemné pro život a bere to člověku síly, ale jinak přece dnes už bychom měli vytvářet nové koncepty a oprostit se od toho, že se pořád srovnáme, aby náhodou nemyslel, že oni ukradli ty ideály, tak my už nebudeme mít žádné, protože se každý ideál přece dá vytunelovat, ukrást, vykostit a toho, toho by se ráda oprostila. Ideál je prostě vždycky touha po něčem funkčním a člověk musí žít ve společenství. To, že komunisti ukradli ta slova a vzali si ty vznešené ideály a vevnitř bylo něco jiného, neznamená, že ta samotná myšlenka sdílení společného prostoru je špatná.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední krátké zastavení v dnešním pořadu Jak to vidí Táňa Fischerová a co se týká dnešního tématu dne, budeme se v Kávě o čtvrté po šestnácté hodině věnovat lidským právům a posluchačů se ptáme, jestli znají lidská práva, jestli si myslí, že jsou u nás dodržována a jestli vaše osobní práva, tedy každého z nás, jsou dodržována, anebo v něčem porušována, jak to vidíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, to je docela zvláštní otázka. Já si myslím, že jsou porušována téměř každý den a ve všem, například tahle Margrit Kennedyová, že lidé vůbec nevědí, že je porušováno jejich základní právo na tu rovnost, toho přístupu teda k nějakému bohatství, jenom to je prostě tak skryté, že to nevíme. Já jsem kdysi s Markem Ebenem načrtla k filmu OSN o lidských právech taková ta deklarace lidských práv, takže tam jsme četli asi dva, myslím, kolik to má bodů, teď nevím, třiadvacet, a taky si to už nepamatuju, všecky body po bodu, ale zjistila, že dvě třetiny z toho se nikdy nenaplní, že je to prostě zas ten krásný ideál, ale že ve skutečnosti to skutečně není tak jednoduché, samozřejmě ve srovnání s minulým režimem máme mnohem více možností někde něco říkat, ovšem zase se moc nedovoláme, už dneska nemáme tolik možností ovlivňovat věci veřejné. Je tu diskriminace, že jo, ten antidiskriminační zákon, který by narovnal práva lidí rovného přístup k některým věcem, myslím si, a minule jsem o tom mluvila, že ten právní systém začíná kolabovat, protože nejen, že teda některá rozhodnutí bývají ovlivňována tak, jak za minulého režimu, jenom z jiných zase konců, některými mocnými, ať už je to politik nebo je to ekonomická moc, ale nakonec je tady i to, že natolik vzrostly poplatky za to, když se chcete třeba spravedlivě domoct nějakého výsledku, že si to mnoho lidí ani nemůže dovolit, takže jaké právo.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to říká herečka a politička Táňa Fischerová, uslyšíme, co budete říkat vy a co zazní v dnešní Kávě o čtvrté. Teď skončil pořad Jak to vidí. Můžete si ho poslechnout ve třiadvacet hodin a pět minut znovu v repríze, anebo nalézt na Internetu na adrese www.rozhlas.cz/praha. A vám, paní Fischerová, přeji hezký den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Děkuji, vám i posluchačům krásný den.