Přepis pořadu Jak to vidí - 11.2.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě jednou krásné dobré ráno, začíná Host do domu, dnes jeho speciální bruselské vydání, další z bruselských vydání. Hostem Jak to vidí je dnes vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise a také bývalý dlouholetý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu, pan Karel Barták. Dobrý den.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já jen připomenu, že přepis tohoto rozhovoru najdete také na internetové stránce www.rozhlas.cz/jaktovidí, nebo prostě lomeno Praha a tam už si nás najdete. Pane Bartáku, nejprve takové dvě drobničky, které teď poletují, zatím mezi Prahou a Bruselem. Jednak je tu, je tu zamyšlená novela trestního řádu, která by měla trestat zveřejňování odposlechů, měla by vlastně trestat novináře, novináři se samozřejmě ozvali, tak můžeme si o tom myslet, co chceme, že se novináři ozvali, oni se koneckonců občas ozývají, ozvali se ale také senátoři čeští, kteří chtějí tu novelu nebo ten návrh dát až k Ústavnímu soudu. Jak vy jako bývalý novinář se na to díváte, že by mělo být trestné zveřejňování odposlechů, které uniknou někde, řekněme, z policejních kruhů.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Tak jako bývalý novinář samozřejmě jsem poněkud znepokojen touto novelou, protože si myslím, že je trochu v rozporu s tou kontrolní úlohou, kterou by média měla hrát v demokratické společnosti. Domnívám se, že pokud by se mělo něco někde stíhat nebo trestat, tak by to zřejmě měly být spíše ty úniky, ty zdroje těch úniků, nežli teda novináři, kteří potom tyto úniky využívají. Domnívám se také, že způsob, jakým se tyto úniky doposud využívaly, přinejmenším v části seriózních médií, pomohl demokratickému rozvoji České republiky a ne, že by mu škodil. Takže z hlediska Evropské unie samozřejmě zde není žádná jasná úloha, protože Evropská unie se vměšuje, není zde žádná legislativa, která by upravovala úlohu médií ve společnosti a která by nějakým způsobem tyto věci regulovala, kromě směrnice televize bez hranic, která se tímto nezabývá, takže nevidím žádný prostor pro to, aby se v této věci vyjadřovala rada nebo Evropská komise, naopak samozřejmě z iniciativy poslanců by bylo možné, že by se tímto mohl zabývat Evropský parlament.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jakou váhu by mělo takové vyjádření Evropského parlamentu?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Mělo by váhu nezávazného vyjádření Evropského parlamentu jako každé nezávazné vyjádření Evropského parlamentu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě vás, pane Bartáku, poprosím o jeden evropský pohled. Prahu minulý týden poměrně vzrušilo vyjádření prezidenta Sarkozyho, koneckonců jako každé vyjádření prezidenta Sarkozyho za českého předsednictví. O tom, že některé, některé výroby auto nebo součástí aut by se měly přesunout do Francie, musím přiznat, že české předsednictví to velmi vzrušilo, dnes by o tom mimo jiné měl premiér Topolánek mluvit s předsedou Evropské komise Barrosem, je to zpráva pouze českého rozměru, nebo také bruselského rozměru?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Ta informace samozřejmě byla velmi podrobně tedy sledována, jako je sledováno všechno, co se týká protekcionistických tendencí v členských státech Evropské unie, protože největší nebezpečí, které by mohlo v této době z toho hospodářského poklesu a finanční krize nastat z hlediska evropské integrace, je právě snaha členských států stáhnout tu deku zpátky na sebe a začít si teda vytvářet doma svoje vlastní předpisy, které jsou v rozporu s fungováním jednotného vnitřního trhu a v rozporu s evropskou legislativou a zásadami evropské integrace. Prezident Sarkozy, pokud já vím, už tuto věc neopakoval, domnívám se, alespoň osobně to bylo určeno především pro domácí publikum, on si musí jednoznačně uvědomovat, že to je něco, co je z evropského hlediska neprůchodné.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Tolik tedy Karel Barták v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. Dvě drobničky, které nás napadly dnes ráno aktuálně a teď už, teď už tu máme téma dne. Ještě chceme také mluvit o rodinné politice a České republice a také o informování Evropě, ale téma dne je nesmírně zajímavé, hospodařit s penězi, kapesné, finanční gramotnost už od malička. Předpokládám, pane Bartáku, že vás, vaše rodinného rozpočtu se ta krize nějak nedotkla nebo dotkla?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Mého rodinného rozpočtu se krize zatím, zaplaťpánbůh, nedotkla, i když to samozřejmě není vyloučeno. Já myslím, že pokud ta krize bude pokračovat, tak se dotkne nás všech, pokud jde o základní finanční gramotnost pro děti a mládež, tak si myslím, že to je téma, které je velmi důležité a které není důležité jenom z hlediska osobního života nebo rodinného života, že to není jenom záležitost dětí a rodičů, ale že to je teda i záležitost, na které, která má určitou společenskou důležitost. Evropská unie už řadu let financuje programy nebo granty nebo dává granty, financuje projekty v rámci programů, jsou to zejména programy Comenius a program Leonardo, které jsou orientovány na pomoc dětem a mladým lidem, aby se, aby se nějakým způsobem vyznali v těch ekonomických záležitostech každodenního života. Miliony dětí a mladých lidí jsou zapojeny nyní dnes do těchto programů, které jsou tak nějak zastřešeny takovým názvem jaksi výchova k podnikání, ale ono je to, začíná to tou výchovou k té finanční gramotnosti v tom nižším věku a potom výchovou k podnikání v tom vyšším věku a daří se v mnoha členských státech EU dostat tyto věci přímo do osnov ve školách, buď přímo jako součást výuky, anebo jako volitelné předměty a vzhledem k tomu, že kantoři obvykle nejsou připraveni toto vyučovat, tak hlavní cíl těch programů je proškolit učitele, aby se připravili, aby byli schopni tuto látku zvládnout a aby se to dělalo, pokud možno ve většině míst ve spolupráci s místními podnikateli, to je taková ta idea, že podnikatelé na místní úrovni by měli navázat kontakty, kontakty se školami nebo navazují kontakty se školami a podílejí se na té přímé výchově k podnikání, na té místní úrovni, zároveň připravuje Evropská komise nový takový program, který se bude jmenovat zřejmě Erasmus mladých podnikatelů, který půjde o trochu dál a bude se snažit, aby mladí lidé při té výchově k podnikání zároveň měli určitou možnost mobility. To znamená, aby se mohli pohybovat po Evropské unii v rámci, aby mohli chodit na stáže do podniků, aby se mohli setkávat s mladými lidmi, kteří se zabývají něčím podobným, připravují se různé ceny, existují různé soutěže, například je taková jedna věc, která je docela zajímavá, že se dělají, že se dělají takzvané inovační tábory, kdy se děti nebo mladí lidé, studenti, ale obvykle jsou to děti mezi těmi deseti a patnácti lety, přivedou do nějakého místa, obvykle by to měly být děti, které se neznají před tím mezi s sebou a tam se jim zadá nějaký úkol, podnikatelský úkol, který oni mají tvůrčím způsobem vyřešit. A je tam teda určitá pedagogická, pedagogické zázemí vytvořeno pro to a oni mají prostě X hodin na to, aby ve skupinkách ty projekty připravili a potom je předkládají a mohu říct, že teda jsou velmi z toho, velmi z toho zajímavé výstupy a jsme často překvapeni, jakým tvůrčím způsobem se tito mladí lidé dokážou k tomu postavit. To je něco, říkám, co se na Evropské unii velmi podporuje a myslím si, že se to bude podporovat i nadále, že toto, že zájem o tuto formu výchovy poroste.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí, tady je Český rozhlas 2 Praha, dnes hovoříme s vedoucím oddělení pro komunikaci v Evropské komisi, panem Karlem Bartákem, také bývalým zpravodajem České tiskové kanceláře. Velké téma českého předsednictví byla minulý týden rodinná politika. Česko svolalo do Prahy velkou konferenci na ministerské úrovni, kde se mluvilo o rodinné politice a také jsme jaksi řekli, že závazek, třetina dětí do tří let do nějakého typu zařízení a devadesát procent mezi třemi a nástupem do školy do nějakého typu zařízení, že tento cíl Evropské komise z roku 2002 v podstatě nikde nefunguje a že to tak nechceme, že s tím teď nesouhlasíme, že těžiště té výchovy by se mělo přesunout do rodiny, je to zajímavé, že vlastně malá předsednická země otevírá takové jakoby skoro kontroverzní téma a jde proti všem zrovna ve chvíli, kdy to předsednictví je ve své první polovině nebo to je běžné, pane Bartáku?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Já musím předeslat, že jsem nesledoval to zasedání, které se konalo v Praze minulý týden, takže ani nevím, jak dopadlo, jestli teda došlo k nějaké dohodě, jestli to téma bylo na stole, jestli to bylo hlavní téma té neformální schůzky.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To nastoleno bylo. A co bude dál.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
A tak dále. Já bych chtěl jenom předeslat, že jde v každém případě o politické doporučení, v té barcelonské síle nejsou součástí evropského práva, nejsou závazné a nebudou závazné, že rodinná politika je stejně jako vzdělávání a další sféry sociální politiky v kompetenci Evropské unie a to není, není to ani smíšená kompetence, to znamená, že jsou ve výlučné pravomoci členských, členských států, z tohoto hlediska může samozřejmě každý členský stát nastolovat jakékoliv, jakékoliv požadavky, na druhé straně samozřejmě je zde určité politické usnesení, které bylo přijato na vysoké úrovni v roce 2002 v Barceloně a toto usnesení je, alespoň podle, řekl bych, nejobvyklejšího výkladu součástí /nesrozumitelné/, součástí tedy toho balíku evropských předpisů, včetně těch, které, jak jsem řekl, nejsou závazné, ale jsou v určitém, jsou, mají formu určitého politického usnesení, to znamená, že je zde otázka, jestli naším sestupem do Evropské unie jsme se vlastně automaticky k těmto cílům nepřihlásili v roce 2004. Zde je samozřejmě, jak říkám znova, každý svrchovaný stát může tyto věci nastolovat, může je zpochybňovat, zde došlo ovšem k určité takové emotivní, trochu vzrušenější, řekl bych, podrážděné reakci na dvou stranách, na jedné straně Česká republika jako předsednická země otevřelo téma, které možná nebylo nutné otevírat, protože je to nějaká, nějaká forma toho dalšího sporu, která, jak jsem již předeslal, není v podstatě důležitá, protože se netýká primárního práva. Na druhé straně samozřejmě to vyvolalo okamžitou protireakci některých levicových klubů v Evropském parlamentu, které si toto téma použili v rámci své předvolební kampaně. Evropský parlament je za pár měsíců před volbami, samozřejmě, trochu, se chová trochu jinak, než obvykle a využívají tyto kluby k jakékoliv příležitosti k tomu, aby nějakým způsobem se ozvaly. Když se, když bych se dotkl meritu věci, tam samozřejmě při dvaceti sedmi členských státech je dosti obtížné provádět přesná statistická měření a přesně tedy ukazovat, kdo dosahuje nebo nedosahuje jakých met, které si Evropská unie vytkla. My například budeme zveřejňovat studii příští týden, ze které vyplývá, která se týká také dětí v předškolním věku, ale týká se jejich vzdělávání. A z této studie například vyplývá, že osmdesát sedm procent čtyřletých dětí v Evropské unii se účastní nějaké formy vzdělávání a v České republice, že to je šedesát osm procent, to znamená v případě teda pětiletých takřka sto procent. Já vím, že hlavním předmětem sporu byla ta, byla ta věková kategorie od nula do tří let, nicméně pokud jde o tu, o tu druhou, že jo, kategorii těch devadesát procent, tak tam se zdá alespoň podle této studie, že by Česká republika měla, měla tuto, tento cíl naplňovat nebo se minimálně k tomu naplňování blížit. Co říct k tomu na závěr. Já si myslím, že lze souhlasit s tím, že rodinná politika a sociální politika, politika vůči matkám a mateřství je věc každého a že lze i souhlasit s tím, že v České republice je péče o matky a o malé děti, možná vyspělejší, než v řadě starých takzvaně členských států Evropské unie, že málokde si matka může dovolit být do tří let s dítětem doma, jako v České republice. A odtud zřejmě také pramení ten určitý nesoulad, pramení teda z určité tradice, z určitého vývoje a potom na to je samozřejmě třeba brát zřetel při té další diskusi.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Vy mluvíte tak krásně taktně, pane Bartáku, že vám, že vám musím říct, že kdykoliv tady někomu neformálně řeknu slova rodinná politika, myslím si z Čechů, kteří se pohybují v Bruselu už mnoho let, tak to vyvolává záchvaty smíchu, protože jakoby lidé tady, kteří pracují tady, měli pocit, že české předsednictví tím trošku vyrazilo otevřené dveře.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Bylo to, lze to považovat za trochu, za trochu zbytečný spor.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Hostem Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha je stále bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a dnes vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, pan Karel Barták. Pane Bartáku, my teď chceme mluvit o informování o Evropské unii. A já jsem záměrně řekl ten plný, tu plnou vaši funkci v češtině, protože už to naznačuje, jak ten problém je vlastně složitý. Brusel si vytvořil svou vlastní hantýrku ze zkratek, ale je to poměrně efektivní, takže když někdo řekne, že /nesrozumitelné/, tak je to rychle vyřízené, kdežto v češtině to musíme vysvětlovat a vlastně čas vyměřený vysílání by skoro uplynul. Vy, jako bývalý novinář a nyní zaměstnanec vlastně na druhé straně barikády jste s tím ale taky musel mít hodně, hodně starostí, jak lidem vysvětlit složité, technické debaty, které se tady vedou a vedou se dlouhá léta třeba nebo dlouhé měsíce?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
No, to je zřejmě to největší úskalí informování o Evropské unii, protože ta problematika je složitá a při dvaceti sedmi členských státech a při všem tom, co se tady dělá, že hlavní tedy náplň fungování Evropské unie je vytváření legislativy pro dvacet sedm členských států, takže to v podstatě není možné, aby to bylo jednoduché a aby se to dalo velmi jednoduše vysvětlit. Zároveň ovšem samozřejmě určitá míra zjednodušení možná je a je možná jak pro novináře, tak i na straně těch evropských institucí. A já bych řekl, že za tu dobu, co jsem tady, tak se hodně změnilo, protože já, když jsem sem přijel před nějakými čtrnácti lety, tak Evropská komise příliš nedbala na to, jak informuje. A Evropská komise je tím hlavním informačním zdrojem pro novináře samozřejmě parlament a rada také hodně informuje. Evropská komise, řekněme, takovým tím orgánem nebo tou institucí, která informuje přinejmenším nejpravidelněji, tak tehdy v podstatě se ty věci přenášely do těch médií tak, jak byly a nechávalo se na novinářích, aby si z toho vybrali, aby si to přeložili, aby si to upravili, aby si to v podstatě tak nějak strávili po svém. Dnes je zde určitá snaha těch institucí ty věci už, řekl bych, předžvýkávat, ale přinejmenším tedy tak nějak učinit stravitelnějšími, protože si uvědomují, že ti novináři, za prvé tomu nemusejí vždycky rozumět, za druhé nemusejí mít vždycky čas si to nějakým způsobem prověřovat a zjišťovat si, co vlastně se skrývá za těmi tvary a za těmi zkratkami, o kterých jste mluvil, a tak dále, ale řekl bych, že stále ještě jsme nedospěli do toho stádia, kdy jsme schopni informovat dostatečně průkazně, dostatečně přesvědčivě jednoduše a přitom nepřekračovat tu hranici, za kterou už tedy to zjednodušování nějakým způsobem mění realitu. Takže ta hranice je samozřejmě stanovena pro každého jinak, pro novináře i pro ty instituce, ale je to, řekl bych, jedna z těch nejobtížnějších věcí, které zde jsou.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Promiňte, co je z vašeho hlediska pro nás, pro veřejnost lepší, když máme mezi, řekněme, Evropskou komisí, která vydává nezjednodušené plné materiály, když už je vydává, mít mezi touto komisí a mnou nějakého pana Karla Bartáka, který si to všechno prostuduje poctivě a on sám mi z toho vytáhne to, co je pro mě důležité, abychom věděl, nebo mít nějaké před strávené elaboráty, které jdou k novinářům a ti vděčni a bez tedy patřičného studia je posílají rovnou dál.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Já si myslím, že ani jedna z těch variant není lepší. Je potřeba myslet na něco mezi, je potřeba poskytovat médiím a jejich prostřednictvím veřejnosti informace, které jsou přesné, ale které zároveň z toho, z toho obrovského balíku, který se každý den vytváří, vyberou to podstatné, co lidi může zajímat, protože nemůžete očekávat, že všichni novináři, mohou se jich najít, ale všichni novináři budou studovat ty stovky stránek a budou skutečně se snažit v tom orientovat, takže je dobře, když se jim to předpřipraví a zde si myslím, že není na místě podezírání určité, že by to chtěl někdo nějakým způsobem někam tlačit nebo nějakým způsobem ovlivňovat, manipulovat a tak dále, ta snaha tady není, protože ty instituce jsou do značné míry neutrální vůči, vůči médiím a vůči, vůči veřejnosti už z toho důvodu, že teda se obracejí na dvacet sedm členských států a že zde žádné výrazné politické vlivy nejsou, zde je větší, hlavní problém v tom informování, já si myslím, je v tom, že ta informace, která jde z Evropské unie k těm občanům, je informace, která je určena čtyř set padesáti milionům lidí ve dvaceti sedmi členských zemí, to znamená, že je tak nezajímavá, tak bezpohlavní, tak sterilní, že v podstatě, pokud není doplněna něčím, co se týká každodenního života těch lidí, nějakou informací, která se týká přímo jejich země nebo něčeho, co je zajímá, tak se projde bez povšimnutí, že, to znamená, že tam je, tam je potřeba se snažit kombinovat ty, ty informace bruselské, řekněme, informace o vzniku nějaké legislativy s konkrétní situací, s konkrétními dopady, které ta legislativa může nebo by mohla mít v té které zemi na tu kterou kategorii lidí a tak dále, a to už je do značné míry věc médií, ale je to i možnost, kterou máme my, jako, řekněme, evropské instituce, abychom, například v mém případě dokazovali, jakým způsobem se ty věci dějí přímo na místě, že my máme řadu programů, tak my mluvíme o těch programech, mluvíme o statistikách na evropské úrovni, ale nejsme zatím dostatečně často schopni ukázat příklady, jak ty programy skutečně fungují, třeba na příkladech nějakých osobních zkušeností, ta story tam chybí, že jo, to co dneska novináři chtějí, chtějí obvykle, obvykle slyšet. Zároveň je zde samozřejmě ten problém určitého negativního pohledu na Evropskou unii, který, to není ..., Česká republika není žádnou výjimkou, protože to má samozřejmě řadu příčin, můžeme se o tom bavit dlouho, ale jednou z hlavních příčin samozřejmě je, že je zde dlouholetá tradice dávno před posledním rozšířením, že národní vlády mají tendenci všechno pozitivní vykládat jako svůj úspěch a všechno negativní svalovat na Evropskou unii, jako kdyby ta Evropská unie najednou byla něco, co se jich netýká, něco, co je mimo, že a málokdy se dovysvětlí tomu, tomu čtenáři, divákovi, posluchači, že ta Evropská unie je vlastně ten členský stát, že ten členský stát u toho byl, když se to opatření, které se pak doma kritizuje, přijímalo, že. Takže je zde určitá snaha, že vydávat pozitivní věci za svůj vlastní úspěch a negativní věci za prostě diktát někoho cizího, kdo, se kterým nemáme žádnou, žádnou zkušenost.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Promiňte, to je libůstka všech členských zemí nebo jenom nových členských zemí?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Já si myslím, že to je dlouholetá tradice v řadě členských států, záleží to samozřejmě, někdy je to víc, někdy je to míň, podle toho, jaká vláda, jaká vláda je kde, někde u moci a zároveň máme ten problém těch neustálých mýtů a předsudků, že jo, které se týkají Evropské unie, ať už je to o ty, ať už můžeme začít těmi úplně anekdotickými, které se týkají těch zakřivených různých okurek a banánů a tak dále, až po takové ty, které v podstatě o jejich existenci nemáme tušení, ale které potom vyplavou na povrch, například v kampaních před referendy, když bylo v Nizozemsku, v Irsku nebo ve Francii, když byla referenda, která o ústavě, posléze o Lisabonské smlouvě, tak se najednou zjistí, že lidé vědí o té Evropské unii velmi málo a že stačí, aby přišel nějaký, nějaká populistická vlna a že skutečně jsou schopni uvěřit spoustě nepravd, které prostě nemají s realitou vůbec nic společného.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Já vám, pane Bartáku, budu držet palce, aby se Evropské komisi dařilo komunikovat to, co potřebuje. Karel Barták, vedoucí oddělení pro komunikaci v Evropské komisi, byl hostem pořadu Jak to vidí, díky a těším se na příště. Hezký den.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu
--------------------
Díky, na shledanou.