Přepis pořadu Jak to vidí - 19.6.

19. červen 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byla socioložka Jiřina Šiklová. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Jiřina Šiklová:


Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začíná páteční vydání Hosta do domu. Také v něm se bude střídat pražské studio s naším přenosovým vozem ve Štramberku, odkud se hlásí moji kolegové. Zita Senková vás zdraví od mikrofonu Prahy. A od toho druhého ve studiu, u toho druhého mikrofonu ve studiu naproti mně usedla socioložka a publicistka, paní doktorka Jiřina Šiklová. Dobrý den.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítám vás opět u nás na Praze. Co vás trápí, těší, co jste zažila, co si myslíte, jak vidíte ty události některé kolem nás, o tom bude příštích pětadvacet minut. Jak jsem už říkala, my dnes vysíláme z malebného Moravského Betléma, jak se Štramberku říká, vysíláme samozřejmě z celého regionu. Já jsem si také jednou vyšlápla na Trúbu, vzpomínám. Paní doktorko, jaké vy máte vzpomínky, já vím, že vy máte vzpomínky velmi živé na Kopřivnici?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
No, to je pravda, ale když jsme byli v Kopřivnici, tak jsme několikrát udělal výlet do Štramberku, dokonce tam bylo hlavní přivítání. V Kopřivnici a vlastně tím pádem i teda ve Štramberku mají takový zvyk, každý rok, myslím, že už je to po dvanácté, dělají setkání Myšlenky Tomáše Garrigua Masaryka. A organizují to tam, myslím, že pan Pospěch a Cvička, ředitel tamějšího gymnázia, a pan Sázavský a další a další. A je to teda setkání, které je velice zajímavé, jezdí tam řada redaktorů z bývalého Rádia, teda Svobodná Evropa a je to velice přínosné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se také zúčastnila těch setkání nad Masarykovskými myšlenkami. Já jenom připomenu, že před pár lety jste také převzala z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili Alice Masarykové, to letošní diskusní fórum T. G. M. srovnával 20 let demokracie v první republice, s 20 lety v tom polistopadovém vývoji našeho státu. Když se socioložka Jiřina Šiklová podívá na těch 20 let, co vidí?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
No, tak já bych teda, když už jsme začaly od toho Štramberka a Kopřivnici, říkala o tom, co bylo právě tam na té konferenci. Například já jsem tam měla přednášku o tom, že to období po roce 1918 bylo svým způsobem jednodušší, než-li to období v těch 90. letech, prostě proto, protože Tomáš Garrigue Masaryk převzal zemi, která fungovala ve smyslu toho, že lidé byli zvyklí jako občané se sami o sebe starat. Sice bylo nutné udělat prostě dráhy a spojit prostě Prahu s Bratislavou a s těmito částmi, protože to vůbec neexistovalo, protože bylo spojení Praha - Vídeň, ale jinak tedy ti lidé věděli, kdo jsou. Ten občanský princip nebyl tehdy zrušen, no, po roce 1989 se toto všechno vytvářelo znova, proto si myslím, že ta 90. léta byla vlastně komplikovanější a že jsme je svým způsobem zvládli docela dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je dobrá bilance právě v roce 20. výročí. Mimochodem na politiku a politiky se nadávalo už za první republiky, já rýmuji dnes.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Ano, určitě, to máte před, i v té písničce Voskovce a Wericha, že jo, už nejsme lidi, my jsme jenom partaje, nebo, jak babička Méry jede teda do volebního boje, to byla ta jakoby tedy babička Méry byla ta kovbojka nebo, jak se to tehdy říkalo, trampka, a pak, když se vydala do volebního boje do Prahy, tak už teda prostě přitom zahynula.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Polsku už začaly vlastně oslavy dvaceti let pádu komunismu, respektive první téměř svobodné volby. Němci také velmi intenzivně prožívají letošní rok 2009, diskutují hodně o tom, co se odehrálo před tím rokem 89, v roce 89, v těch 20 letech, kam se společnost posunula, jak se vyvinula. Jak vy byste hodnotila toto období, jak vy se na něj díváte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Podívejte se, já jsem tedy optimistka vždycky skoro a myslím si, že optimismus je funkční, o tom právě teďka nedávno jsem psala do českého nebo týdeníku Rozhlas, protože optimismus dává naději, jak teda vlastnímu člověku, který tedy takto jedná, do jisté míry i tedy, já bych řekla, odzbrojuje ty lidi, kteří jsou proti němu, protože si říkají, hele, on nebo ona ještě tady jsou a do něčeho mluví. Takže já jsem třeba i v roce 1969 napsala takový článek o tom optimismus je funkční, a to se nedá srovnávat, tehdy ta obrněná realita, jak se tomu dalo říct, opancéřovaná, se nedá srovnávat s těmi chybami, které tedy jsou tady dneska. Nezapomeňte, že nikdy nebyla Evropa v tak dobrém postavení, jako je dnes. To, že je tady krize ekonomická a tak dále, to je fakt, ale po stránce třeba bezpečnostní, to, že nejsou tady žádné fašistické státy, nacionalistické státy, že jsme začleněni do NATO, jsme začleněni do Evropské unie, takže potom ti naši politici mohou vyskakovat, ale je to spíš jako teda malé divadýlko, není to tragická velká scéna, zaplaťpánbůh za to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, paní doktorko, že si málo uvědomujeme tuto skutečnost navzdory všem těm krizím, jak jste zmínila, tak přece jenom na tom nejsme tak špatně.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
No, určitě na tom nejsme špatně. Podívejte se, jsme standardní demokratický stát a kdo očekává, že tady zrovna bude teda nebe na zemi, tak ten se asi zklamal. Tak já vždycky říkám, proč bychom zrovna my, naše generace, jsme měli žít v nebi na zemi, vždyť je to normální, v čem se lišíme, takže jsme na tom hůře, než-li třeba Rakousku, jejich skandály, Itálie, Francie a vlastně teďka i teda ta Británie, to jsou normální státy. A že jsme na tom hůře o něco ekonomicky, no, to je fakt, mně teďka psali, já jsem kandidovala za Stranu zelených, teda za tu Bursíkovu, vlastně teďka Ondřeje Lišky, takže mi řada lidí psala a jako ptala se, proč třeba naši lidi nemají tak velké důchody a podobné věci. No, to je sice hezké, ale vždyť jsme tady vlastně 20 nebo 40 let žili v úplně jiném stylu ekonomie, to je obrovský rozdíl, a byl to rok 68, kdy Ota Šik řekl, když si na 12 let utáhneme opasky, budeme se mít jako v Rakousku, a to ti lidi nevidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínila, paní Šiklová, Británii. Británie v posledních týdnech prožívá ohromný skandál, vlastně kolébka parlamentní demokracie se zmítá opravdu ve velkých potížích, sám premiér, ministři, poslanci a tak dále, překvapilo vás to?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Podívejte se, překvapilo, protože já jsem si myslela, že oni jsou opravdu takoví ti distingovaní jako Angličané.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nečekala byste to.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Já bych to od nich nečekala. No, ale všude je ta demokracie v krizi, protože všimněte si, že vlastně politické strany se svými členy nepracují a nepracují s voliči jinak, než těsně před volbami, takže ta demokracie, která by měla ty lidi vychovávat v té permanentní diskusi se vlastně změnila v jakýsi permanentní, já bych řekla předvolební boj, který trvá bez přerušení skoro, vzpomeňte si na naší poslední vládu, no, tak 2006 jsme jí zvolili, takzvaně zvolili, teprve o Vánocích po půl roce se tedy ustavila, pak byla Čunkiáda číslo 1, Čunkiáda číslo 2, do toho volby prezidenta. A když to začalo trošku k něčemu vypadat, tak byly lokální volby, pan Paroubek se domníval, že když to celé zoranžovělo, takže by teďka mohl převzít moc, shodil vládu, výsledek toho byl, že zase jsme na to doplatili, teďka je to zase do modra, no, tak vlastně je to legrace, kdyby to aspoň nestálo tolik peněz, tak je to legrace. A víte, co mě štve. Jak lidi stále poukazují na to, že támhle šli po hlavním nádraží a někdo jim vytáhnul peněženku, někdo mi ukradl, já nevím, pět set korun, ale to, že třeba takovéto obraty posuny v té politice nás všechny připravují o miliardy, to si prostě neuvědomujeme, a to už se ani nekonstatuje, jako kdyby to lidem nevadilo. A když třeba křičí, ať jsou větší jistoty, ať jsou vyšší platy, ať jsou vyšší to a to, tak já se na to vždycky ptám těch lidí. A kolik byste na to vy dal, přidal? Proč bych já přidával, ať si platí stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připlatit si politickou kulturu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Jo, ano, přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To by chtělo nějaký poplatek.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Poplatek, ano. A jako takhle to lidem nemyslí, a to si myslím, že je potřeba vychovávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vidíte teda deficit v té výchově, jak jste teď řekla, nebo proč je nám to svým způsobem lhostejné, taky jsme viděli velmi nízkou volební účast, nejenom teda v České republice, ale i v jiných zemích.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Víte, ono to možná lhostejné není, lidi jsou naštvaní a myslí si, že tedy, protože za minulého režimu za komunismu chodili k volbám, že jo, protože se dělali čárky, hlášení, že jo, že teda, kdo byl u voleb nebo kdo nebyl, takže teďka si myslí, my jim to dáme, ale neuvědomují si, když k těm volbám nepůjdou, takže jim to vlastně nedají, oni de facto ochudí sebe sama a tohle to vám řeknu, někdy mnohokráte vyslovují i velice chytří, inteligentní lidé. A to si myslím, že to není jen záležitost školy, to je diskuse, rodiče, dětí, na pracovišti a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jiřina Šiklová, publicistka a socioložka, host dnešního vydání Jak to vidí.
Pokračujeme v povídání se socioložkou a publicistkou Jiřinou Šiklovou, která je dnešním hostem Jak to vidí. Hovoříme dnes hlavně o poměrech v politice a ve společnosti, co samozřejmě jsou spojené nádoby. Nejenom exprezident Václav Havel poukazuje na to, že ty poměry v politice hodně zhrubly.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
To máte pravdu, zhrubly, ale myslím si, že lidé se tady snaží napodobovat to, co je občas v médiích a to, co slyšíte z těch obrazovek. A to je ten důvod. Vlastně nepřímo chování těch politiků jsou pro ně vzory. Já jsem třeba teďka byla, předevčírem, myslím, že to bylo na tom happeningu, co byl před narozeninami prezidenta Václava Klause, to bylo úsměvné, pěkné, bylo tam samozřejmě pár vtip, socha tak dále, od pana Rohna, byly tam jakoby projevy vědců na tento námět, zpracuje to narcismus a tak dále, ale jako vlastně tam nebyly žádný urážky, takže jsem si říkala, to je naprosto dobré, bylo tam asi, možná čtyřicet lidí z té druhé strany, ti jediní měli třeba nápisy takové urážlivé, že třeba Evropská unie rovná a za tím hákový kříž nebo něco podobného, ale, a taky teda, ale jako jinak mezi námi byli dva policajti, já jsem jim potom děkovala, protože to je takové milé, že najednou policie dělá to, co má a dejme tomu jakoby chrání ty lidi, kteří protestují, tak to má být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byl i ten happening, vlastně doklad demokracie.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Zajisté, doklad demokracie, nikdo nikoho neurážel, včetně toho, že potom chtěli tedy tu sochu dovést na Hrad a stráž řekla, že ne do Hradu tedy. A někteří lidé měli námitky a říkali, oni nás fotografují, já jsem právě na to říkala, nezlobte se, ale tito, tato stráž Hradní dělá svoji povinnost. A protože třeba někdo je tedy sympatizant Sparty, tak proto nemůže pustit nebo Slavie nebo nemůže pustit vlak o něco dřív nebo později prostě proto, protože on je tady ve funkci, co si myslí je jeho jiná věc, je tady zákaz, tu takzvanou sochu vnést tam, tak to složte tady, mně se líbil potom postoj jak těch lidí, tak tedy té stráže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínila teď takovou, spojení, že lidé měli strach z fotografování, jsou ty obavy, řekněme, ještě v nás zakořeněny z toho minulého režimu, kdy jsme se někde pohybovali a vyfotili nás třeba na nějaké demonstraci proti režimu nebo něco podobného.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Určitě, určitě. Teďka třeba vyšla publikace toho Ústav studia totalitních režimů, tam je řada takovýchto skrytých fotografií, no, ale když dneska toto fotografují, copak to není možné pro média, copak, když tam veřejně ti lidé jdou demonstrovat proti, dejme tomu, v tomto případě Václavu Klausovi, jmenovalo se to celé Už dost, jo, tak vlastně ti lidé sami se vystavují. A jestli z toho bude mít někdo nějaké následky. A neví, že kolega, který ho tam uvidí, řekne, heleď, já s tebou nesouhlasím a pak vznikne ta diskuse a je to správné, ne?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě. Svoboda, vyznání projevu patří určitě k demokracii, o které hovoříme se socioložkou, paní doktorkou Jiřinou Šiklovou v dnešním Jak to vidí. Demokracie také jako permanentní diskuse, tvrdíte.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Ano, přesně tak, permanentní diskuse. A myslím si, že tady jako je určitý deficit v tom, právě v těch politických stranách, že jsou dělány ad hoc pro ty volby, a taky, že už tady je zklamání velké, nejenom u nás, ale obecně ve světě z té demokracie. Já jsem dělala kdysi práci o akademické /nesrozumitelné/ a pamatuji se, že ta generace, paní Julie tedy Matouškové, teoložky Kavinové, ale i Kaindlových, Marie Kaindlová a tak dále, když jsem s těmi lidmi mluvila, tak oni vlastně byli přesvědčeni tím, že vznikl stát a tím, že jsou zde politické strany, že to je málem tedy na věčné časy zárukou nejenom míru, ale i zárukou té demokracie. A tyto jistoty nebo toto naivní trošku přesvědčení už dneska lidé nemají. A z toho vzniká jakési velké znejistění. A jestliže je něco znejistěno, tak já vlastně nebo všichni jsme tak trošku čekáme, co se bude dít a to je myslím to, co vytváří určitou atmosféru jakoby otrávenosti. Kde je ta skutečnost? Spíš to znejistění, jak se vlastně bude to celé vyvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Patří k těm pocitům také nebo to doprovází i určitá radikalizace určité části společnosti, viděli jsme teď posílení různých ultrapravicových sdružení, nejenom v České republice, dokonce pár se jich dostalo do Evropského parlamentu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Ano, to se stalo, ale já bych to nechtěla přehnat, ale toto také patří k demokracii prostě proto, protože lidé mají odlišný názor ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A mohou je vyjádřit.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Mohou ho vyjádřit. A nezapomeňte, že tito lidé právě proto, že jsou znejistěni, tak jako ti ostatní, tak se potřebují sdružit, a proto ta jednoduchá hesla, ano, jestli to byl dřív nic než národ, tak teďka zase třeba Bílé Čechy nebo jak to chcete nezvat, je to vlastně jednoduché semknutí. Zatím se to počítá na stovky, oni, když začnou hulákat, vypadá to víc, ale já bych to nepřeceňovala, nedávalo bych tomu ani tak možná velkou publicitu, spíš bych se snažila zase pokusit se s těmi lidmi nějakým způsobem diskutovat a případně odvést jejich pozornost na jiné pole.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se právě hovoří a vy jako socioložka to budete určitě dobře znát a mít zmapováno, že k těmto ultra, ať je to doprava, doleva, kamkoliv, se přiklánějí lidé hodně frustrovaní.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Ano, samozřejmě, ale uvědomme si, že třeba ti mladí lidé, kteří tam jdou, tak oni zázemí rodiny, no, zrovna to, škola, také to není ideální, tak teďka jim to někdo nabídne, je to totéž, jak když máte támhle fanoušky na fotbale nebo na hokeji, je to totéž, potřeba náležet, scuknout se jak ovce dohromady, je to, co už napsal Orwell, tedy ve farmě zvířat, že jo, že prostě pak teda ta prasata vládnou a ty ovce křičí, čtyři nohy dobré, dvě nohy zlé. Po čase křičí naopak, dvě nohy dobré, čtyři nohy zlé, neví, kam patří, ty ovce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, včera ministerstvo vnitra představilo manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím, chce vlastně poskytnout obcím takovou tu základní orientaci v právní úpravě, co je shromažďovací právo a tak dále, je to krok dobrým směrem?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Myslím si, že ano, protože ty obce mohou se rozhodnout, zda to mají zakázat, udělat nebo ne. Víte, kdyby se víc zdůrazňovalo, co stojí ochrana toho voliče, nebo ochrana těch občanů před těmito extremisty, možná že by také jaksi to snížilo popularitu. Kdyby to ty obce musely samy platit a řekly si, no, za to jsme z naší kasy daly tolik a tolik za to odpojení setkání, tak myslím si, že by to popularitu těchto skupin podstatně snížilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jiřina Šiklová, socioložka, publicistka v dnešním vydání Jak to vidí, připomínám, že tento pořad vysíláme vždy od pondělí od pátku od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině jeho reprízu. Přepis pořadu i jeho zvukovou podobu najdete na webu Českého rozhlasu 2 Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha.
Tak, a to už byl hlas paní Jiřiny Šiklové, socioložky, která je dnešním hostem v Jak to vidí. Hovořily jsme o demokracii, o tom, jak je demokracie permanentní diskuse, jak je potřebné vysvětlování, přesvědčování. Já bych se ještě vrátila k těm poměrům v politice ve známé eseji sociologa Zikmunda Baumana, už ten název vlastně říká to hlavní - my a oni, teda propast vlastně mezi těmi, kteří jsou nahoře a vládnou a mezi námi dole. Má to platnost.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Má to platnost a my jsme to zažili, vzpomeňte, nebo vy jste mladá, když byl rok 89, demonstrace, že jo, tam to vyhranění my a oni bylo jednoznačné. Bohužel to se promítá i do současnosti, kdy řada lidí řekne, no, my přeci nic nemůžeme dělat, to musí udělat oni. Je tady velká nedůvěra. Já včera jsem byla na jednom vynikajícím filmu polském ve Světozoru a tam byl jeden kolega, který se domníval, že toto, co tady my říkáme, že už je předtočené. A já jsem říkal, proč by se to předtáčelo, no, vlastně to byla pochybnost, že by teda opravdu něco se dělalo, jak se říká life, to je zajímavé, ne, že je tady taková ta nedůvěra, že by se dalo mluvit o něčem, aniž by to bylo předem připraveno a případně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zkontrolováno.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vysíláme živě, ovšem pokud nás teď posloucháte třeba ve dvacet tři patnáct nebo dvacet tři dvacet, tak to je záznam, to je repríza, ale nyní jsme life, dokonce si nás můžete, na nás podívat prostřednictvím webových kamer, paní Šiklová.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Vidíte, ani to nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak. Možná ještě se zastavme u pojmu vlastenectví.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Podle mě vlastenectví, to je velice zajímavý pojem, není to, že já jsem tedy nějaká nacionalistka v angličkářství nebo něco podobného, ale že do určitého prostoru patřím, to je můj dojem, domov, promiňte, to je tedy moje vlast ve smyslu vlastnictví, ale ne takové to materiální vlastnictví, to jsem si koupila nebo to je moje, to by bylo trošku málo, to je ten kraj, který jde kolem. A věřte mi, že když já takhle jezdím, jak říkám, po vlastech českých, já mám velice ráda ty městské knihovny a ty kluby těch lidí, kteří si teda dovedou zorganizovat svůj život, ať už jsou to támhle Klatovy, Strakonice nebo prostě Uherské Hradiště, Kroměříž a vždycky jako si říkám, jsem taková úplně osvěžená, co ti lidé tedy dokáží, říkám si, tak to je pěkná vlast, to je podle mě od těch lidí vlastenectví, starat se o prostor, ve kterém jsem a působím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obrovskou vlnu patriotismu zažilo, už jsou tam tři roky, Německo během mistrovství světa ve fotbale 2006, tehdy snad nebylo v Německu jednoho balkonu nebo auto, které by nemělo německou státní vlajku, tak pro Němce je to velmi specifická i částečně asi i choulostivá záležitost, tady ale příliš nevidíme třeba, že by si někdo dal českou vlajku, vyvěsil.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
No, myslíte si, že je nutné to manifestovat tou vlajkou?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není, mělo by to být v srdíčku.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
A za prvé činnost, nezapomeňme, že Němci dlouhou dobu toto v sobě potlačovali a vyjádřili potom to vlastenectví v tom pozitivním, takže vyjadřujeme to naše vlastenectví v pozitivním, třeba v tom, že občas člověk třeba k něčemu přispěje a vůbec nebude za to nic chtít, tak jako to dělají v tom Štramberku s těma ušima, nemusejí je uřezávat nikomu, ale můžou je jenom vyrábět, tak podobné takovéto lokální speciality, nemyslím jenom k jídlu, ale lokální speciality nebo sdružování považuji za velice dobrou věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak a my dnes pro ten patriotismus také něco uděláme, protože, jak jsem říkala, vysíláme Jak to vidí z Prahy teď v přímém přenosu, ale hlásíme se celý den z přenosového vozu ze Štramberka, z novojičínského regionu, tak uděláme hned po deváté. No, a naše Jak to vidí se chýlí ke konci. Já děkuji moc socioložce a publicistce paní doktorce Jiřině Šiklové, že byla naším hostem. Děkuji moc za váš čas. Přeji hezký víkend. Loučím se také s posluchači, zůstávejte nadále u našeho mikrofonu, Zita Senková vám přeje příjemný den a opět na slyšenou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka, publicistka
--------------------
Taky, na slyšenou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Jiřina Šiklová
Spustit audio