Přepis pořadu Jak to vidí - 13.2.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem první pravidelné půlhodinky našeho vysílání Jak to vidí je dnes předseda Akademie věd České republiky, profesor Václav Pačes. Buďte vítán, pane profesore, dobrý den.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu zdraví posluchače Zita Senková, která vás provede dnešním dopoledním vysíláním. My začínáme, jak jsem řekla, pořadem Jak to vidí zamyšlením našich hostů. Pane profesore, vy jste se vrátil z cest, vrátil jste se z Indie, takže jste plný dojmů. Předpokládám, že tím hlavním důvodem nebyly ani tak památky, třeba Tachmahal, ale věda.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Ano, je to tak, i když musím říct, že do Tachmahalu jsme si zajeli, ale jinak jsme tam jeli hlavně proto, že jsme podepisovali dlouho odkládanou dohodu o spolupráci jednak s Akademií věd, to je ta Národní akademie věd Indie. A potom s tím Centrem pro vědecký a průmyslový výzkum, jeho předseda je dokonce členem vlády, já jsem s oběma pány, jak s předsedou Akademie věd, tak s tímto vlastně ministrem, ve skutečnosti jsem jednal v té době, kdy jsme tam měli ty zadržené entomology, oni dokonce v tom byli svým způsobem nápomoci nebo přinejmenším byli ochotni s tím napomoci. Já jsem už dlouho odkládal tu cestu tam a teď, když už se to prostě s těmi entomology vyřešilo, tak jsem tam jel konečně to podepsat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže smlouvy s Indií, s vědci, s vědeckým ústavem, jsou podepsány. Rýsuje se nějaký společný projekt?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak indická strana projevila zájem jednak o navýšení té kvóty výměnné a ono je to dost pochopitelné, protože jich je miliarda, asi deset milionů, to je tak jedna menší část nebo jedna část jejich hlavního města Dillí, ale oni o to mají velký zájem a skutečně jsme tam na místě potom tu kvótu ještě zvýšili, tak to je jedna věc. A potom oni projevují takový zájem o vybudování společného pracoviště, už konkrétně prostě laboratoří v České republice, zejména v Praze, já jsem o tom už předem byl informován panem velvyslancem indickým, tam skutečně projevili tento zájem, mají to celkem dobře připraveno, protože nás vzali takové do takových společných pracovišť, která tam mají zejména s Francouzi, s tím jejich Národním výzkumným střediskem francouzským, to je v Indii, toto, a oni by chtěli něco takového udělat u nás. To se zdá možná trošku taková divoká myšlenka, ale není tak úplně divoká, pokud se nám podaří získat finanční prostředky z Evropské unie, z těch strukturálních fondů na vybudování institutu aplikovaných věd, který chystáme jako společné pracoviště Akademie věd České republiky a ČVUT Praha, v Praze v Kobylisích v tom areálu, kde máme ty naše fyzikální ústavy, máme tam teď ten nový tokamak a máme tam velký laser, tam se by se to dalo krásně udělat, my to máme všechno připravené, jsou to takové základní programy, spíše technicko-fyzikální a zejména zaměřená právě na tu aplikaci a tam možná by se podařilo část toho udělat jako společné pracoviště právě s těmi Indy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jakém asi časovém horizontu, je to předčasné zřejmě o tom hovořit.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Je to tak, že my vůbec nevíme, jestli nakonec ty peníze na vybudování institutu aplikovaných věd dostaneme, je to trošku problém proto, poněvadž to je tedy v Praze a Praha není jaksi v pozici, kdy by mohla čerpat peníze z některých těch programů, takže my to děláme přes magistrát, jednali jsme s panem primátorem a s jeho lidmi, zdá se, že tam je dobrá vůle, tak uvidíme, jestli ty peníze dostaneme, tak potom by se to muselo všechno začít stavět víceméně, nebo rozhodnout letos a začít stavět možná už příští rok, potom by to samozřejmě nějakou dobu trvalo, no, a pak by se začalo konkrétně jednat s těmi Indy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bych se, pane profesore, ještě vrátila malinko k té výměně vědců mezi Českou republikou a Indií, v jakých, řekněme, intervalech by to mělo probíhat a jak by ten projekt té výměny kapacit mozkových mohl vypadat?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak ona je to standardní smlouva, kterou máme, myslím, že jich máme dneska už dvaašedesát, dokonce takových smluv s různými institucemi v nejrůznějších státech světa, některé jsou aktivně využívány, jiné méně využívány v různých oblastech, většinou třeba od našich orientalistů je zájem právě jezdit do zemí jako je Indie. Z jejich strany možná zase to spíš bude právě na ty technické vědy. My teď už jsme vytipovali deset projektů, kde ten zájem je, společný zájem našich vědeckých pracovníků a těch indických kolegů, no, tam jsme to posuzovali, teď bude udělána odborná komise, která posoudí, který ten projekt bude skutečně z obou stran financován, to je běžná agenda, kdy cestovné platí, ta vysílající strana a ty pobytové náklady hradí ta přijímající strana, no, a snažíme se, aby to bylo vyrovnané zhruba, což se nám u některých států daří, u některých méně, ale v zásadě se zdá, že tady to právě takové bude, víte, u těhle těch smluv je důležité, aby byly jenom jakýmsi rámcem, v něm se mohou realizovat projekty, které ovšem musí vzít zdola, musí vyjít od jednotlivých vědeckých pracovníků, ze shora se nedá nic jaksi poručit nebo, nebo dokonce ani navrhovat ve skutečnosti, prostě buď ti lidé chtějí spolupracovat a vidí, že tam je jakási přidaná hodnota k té jejich práci, anebo ne. A my jsme tady od toho, abychom poskytli na to nějaké finanční prostředky a usnadnili prostě takovou spolupráci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak vypadá to nadějně, určitě to bude velmi přínosné pro obě strany. Pane profesore, vy jste zmínil na začátku Tachmahal. Měli jste, ačkoliv jste teda pracovali celá delegace, měl jste čas i na historické památky, ten Tachmahal už jste zmínil.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Ano, měli jsme, my jsme byli jednak v Dillí a potom jsme byli v Hajdarábádu, Hajdarábád je vlastně částečně muslimské město ve střední Indii, Dillí je spíš na severu, a tam jsme právě byli v ústavech, v třech ústavech, v Ústavu geofyziky, chemického inženýrství a potom vynikajícím ústavu molekulární a buněčné biologie, to je vlastně můj obor, takže jsem se tam velice dobře cítil mezi nimi, viděl jsem, že je to výborně všechno zařízené, víte, ono se tam jede, dá se říct smetištěm, po stranách ulic vidíte ty nedotknutelné, takovou tu kastu těch skutečně lidí, kteří žijou téměř na úrovni zvířátek. Projedete tam blátem, špatnými silnicemi, špínou a najednou jste v laboratořích a v kancelářích, které zcela odpovídají našemu standardu, možná někde, je to ještě lepší, líp vybavené. Tak to je jedna věc. A tam potom nás vzali, když jsme potom jeli zpátky na letiště, tak nás vzali do takového velikého areálu hrobek, to je všechno šestnácté století, je to obrovský komplex, bohužel samozřejmě oni nemají zřejmě ty finanční prostředky na to, aby to udržovali, takže je to takové trošku polorozpadlé, ale myslím si, že Indie, což je obrovská země, by měla najít finanční prostředky na to, aby tyhle ty unikátní památky prostě udržovala a myslím si, že by, kdyby to udělali skutečně dobře, že by tam se hrnuli turisti, protože jsou to unikátní věci. No, a také jsme si zajeli právě do té Agry, kde je Tachmahal a kde jsou, kde je ta pevnost veliká, tam jsme vstoupili do Tachmahalu, kde to je turistickém centrum, tam je spoustu lidí, jdeme, jdeme, najednou se otočím, chci si něco vyfotografovat, do někoho vrazím, tak se obrátím a tam vidím jednu mojí kolegyni téměř ze sousední laboratoře, tak ten svět je skutečně malý, která tam byla na nějaké konferenci se svými kolegyněmi. Tak tohle jsme viděli. A potom v Dillí nás vzal pan velvyslanec Kmoníček, který je velikým znalcem indické historie, musím říct, že tedy nám to všechno řekl daleko lépe, než nám to kde říkali ti průvodci a ten nás vzal do zase těch hrobek a takových těch památek v Dillí s báječným výkladem historickým, taky tam mají veliký astronomický areál, kde to jsou velké budovy, kde se prostě měřily pohyby Slunce a Měsíce, byl to ten jejich kalendář, který je trošku jiný, než náš kalendář a tak dále. Já tomu moc nerozumím. Musím říct, že se mnou byl tak pan profesor Palouš, což je náš vynikající astronom, astrofyzik a i jemu dalo trošku potíže, aby si přesně uvědomil, k čemu ty stavby vlastně sloužily a jak fungovaly. To všechno je sedmnácté století, začátek sedmnáctého století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha, ve společnosti pořadu Jak to vidí a profesora Václava Pačese, předsedy Akademie věd České republiky. Pane profesore, než jste odletěl do Indie, tak jste udělil další ze stipendií pro ženy ve vědě, šlo o třetí ročník národního kola projektu Loreál Česká republika, české komise pro UNESCO a Akademie věd České republiky pro mladé a talentované vědkyně do pětatřiceti let. To je úžasná věc, jak vlastně jsou podporovány mladé ženy právě ve vědě, jak, dalo by se říct, svět si žádá vědu, věda potřebuje ženy.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Je to tak, ale přesto to ještě není dost. Uvědomme si, že tady to dostali tři ženy, vynikající vědkyně, těch návrhů nebo to, co podávaly, bylo třicet šest a bylo by jich ještě daleko víc, to je všechno málo. Já jsem trošku rozladěn z toho, že teď ta nová reforma vědy, která se chystá, už to je v parlamentě a je to jako všechno připraveno, tak ruší Grantovou agenturu Akademie věd, bude jenom Grantová agentura České republiky a my jsme měli v rámci té Grantové agentury akademie věd, která byla ovšem otevřená, nejenom pro Akademii věd, jsme měli takový, podle mého názoru velice dobrý program a sice stipendia, respektive to byly spíš granty, granty na práci, pro rodiče vracející se z mateřské nebo z rodičovské dovolené se dneska říká, ale samozřejmě jsou to většinou ženy matky, tak abychom jim mohli usnadnit ten opětný návrat do vědy po mateřské dovolené, která je několik let, že, myslím si, že to byl výtečný program a ten teda teď bude končit, my samozřejmě v akademii to nějak zařídíme, abychom v tom mohli pokračovat, ovšem už interně jenom pro lidi z akademie, nebude to už otevřené, protože to vlastně podle toho nového zákona ani nebude možné, tak to mě rozladilo, musím říct, protože já si myslím, že v dnešní době, kdy se stále mluví o lidských zdrojích a jak je to důležité plně využívat a podíváme se kolem sebe v naší vládě, v parlamentu, ve vedení Akademie věd, vysokých škol, tak těch žen tam prostě je málo, vždyť žen je padesát procent populace, tak by to tak zhruba mělo být těch padesát procent žen ve všech těch funkcích a ve všech, možná ne v hornictví, to bylo dřív, že jo, že chodily kopat někam, tak to samozřejmě ne, ale prostě taková je situace a tady společnost ztrácí ohromný lidský potenciál a musíme něco dělat pro to, abychom těm ženám umožnili přece jenom jednak i biologicky samozřejmě mají určité povinnosti navíc, ale zejména abychom jim umožnily právě zapojovat se všude, kde prostě mohou se uplatnit. A tady ten, ta stipendia Loreálu a UNESCO je taková docela významná, ale přesto malá, ale celosvětová aktivita, letos dostaly tři vědkyně to stipendium, ale byly, bylo to tak výborné, jak mi říkala předsedkyně té výběrové komise, paní profesorka Hillnerová, tak byly tak výborné projekty, že jim bylo líto, že nemohli dát jich víc těch cen, tak ještě udělili pět čestných uznání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže na tomto poli, co se týče toho rovného postavení žen a mužů ve vědě, je ještě teda spousta práce, závisí to teda na vytvoření nebo odvíjí se to od vytvoření podmínek, lepších podmínek pro ženy.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak je to komplexní, že jo, jsou to lepší podmínky, je to i větší stimulace zase žen, ono to není jenom tím, že by neměly ty, ty příležitosti, ale také prostě přece jenom už celá ta společnost je tak u nás strukturovaná, že velmi často se ani nesnaží jít do, řekněme, do politických nějakých sfér nebo manažerských, ono se to zlepšuje, myslím si, že takovým vzorem by nám měly být skandinávské země, já odmítám naprosto to, co se nedávno objevilo, že v České republice ženy za stejnou práci dostávají méně peněz, tedy určitě to neplatí v Akademii věd České republiky, tam prostě jsou naprosto rovnocenné, ale je jich tam přece jenom málo, chtěl bych, aby jich bylo víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, když to srovnáme s tím zahraničím, tak ...

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
No, víte, že to není tak, já myslím, že na tom nejsme zase tak špatně, ono je to celosvětově, tak. Jsou obory, shodou okolností můj obor, taková ta molekulární biologie má těch žen tam dost, pak jsou technické obory, kde jich je méně, to tak myslím, že je v celém světě, to jsou země, kde je to ještě podstatně horší, ten poměr žen a mužů v nejrůznějších sférách společenského života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To určitě. Tak snad jednoho dne budete moci v pořadu Jak to vidí taky konstatovat, že ty rovné příležitost jsou už samozřejmostí.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Doufejme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dalším tématem povídání s profesorem Václavem Pačesem je jedno výročí, a to kulaté, přesně včera 12. února uplynu dvě stě let od narození slavného anglického přírodovědce a filozofa Charlese Darwina, jednoho z největších Britů všech dob, uplynulo také sto padesát let od prvního vydání jeho díla o původu druhů. Přesto vědci se ještě možná tak ještě přou, jsou tady některé zájmové rozdíly nebo skupiny, jak se na to díváte, pane profesore?

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Tak já chci říct předem, že moderní biologie stojí na dvou velikánech, na takových dvou velkých pilířích, a to jsou Charles Darwin a Gregor Mandel. My si musíme uvědomit, že u nás v Brně vlastně moderní biologie vznikla, tedy zejména samozřejmě jsou to geny zákony dědičnosti formulované právě Gregorem Mandelem, ale teď zpátky k Charlesovi Darwinovi, to byl prostě génius, ten člověk, dneska mnoho z toho, co on jaksi vyzkoumal a dal dohromady, se nám zdá samozřejmostí, když máme k dispozici nástroje molekulární biologie, kdy pracujeme s molekulami, dědičné informace s tou slavnou deoxyribonukleovou kyselinou, DNA a tak dále, ono se to všechno tak potvrzuje, ale když si uvědomíme, s jakými nástroji pracoval Charles Darwin, jak musel objet celý svět, aby získal poznatky o všem možném, o křídlech ptáků, o zobácích, o prostě vývoji organismu a jak on jasnozřivě dohlédl až za horizont toho, co vůbec bylo možné v té době dohlédnout. A zformuloval něco, co se dnes tak báječně každým dnem v laboratořích potvrzuje, tak znovu říkám, to teda musel být opravdu génius, ten člověk a navíc, já jsem shodou okolností včera v letadle jsem si vzal Herald Tribune, kde byl právě k tomu dvě stě let výročí narození Charlese Darwina velmi hezký článek od nějaké novinářky, který končil hezkou větou, a sice, otázka by zněla, řekněme, jak by Charles Darwin byl spokojen s biologií dneska? A ona říká, Charles Darwin by byl určitě velmi spokojen, ale nebyl by překvapen. On takto dozíral, že vlastně se potvrzuje všechno, co on říkal. A já jsem včera byl vyzván rozhlasem k tomu, abych otevřel takovou diskusi, kdy tam volali různí lidé do rozhlasu, odpoledne v tom Radiožurnálu. A já jsem tam právě něco takového říkal, potom jsem neměl možnost si to poslechnout a pak v autě jsem si pustil rádio a tam zrovna mluvil nějaký kreacionista, tedy člověk, který naopak odmítá revoluční teorii Charlese Darwina, oni ztratili úplně půdu pod nohama, nejenom proto, že molekulární genetika všechno tohle to báječně potvrzuje, to, co Darwin vystudoval nebo studoval a zformuloval, ale další a další nálezy ukazují, že i to, co Darwin sám, měl s tím potíže, například vývoj složitých orgánů, vždycky se říká, že Darwinovi dělal problém, že mu vyčítali, že jeho teorie nemůže vysvětlit vznik takového orgánu složitého, jako je oka třeba, shodou okolností u nás v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd se tím zabývá jedna skupina, která ukazuje, že vývoj oka možná probíhal úplně jinak, než jak si to představují revolucionisté, teda naopak kreacionisté a kteří říkají, že vlastně nebylo by možné, aby evolucí vznikl tak složitý orgán, takže i tohle to se všechno ukazuje jako vysvětlitelné, i když samozřejmě nevíme dneska, jak vznikl život, nevíme ty přesné mechanismy, jak se postupně vyvíjel. Ještě jedna věc důležitá u Darwina, on byl ohromný liberál, například právě já jsem to ani nevěděl, ale v tom novinovém článku jsem se dozvěděl, jak on byl pohoršen otrokářstvím, jak byl takový humanista, který ukazoval také na to, na postavení člověka vůbec, že se odvážil ty svoje evoluční teorie aplikovat na člověka a kdy člověk zařadil vlastně do té přírody jako jeden jediný článek, který souvisí se všemi ostatními organismy, to bylo něco, co snad bylo tabu v té době. A on teda opravdu tohle to všechno dokázal nejenom prostudovat a vyzkoumat, ale také báječné zformulovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ten současný stav, ten další vývoj té evoluční teorie by ho, jak jste řekl, ani nepřekvapil, protože to všechno předvídal.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
On to všechno předvídal a s těmi nástroji, které zdaleka, zdaleka samozřejmě neměly ty možnosti, jako máme dneska, dneska se to všechno potvrzuje a báječné je také, že se to právě dává dohromady s těmi zákony dědičnosti Gregora Mandela, oni dva to dělali, samozřejmě o sobě nevěděli, bylo to něco úplně jiného, jiný typ vědy vlastně, zhruba ve stejné době v polovině 19. století na tom pracovali, dneska se to báječně propojuje, všechno na té molekulární úrovni se potvrzuje, ale zároveň se tady dělá syntéza těchto dvou prací, těchto velikánů, znovu říkám, Mandel a Darwin, to jsou ty uhelné kameny, na kterých stojí moderní biologie. Potom, až teprve po válce v roce 1953 nastal ten další obrovský zlom, kdy se podařilo rozřešit strukturu deoxyribonukleové kyseliny, té molekuly dědičnosti a okamžitě z toho se najednou vylouplo nejenom, jak se dědičnost přenáší, ale dokonce už se daly předpovídat ty mechanismy, jakými se to děje, a to se potom potvrdilo a potvrzuje nadále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže pan Darwin by měl radost i z českých vědců, jak jste říkal, pane profesore, právě o tom tajemství evoluce zraku.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Třeba, to je taková samozřejmě maličkost, ale je pravda, že zrovna vývoj oka jemu dělal trošku starosti, to se mu pořád předhazovalo, vysvětlete nám, jak mohl vzniknout tak složitý orgán, jako je oko, evolučními postupnými kroky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě, máme dvě, tři minutky do konce našeho povídání, naším celodenním tématem jsou sny, tak mě napadá, jestli také pan Darwin, jestli se mu zdálo o té evoluční teorii. Pane profesore, vy jste vědec, přesto se zeptám, jak se díváte na sny, my právě v dnešním vysílání se chceme trošičku podívat vlastně do hloubky, co ovlivňuje naše sny, co se děje v našem mozku během nočního odpočinku, takže vlastně to taky je určitá věda.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
No, rozhodně, ono se říká, že každému se něco zdá, jenom, že si to nepamatuje a zapomene to, když se probudí. Já teda sny nemívám, anebo si to teda nepamatuji. A když mám sen, tak většinou není příliš příjemný a znamená to, u mě to bývá zpravidla první příznak, že budu mít teplotu zvýšenou, jo, že budu mít, že jsem chytil nějaké nachlazení, to se mi zpravidla zdá nějaký nepříjemný sen a už vím, a jéje, zase budu mít nějakou chřipku nebo něco takového, jinak ovšem mnoho vědců říká, že ten nápad, který je potom proslavil nebo řešení něčeho, že jim přišlo ve spánku, kdy oni samozřejmě se tím, i já se tím svojím, svými vědeckými problémy, které se řeší, se člověk zabývá tak intenzivně, že ten mozek samozřejmě v noci pracuje, i když spí, i když odpočívá a najednou se může stát a mnozí to říkají, že najednou se třeba probudí, a to řešení najednou mají, jo. A druhá věc je, v noci zejména v té lehčí spánkové fázi, často člověk dostává určité nápady nebo si i vzpomene na věci, které přes den zapomněl. A já už jsem došel tak daleko, že mám na nočním stolku prostě bloček a tužku a takovou malou baterku, abych prostě nebudil mojí ženu a velmi často se mi stane, já bych řekl, mnohokrát do týdne, že si prostě na něco vzpomenu a poznamenám si to, protože zase, kdybych hned usnul, tak určitě bych to zapomněl do rána a už bych to zase nevěděl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak přeji hezké sny, také třeba nalezení řešení. Naším milým hostem byl dnes profesor Václav Pačes, předseda Akademie věd České republiky. Děkuji moc za zajímavé poutavé vyprávění a přeji hodně úspěch a opět někdy v Českém rozhlase 2 Praha. Na slyšenou.

Václav PAČES, předseda Akademie věd ČR
--------------------
Na shledanou.