Přepis pořadu Jak to vidí - 11.11.

Jak to vidí Ivan Hoffman


Vladimír KROC, moderátor
--------------------
U mikrofonu je Vladimír Kroc. Dobrý den. Do zlínského studia Českého rozhlasu přeji dobrý den také Ivanu Hoffmanovi.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Také přeji hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak prý podraží vánoční kapři. Znepokojila tě tato zpráva na svatého Martina?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, tak trochu mě překvapil ten důvod. Jako, jako všechno mají podražit kvůli tomu, že rostou ceny pohonných hmot, nafty. Přečetl jsem si, ale pokud vím, tak nafta zlevňuje a navíc myslím, že kapři se neživí naftou. Tak jsem z toho trochu zmaten.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale prý krmivo je dražší také.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ano, ano, to je pravda. Možná, že to krmivo je taky z nafty. A ono nějaká souvislost tam bude, jenom ne vždy se člověku podaří selským rozumem to rozklíčovat na první, na první pokus.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale je dobré být připraven už takhle jedenáctého listopadu. Českého prezidenta zvedl z křesla film rakouské televize veřejné služby, údajné jaderné havárii v Dukovanech. Byla to tedy fikce. Dokonce kvůli tomu volal rakouskému prezidentovi. Co ty na to?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, tak já obecně mám takový pocit, že katastrofické scénáře jsou prevencí a dobrou prevencí katastrofy. Já mám dojem, že možná takový film by měl být promítán i u nás, předně než ho budeme soudit, měli bychom se na něj jako podívat v klidu v českém překladu a přemýšlet o něm a ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono prý ten film ukazuje českou stranu jako neschopnou včas informovat svoje sousedy v Rakousku, což je celkem pochopitelné, že se nám nemusí líbit.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
To je pravda, ale když si vezmeš jakýkoli americký katastrofický film, tak tam je z neschopnosti vždycky obviněna nejlépe federální vláda a prezident a nevím a různí lobbisté a tak dál. A vznikne něco, co potom má nedozírné následky. Pokaždé v katastrofických filmech jsou lidé, kteří jsou za něco odpovědní, tak problém do poslední chvíle bagatelizují. Ten scénář je stále stejný. Tam jde spíš o to, že jaderná energetika doopravdy představuje riziko, víme to z četných havárií, které se staly, a ta černobylská je z nich nejznámější. A vlastně my bychom se měli k tomu jádru stavět s respektem, což mimochodem lidé, kteří se tím jádrem zabývají, také k němu s respektem přistupují. A spíše bychom se měli bát lidí, kteří to riziko zlehčují, protože jinak se s tím atomem prostě domluvit nemůžeme. Takže já, já nejsem takový, že bych prostě jako to uměl, to stanovisko těch, co teď kritizují Rakušany, nějak podpořit, asi ne. Já si spíš myslím, že je potřeba to vzít z té, z té druhé, řekl bych asi lepší stránky a přistupovat k atomové energii s velikým respektem a velmi, velmi jak /nesrozumitelné/.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na jednu stranu Rakušané, jak se zdá, se zaměřili zejména proti české jaderné energetice, na straně druhé ale už jsou v Evropě na protesty odpůrců jádra zvyklí. Včera se dokonce nechali přibetonovat ke kolejím ti, kteří protestovali proti převozu vyhořelého jaderného paliva do úložiště v Německu. Nejsme tedy v tomhle směru taky tak trochu přecitlivělí, že to bereme moc jakoby osobně: Ty protesty myslím.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak možná, možná, možná ano, možná jak kdo. Ono vlastně vždy, když se hraje na takovou tu národní strunu, tak potom to nemusí mít dobré konce. Když se podíváme na ty Němce, tak oni nemají nic proti, proti Francouzům, odkud jim to přichází. Ale, ale mají, mají prostě problém s tím, že to definitivní úložiště neexistuje, že to je vlastně uloženo provizorně a že vlastně stále nějaký definitivní recept, co udělat s tím vyhořelým palivem, lidstvo nemá. To je vlastně jeden z hlavních problémů jaderné energetiky, který se teda zmiňuje, který je prostě potřeba rychle, rychle řešit, pokud to tedy lze.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A propos, sousedské vztahy, vře to na maďarsko-slovenských hranicích. Jak se díváš na protesty Maďarů proti postupu slovenské policie při střetu s fotbalovými chuligány? Je to jen záminka?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak možná, že, možná, že ano. Když se člověk podívá, tak ve světě vždy najde lidi, kteří se profilují konfliktem, a pak jsou lidé, kteří dávají přednost smířlivosti. A to vlastně, když se podíváme i na velkou politiku i na tu malou, tak vlastně to vždycky nebudeme mít, toto rozpětí. To jsou ty póly, mezi kterými se, mezi kterými se všechno, všechno děje. No, a slovensko-maďarské vztahy jsou samozřejmě i z minulosti napjaté, ale kdybychom se podívali do minulosti a historici tomu teda ..., historici to radí, tak ony ty vztahy po tisíc let byly i naprosto bezproblémové a dobré. A jenom v určitých dobách se vždy určití lidé obrátí k té stránce historie, která jim právě momentálně konvenuje. A to, že nějací, nějací rowdies, ať už jsou v kterékoli zemi, tak vlastně jejich hlavním smyslem prostě je někde se s někým servat a jakýkoli důvod k tomu je dobrý. Jiná věc je, že v Maďarsku ten nacionalismus poslední dobou roste a už i sami Maďaři mají s tím jako uvnitř vnitřně problémy a těžko říct, jestli je to reakce na nějakou, na nějakou tíživější hospodářskou situaci, anebo jestli naopak je lidem "tak dobře", že už roupama nevědí, co mají dělat. Tou, to bysme, to bysme tam museli s nima žít, ale i my najdeme takové pitomečky u nás ... Prostě jsou všude a teď jde o to prostě, aby nepřevážili a aby prostě byli pod nějakým dozorem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná je to trošku paradox. Viděl jsem jeden den reportáž o tom, jak Slováci skupují pozemky a nemovitosti v příhraničních oblastech Maďarska, protože kvůli finanční krizi jsou velmi levné. Na druhou stranu druhý den člověk vidí, jaké jsou tam protislovenské nálady. Tak jak se v tom vyznat takto na dálku?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, ono je to tak, že vlastně s tím, jak se ruší hranice, tak se kupují nemovitosti v příhraničí i, dejme tomu, v Rakousku. I tam jsou třeba některé levnější než, řekněme, v Bratislavě. No, a tam ... Ta reportáž, já jsem ji také viděl, to bylo, myslím, z východního Slovenska, to byli lidé z Košic, kteří v Maďarsku kupovali nemovitosti. Ale já bych k tomu řekl to, že samozřejmě je to, je to riskantní, protože pak přijde taková doba, kdy se z toho pohraničí, které je vlastně takovou oázou klidu, najednou stane velice půda neklidná a někdo někoho odsunuje někam, a tak to by člověk měl při koupi nemovitosti zvažovat, že lidé oscilují mezi přátelství a mezi, mezi agresivitou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím úplně přesně, kam si mířil těmi slovy o tom, že jsou lidé, kteří se vyhraňují konfliktem, ale já bych se vrátil ještě k osobě Václava Klause. Prezident dnes večer soukromě se setká s lídrem irských odpůrců Lisabonské smlouvy Declanem Ganleym. Ta večeře dvou asi nejvýznamnějších, dalo by se říci, euroskeptiků, se třeba v Dublinu moc nezamlouvá a zřejmě nejenom v Dublinu. Co o tom soudí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já předně soudím, že se strašně zabývám moc tím Klausem, no. Prostě já teda mám dojem, že to je až nevkusné ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ne my dva.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, ale celkově prostě. On má tu, ten zvláštní dar na sebe přitáhnout pozornost čímkoli, co udělá. On vždycky udělá něco kontroverzního, něco, co si skoro nikdo nemyslí, a tím přiměje ostatní, aby si o něm zase povídali. Já mám pocit, že už je ho nějak moc prostě a že si to vůbec nezaslouží, že někdy to, co říká, jsou takové voloviny, že to doopravdy za to ani nestojí. No, v tomto případě bych asi řekl, že to je v pořádku, že je dobře, že si povídá s nějakým, kdo s ním souzní, a myslím si, že se mu to nedá ani vyčítat. Jenom prostě by se tam mělo správně vždycky zdůraznit, že tam je za sebe, za občana, za Václava Klause, za evropského disidenta, řekněme, a ne za prezidenta, jo, že ty jeho postoje nemusí vyjadřovat názory, dejme tomu, vlády, anebo názory, názory občanů. On má, má svoje soukromý právo, jenom říkám už o něm tolik nemluvme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom pro pořádek bychom měli říci, že to není součástí té oficielní prezidentské návštěvy, ale je to ...

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ano, říkám, to by se mělo zdůrazňovat, že to tak je, ano, přesně, přesně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máte naladěn Český rozhlas 2, stanici Praha. V pořadu Host do domu se zajímáme o to, jak některé věci vidí komentátor Ivan Hoffman. Včera večer, Ivane, o tobě jmenovitě na sousedním Radiožurnálu mluvil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Řekl, že nejsi dostatečně informován ohledně reformních zákonů ve zdravotnictví. Tak teď nevím, jestli se tě na to můžu ptát, ale zkusím. Možná se vlastně ale už v této chvíli ani o reformě zdravotnictví mluvit nedá. Nebo ano?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, já bych k tomu řekl, že já ho dlouhodobě štvu, ale on mě taky. Prostě je to naprosto v pořádku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to takový vzájemný vztah vyrovnaný.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, asi ano. On má, on má totiž kořen jako, jako většina věcí v něčem velice osobním. Ministr Julínek ruší Úrazovou nemocnici v Brně, dělá pro to všechno možné, jenom aby nebyla. A mně v té nemocnici opravili páteř a já jsem na ni zatížen, mám ty doktory tam hrozně rád a jsem jim vděčen za to, že nejsem na vozíku. To znamená, tam je jádro našeho, našeho sporu je jako vždycky ryze osobní a tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jinak jako komentátor umíš to opravdu odosobnit a zůstat nad věcí, když se zabýváš zdravotnictvím?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Určitě ano, určitě ano, určitě ano, protože vlastně když se díváme na tu zdravotní reformu, tak ona má svoji věcnou stránku a pak je druhá, druhá věc, totiž to její prosazování. To znamená takový ten politický rozměr. U ministra, který má takový asi mandát, jaký Julínek má, to znamená, že ta vláda vládne doopravdy hlasy několika málo poslanců, kteří se můžou převážit na jednu nebo na druhou stranu, jsou ty jeho záměry velice ambiciózní, ale mám pocit, že si neuvědomuje, že musí jít daleko více, než kdyby měl ten většinový, silný, jednoznačný mandát, usilovat o nějaký konsensus. Když prostě o něm lékaři, pacienti, občané, političtí, já nevím, koaliční partneři říkají, že je arogantní, že vše před sebou válcuje, že nemá schopnost trpělivě vyjednávat, tak to jsou negativa, která vlastně může mít nápady, jaké chce, může být chytrý až za tři rohy, ale je mu to úplně k ničemu, protože to jako politik neprosadí. To znamená, ty výhrady jsou, jsou asi k tomu politickému stylu. Já bych řekl, že to jsou hlavní. A potom další věc je, že mám pocit stále, že ti ministři u nás si stále neuvědomují, že oni zde nejsou za různé zájmové skupiny, ale jsou zde za občana a tomu občanovi to musí srozumitelně vysvětlit. Jestliže tohle to se politikovi nepodaří, tak to nemá prostě být.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu je třeba přiznat, že ministr dokáže čelit, řekněme, nepříznivě naladěnému sněmu České lékařské komory, jak jsme tomu byli svědky, a zdá se, že je opravdu bytostně přesvědčený o tom, že ta reforma je potřeba a že možná se nedá provést jinak než spíš radikálním řezem než způsobem konsensu, jak o tom mluvíš ty.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Radikálním řezem se dá něco provést tehdy, když má politik silný mandát. A to on nemá. Ale tady ještě je otázka pohledu na ten politický mandát. U nás jsme přijali jako normální, že jakmile politik má o pár hlasů víc než někdo jiný, tak má tím pádem mnoho práv. Ale to tak není, není správné. Správné je, že jakmile máte mandát, tak by ho měl vnímat jako závazek. To znamená, nejde o to, co on smí a co může a o čem se nemusí s druhými bavit, ale o tom, aby hledal, co udělat pro to, aby ti ostatní byli s tím rozhodnutím spokojeni, aby ho brali i jako za své. To znamená, že pro politiku není jiná cesta než konsensus. To bohužel, to je prostě velké nedorozumění. Proto se pak stávají takové volby, jako byly nedávno, kdy prostě není to tak, že opozice vyhraje, ale že koalice si prohraje co může.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je faktem, že k moci se na krajských úrovních mnohde po devatenácti letech, a teď navazuji na ty volby, o kterých mluvíš, vracejí prominentní komunisté. Pěkně to vychází k tomu výročí sedmnáctého listopadu. Co tomu říkáš jako bývalý skutečný disident, ne disident v Evropské unii?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak já bych řekl, že oni ti komunisté jsou určitým rizikem. Četl jsem k tomu zajímavý článek od Karla Hvížďaly, kde se snaží prostě i na základě historických zkušeností dokázat, že jsou to politici, kteří jsou nevyzpytatelní. K tomu je ale jenom potřeba dodat, že oni by s tou nevyzpytatelností daleko nedošli, kdyby stejně nevyzpytatelní nebyli i politici v jiných politických stranách, kdyby i ti nebyli jakýmsi rizikovým faktorem, nezklamali, nerozčilili lidi. Jinými slovy, nevím, jestli tohle to je jediné nebezpečí. Že v jistém smyslu je, protože předpokládá se, že stále prostě v hlavách těch lidí zůstává určitá vazba na Rusko, které je takovým strategickým nevypočitatelným partnerem, tak toto může být třeba jen rozměru, pro který bychom měli dávat pozor na to, aby lidé, kteří jsou zaměřeni na východ, tak aby neměli příliš velký ve společnosti vliv. Jenomže když se podíváme na naše nejdravější kapitalisty, na ty nejbohatší Čechy dneška, tak mnozí mají v Rusku velice pěkný byznys a vůbec nemají žádný problém a nikdo o tom nikde nemluví. Taky si všimněme, že třeba v tom zpravodajství, kde se pečlivě rozebere, jaké koalice kde hrozí s komunisty, tak nikdo nemluví o tom, že hrozí koalice ČSSD s ODS v Olomouci, jo. Je to nevyvážené, je to odraz prostě médií, která jsou vychýlena výrazně doprava. No, ale ten občan český, ten doprava až tolik vychýlený není, jinými slovy stává se, že média a dejme tomu i některé tiskoviny, které se příliš politicky profilují, na to ještě, ještě můžou v budoucnu doplatit. Já stále si myslím, že nejlepší je nějaká korektní nestranná žurnalistika a nestranné komentování politiky a stále si také myslím, že to je možné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili ještě třeba k vám do Zlínského kraje, tak i tam mají sociální demokraté uzavřít koalici s občanskými demokraty a lidovci. Z toho, co jsi řekl, soudím, že by si třeba preferoval, dejme tomu, menšinovou "krajskou" vládu, která by měla tichou podporu?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já jsem tady se dopustil v tomto pořadu před volbami takové jedné /nesrozumitelné/ a pak jsem si říkal, že to jsem asi neměl. Hlavně před volbami, že jsem to neměl. Ale po volbách snad mohu. Já jsem tady řekl, že když přijíždím sem do toho studia, dívám se prostě na ty billboardy kolem cest, tak prostě první, co registruji, že všichni ti kandidáti z různých stran jsou podezřelí, vypadají nějak divně, mnozí jsou vysloveně nehezcí, že si z nich prostě doopravdy je těžké vybrat. Nakonec si z nich lidi něco vybrali, ale, ale jaká by tady měla být koalice a jestli něčemu bude užitečná, tak já se přiznám, že já mám v tom stále velké pochybnosti. Myslím si, že toto ještě není, pardon, že toto ještě není generace těch politiků, kteří do těch, na ty kandidátky se nechali psát s tím, že budou sloužit lidem. Stále mám takové podezření, že to jsou lidé, kteří tam šli kvůli sobě a že mají svoje nějaké vlastní zájmy a že to ještě nejsou ti, na které čekám, kteří budou chtít zastupovat lidi a pečovat o věci veřejné. Hlavně ta politika pečuje sama o sebe.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si povídáme s komentátorem Ivanem Hoffmanem. Zdá se, že finanční krize opravdu nemá konce a nedohlédneme jejího konce. Teď jsem četl, že akcie v Americe opět klesají a třeba akcie General Motors jsou za posledních dvaašedesát let na nejnižší úrovni. Pojďme ale k nám. Vláda dnes bude jednat, a ono to s tím souvisí, o garanci bankovních vkladů do výše padesát tisíc euro. Opozice žádá, aby to ručení bylo prakticky neomezené. Je to správné, takový požadavek?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ono v tom systému, když se vlastně teď řeší důsledky, ale oddaluje se řešení příčin, k tomu prostě jsou dobré důvody, proč se nikomu nechce do toho systémového řešení, protože to, co se stalo v tom finančním světě, tak to je to, že prostě se žije ve lži. Já teď říct pravdu, to je, jako když to děcko vzkřiklo, že král je nahý a tehdy to všichni přiznali. Ale tady říct, že král je nahý, je šíření poplašné zprávy a okamžitě padají bankovní domy a zcela ztrácí hodnotu měna a tak dál. No, a v té situaci je, řekl bych, úplně jedno, jestli se bude ručit úplně za všechno, nebo jenom za padesát procent, protože to, co hrozí, je, že se ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pardon, to není padesát procent, padesát tisíc euro. A podle ministra financí ...

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ano, pardon, pardon, ano, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... se jedná asi o devadesát sedm procent vkladů, což je podstatná věc.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Rozumím, rozumím. Já chci jenom říct tohle, že, že ono se vlastně argumentuje a platí proti nějakému paušálnímu garantování všeho tím, že tím pádem banky přestaneme vnímat jako odpovědné a neodpovědné, přestaneme si mezi nimi vybírat, která je dobrá, která je špatná. A také banky se přestanou snažit, protože budou vědět, že vlastně stát všechno prostě, co udělaly špatně, za ně zachrání. To je teoreticky asi možná v pořádku, ale v praxi si myslím, že to doopravdy velký význam nemá, protože pokud se nepodaří nefouknout znovu tu bublinu a udržet ten, ten chod ekonomiky, která stojí na dluzích, na virtuálních penězích, které nejsou ničím kryté a na očekávání neomezeného neustálého permanentního růstu, protože to jsou paradigmata, ve kterých se to celé děje a která jsou zřejmě do budoucna neudržitelná, tak jestli se podaří nafouknout tu bublinu, tak potom jsou ty garance zbytečné. Pokud se to nepodaří, tak ty garance nepomohou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O tom dnes bude jednat vláda. Pozdržme se ještě u domácí politiky. Teď jsem narazil na informaci, že možná už jsi četl Mladou frontu DNES. Šéf opoziční ČSSD a tedy řadový poslanec v současné době Jiří Paroubek prý podle tohoto deníku nevyloučil, že by se mohl stát předsedou Poslanecké sněmovny. To je tedy změna názoru. Byl by to prý ochoten udělat v rámci vznikající dohody mezi ČSSD a ODS, která má zajistit smír mezi opozicí a vládou v době českého předsednictví v Evropské unii. Je to povzbuzující informace?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
No, pokud jde o to české předsednictví, tak to asi není špatná informace, protože jestli se nemýlím, tak na rozdíl od části vládních politiků a prezidenta sociální demokracie nic nechce Evropské unii oslazovat a spíš asi by postupovala nějak konsensuálně a klidně, bez nějaké hysterie. To znamená, že asi předseda této strany na jednom z těch ústavních důležitých postů by znamenal spíš pozitivum než negativum. Pokud jde o náš vztah k Evropské unii a o to předsednictví, které v jistém smyslu je doopravdy riskantní, my si můžeme udělat opravdu velkou, velkou ostudu a každý krok, který se proti tomu dělá, je dobrý, tak já nevím. Jinak jestli je to politicky chytré od ČSSD a jestli je to politicky výhodné pro ODS, tak to už je otázka pro někoho, kdo, kdo žije těmi zákulisními intrikami. Já si myslím, že na tom asi spíše vydělá ČSSD než, než Topolánek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Soudí Ivan Hoffman. Naše povídání najdete na www.rozhlas.cz/praha hned následující den. Teď ještě alespoň stručně naše dnešní celodenní téma. K čemu, Ivane, jsou podle tebe dobré pomníky?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já mám strašně rád písničku od Pavla Dobeše o kominíkovi Magnuskovi, který prostě jednoho dne přestane vymetat komíny a sám sobě si postaví pomník. A je to jeden z nejlepších textů Pavla, Pavla Dobeše. Jinak, jinak pokud jde o pomníky, tak já třeba bych se na ně díval i kvůli estetické hodnotě, jestli se prostě ta socha dobře povedla a měly by být zachovány ty pomníky, které jsou, které jsou sochařsky vydařené. Měl by to posoudit kunsthistorik, jo, nikoli, nikoli ideologové, nikoli politici, protože často se stane, že kvalitní socha je zbourána jenom proto, že zobrazuje nepěkného člověka nebo člověka, který vyšel z módy politicky a naopak stojí odporná socha jenom proto, že požívá úcty, člověk, který je na ní špatně vyobrazen. Tak já bych, já bych na to šel z estetického hlediska a mnoho bysem zjednodušil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak možná by to byl zajímavý podnikatelský záměr udělat nějaké takové úložiště těch nepotřebných pomníků, protože oni se můžou zase po čase třeba hodit.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Mám dojem, že ano, to říkáš přesně, určitě ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Našel by se někdo, kdo by si v současnosti podle Ivana Hoffmana takový pomník zasloužil? Myslím mezi žijícími.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak já bych Obamovi postavil pomník určitě, určitě. To je člověk, který zosobňuje poptávku po klidu, míru, ono se do něj projektuje tolik věcí, že je samozřejmě nemůže vůbec splnit. Ale tomu, tomu asi stojí za to postavit pomník, když si lidé za obrovské peníze v aukcích kupují vydání novin, ve kterých je na první straně jeho fotka. Tak asi myslím, že to by bylo dobrý na sochu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady bych možná spojil dvě témata, protože zatímco možná pro Obamu je to nepříznivé, je to obrovské očekávání nejenom v Americe, ale hodně po světě a on nemůže vlastně to očekávání, není to v jeho silách pravděpodobně ve vší úplnosti splnit. Na druhou stranu to skeptické očekávání, co přinese české předsednictví Evropské unii, nám může možná pomoct v tom, že když se to nezhatí, tak můžeme příjemně překvapit.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ale určitě, určitě. Já stále někde mám v hlavě prostě takovou naději, že snad ti naši politici nejsou úplní blázni a že skutečně se pokusím udělat něco, co je dobré pro celek, pro Evropu, že se nebudou snažit jenom sami sebe profilovat a nějak se zviditelňovat, jak se to říká v uvozovkách, a že prostě se stanou na půl roku Evropany, lidmi, kteří chtějí, abychom to tady všichni na tom, na tom kontinentu, který odjakživa máme společný, zvládli nějak normálně, nehádali se a nějak si vzájemně pomáhali a ne jeden druhému házeli klacky pod nohy. Já v to stále věřím, že oni mají takovou divnou někdy rétoriku, ale že mají nějaké slušné vychování a nějaké evropské geny v sobě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
I v to věří Ivan Hoffman, publicista, náš dnešní host pořadu Jak to vidí. Děkuji, zdravím do zlínského studia Českého rozhlasu a přeji hezký den, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já také zdravím.