Přepis pořadu Jak to vidí - 19.9.

Jak to vidí publicista Ivan Hoffman

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den u poslechu vás vítá Vladimír Kroc. Do Zlína zdravím publicistu Ivana Hoffmana, s nímž si budeme povídat v pořadu Jak to vidí. Tak tedy pěkné ráno.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Přeji ti také, Vláďo, hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, církevní nebo občanský sňatek? Beru to takhle zhurta, protože to dnešní celodenní téma.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Tak nevím, jestli jsou ty občanské sňatky také důležité. Možná pro někoho, kdo je nevěřící ano, ale ty církevní, ty jsou nejpodstatnější.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže takto stručná odpověď. Nemáš k tomu další komentář. Jak je to dlouho ...

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Ne, tak to byl trochu bonmot, samozřejmě. Když prostě se lidé ptají, jestli má smysl ten církevní, tak se to dá i otočit, ale já bych řekl, že v době, kdy vidíme, jak těžké je pro lidi vůbec ten závazek, který si na začátku dají, nějakým způsobem dodržet a když si slíbí, že tady budou spolu, potom mají děti, najednou prostě ty děti zůstávají bez rodičů, kolem toho jsou různé problémy. A polovina lidí vlastně dneska v té moderní společnosti nakonec nedodržují ten závazek z různých důvodů, prostě jim to nějak nevychází. Tak já si myslím, že právě ten církevní sňatek, ten církevní sňatek, to je jedna vlastně z takových jakoby podob toho, jak ještě ten závazek nějakým způsobem upevnit. Nějak ve chvíli, když člověk váhá, tak si řekne: "No, ale přeci jenom, měl bych ještě chvíli vydržet." A někdy je to dobré. To znamená, já bych ho nechával minimálně jako takovou další kotvu, jako takovou další brzdu před tím, že člověk selže.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V té souvislosti by možná bylo zajímavé znát statistiku, nevím, jestli existuje, jestli to platí taktéž právě u lidí, kteří absolvovali onen církevní sňatek, jestli je to tam také půl na půl, tedy pravděpodobnost jedna ku jedné, že stejně se ten sňatek rozvede.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Já nevím. Já jsem absolvoval i ten církevní, protože, když jsme se brali s manželkou, tak pochopitelně i ten státní, obojí bylo nezbytné, ale musím říct, že mám pocit, že to funguje, že pochopitelně taky prostě jsme víckrát měli takovou nějakou krizi a člověk to vzadu někde v hlavě má, že ten slib je vážnější, že to není jen tak, že to není jenom na zkoušku, ale že to je navždycky a že se má prostě nějak umravnit a má polepšit, nebo jak bych to řekl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak je to názor Ivana Hoffmana. My o tom, zda církevní nebo občanský sňatek budeme diskutovat také s posluchači, což bude zhruba tak za hodinu v Hovorně. Potom samozřejmě to probereme také v Kávě o čtvrté. Pojďme k dalším tématům. Toto, které vlastně teď otevřu, tak to si nabídl ty, Ivane. Já mám aktuální informace o tom, že britský úřad pro finanční služby dočasně zakazuje takzvaný short selling, to je spekulativní technika prodeje cenných papírů, zákaz se týká akcií bank a dalších finančních institucí. Začal už platit úderem půlnoci londýnského času, tedy od jedné hodiny našeho. Short selling je podle odborníků jednou z příčin nynějšího propadu na burzách. O kolik jsi přišel na burze, Ivane?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Zatím ještě nevím, ale asi o moc ne, protože nějaké úspory, které jsou v různých papírech, jak to dneska bývá v bankách, tak jsou na těch nejkonzervativnějších možných prostě nějakých, myslím, dluhopisy se tomu říká nebo státní papíry nebo já nevím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není to vůbec vlastně neslušná otázka se takto zeptat veřejně?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Já bych řekl, že ani ne. Protože tu otázku si samozřejmě dává v dnešní době spoustě lidí. Mnoho lidí, kteří jsou někde pojištěni, se ptají, jestli má smysl vlastně platit pojistku, když vlastně se potácí nad propastí největší světová pojišťovna AIG. Na druhé straně vidíme samozřejmě, jak se snaží vlády, státy prostě tomu zabránit. Řekl bych, že celkově liberálové, kteří tvrdí, že stát nemá zasahovat prostě do byznysu a do financí, protože tomu nerozumí a špatně hospodaří, tak najednou jsou podezřele zticha, mlčí, a prostě rádi vidí, jak se stát prostě stará a jak centrální banky lijí miliardy dolarů prostě do té, do toho, čemu oni tak jako velkoryse říkají, že je prasklá bublina, ale ono je to složitější. A já bych řekl, že neslušné to určitě není. Vlastně každý si říká, co je jisté, s čím má počítat, co má udělat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže, jak ty se díváš na tu krizi, která se už přirovnává k "černému pátku" z roku 1929? Je pravda, že podle posledních zpráv newyorská burza včera uzavírala celkem v optimistické náladě. Tuším, že to byl nejlepší den za posledních šest let.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Já si všímám jednu věc, že zatímco v minulosti prostě analytici tak nějak prostě popisovali ty zákonitosti jako danost jako samozřejmost, o které nemá smysl se bavit. A už vůbec ne s laiky. Tak dnes slyšíme některé analytiky a ekonomy mluvit takovou řečí, kterou nepamatujeme. Například, já nevím, od analytika Schneidera, který žije na předměstí Washingtonu, jsem si přečetl na nějakém blogu, že Wall Street, to je prostě odedávna centrum chamtivců, kteří mají v USA velice bídnou pověst, kterými se víceméně pohrdá. A dobře, tak to slyším dneska. Já si to myslím, že to tak muselo být už dlouho. A ti analytici o tom vlastně nikdy nějak nahlas příliš nemluvili. Podobně až teď se najednou začíná mluvit o tom, jestli je vlastně normální, že peníze nejsou podložené něčím konkrétním, nějakou konkrétní hodnotou, zlatem, cihlou a tak, jak to bývalo kdysi. Mám pocit, že znovu má smysl připomenout rok 1980, kdy v Americe uzákonili lichvu a umožnilo se vlastně nehorázně půjčovat. Pak je možné si připomenout na to, kdy poprvé byly spekulativně nabourány kdysi nedotknutelné penzijní fondy. Prostě je víc takových momentů z historie, o kterých ekonomové nechtěli nikdy mluvit, ani je to nebavilo a tak dále, protože byli všichni posedlí tím rychlým ziskem. Stále vymýšleli nové finanční nástroje, jak lidi víc oškubat, jak někde na něčem vydělat a jak nějaké peníze si vymyslet a nekryté vytisknout a dělali z toho vědu. Ještě se to dokonce přednášelo všechno na různých školách. Je potřeba si uvědomit, že kdysi ve středověku ekonomie nebyla žádná věda. Prostě to na seriózních univerzitách ani se něco takového nemohlo ani přednášet. Tam my žijeme v takovém světě, kde teď se jenom projevují věci, které ale pod povrchem samozřejmě existovaly dávno, jenom je nikdo nechtěl vidět.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten svět je čím dál menší a bohužel ta současná krize, ať chceme nebo nechceme, postihne každého z nás. A možná ani nedokážeme domyslet, jaký může mít až dosah.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Tak já si myslím, že určitě to, co vidíme, může být vnímáno jako takové jako nedopatření, ale daleko pravděpodobnější je, že to, čemu sledujeme, my na to máme tady v Čechách takový výrazy, je prostě jeden normální tunel, že to je celé vymyšlené, že to je velikánská spekulace, jak někteří lidé našli nový způsob, nový finanční produkt, jak zbohatnout. Já to samozřejmě trochu přeháním kvůli kráse, navíc já si to můžu dovolit, protože nejsem ekonom. Ale nese to všechny rysy dlouhodobého promyšleného organizovaného zločinného spiknutí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Novinář, publicista Ivan Hoffman teď sedí ve Zlíně ve studiu. Povídáme si po rozhlasových linkách v pořadu Jak to vidí. Ivane, za rok se na akciích některých developerských společností dalo u nás prodělat až osmdesát procent. Jak se ti v tomto světle jeví informace, že developerská společnost v Praze prý nabízela na Internetu byty ještě dřív, než byla chvatně schválena změna územního plánu. A že někteří zastupitelé mají dokonce dojem, že hlavní město ovládají stavební firmy. Narážím na poslední informaci o tom, že všude budou byty, místo nádraží, místo věznice a tak dál.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
No, je to zvláštní, protože to, že samozřejmě se musí stavět a že město je živý organismus, který se proměňuje a nemůže zůstat stejný, to asi ví každý. A když se vlastně díváme na to, jak se dokončují některé železniční tratě v Praze a jak se, jak prostě ten systém je nesmírně moderní a já bych řekl, že ta investice v Praze do nádraží prostě hlavního třeba takto určitě je cenná a dobrá věc, zcela určitě jo. Ale z druhé strany vidíme, že radní, kteří by měli uvažovat o tom, co s některými těmi stavbami a lokalitami udělat, tak nějak hodně pospíchají a nechce se jim prostě připustit nějakou veřejnou debatu, nějakou diskusi o tom, co s těmi prostorami v budoucnu udělat. Že s nimi něco udělat je zapotřebí, to je prostě jasné, ale ta absence té debaty, tak ta je vlastně podezřelá. Tam kdo má podezření, že politika už není vlastně správou věcí veřejných, ale že je spíše jakýmsi servisem pro byznysmany, tak tady získává velice dobrou munici.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nic proti bytům. Ostatně ty bydlíš na venkově. Ale člověka někdy napadá, když vidí nabídku realitních společností, kde se bere ta koupěschopná poptávka po bytech, které mohou stát opravdu astronomické sumy, což bude jistě případ i těch, které se plánují vystavět přímo v centru hlavního města.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Tak ty ceny jsou přemrštěné a za ty ceny, které člověk vidí u realitních kanceláří, se příliš nekupuje. Je to prostě taková snaha ty peníze z lidí vyloudit, ale doopravdy není, neodpovídá to prostě asi realitě, to říkají i lidé, kteří se v těch realitách pohybují, že vlastně všude se počítá s nějakým potom handlováním a s nějakými slevami atak dále, takže to je jedna věc. Druhá, samozřejmě lidé jsou dneska v daleko větší míře, než to bylo kdysi, u nás zvyklí si půjčovat a zadlužit se na dlouho dopředu. Také prostě se tato strategie považuje už za normální a horem dolem se do lidí ze všech stran cpe: "Nechcete si půjčit, půjčte si od nás," a tak dál. Takže já mám pocit, že to je taky důvod. Ve chvíli, když něco nemusím zaplatit a můžu to mít hned, tak prostě si vezmu hypotéku a pak se teprve divím, že mám problémy splácet, když přijdu o práci nebo nevydělávám tolik, jak jsem si myslel, že vydělávat budu, anebo přijdou nějaké jiné komplikace, zdravotní, tak až teprve to lidé začínají řešit. Ale jako půjčit si, když nemusím momentálně nic splatit, tak to už dneska prostě hodně lidí udělá bez mrknutí oka.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď se hodně mluví o takzvané finanční gramotnosti. Pro někoho to může být poměrně nový pojem, ale to by snad měla být samozřejmá součást základního vzdělání, co o tom soudíš?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Tak každou chvíli zvedám telefon a tam na druhé straně někdo, komu jsem nedal telefonní číslo, mi chce nabízet nějaké finanční půjčky a nebo, já nevím, něco. A pokaždé, když to zvedne manželka, tak ta má rychle odpověď, ta se jich zeptá: "Kdo vám dal moje telefonní číslo?" Oni řeknou: "Vygeneroval ho počítač." Ona říká: "ale já se bavím jenom s lidma, kterým jsem dala telefonní číslo." A já zase, když už teda dojde k takové debatě, tak jim říkám: "Já si nepůjčuju a ani od vás si nic půjčit nechci." myslím si, že je chyba si půjčovat. A člověk má žít prostě z těch peněz, které má a nemá si moc jako vyskakovat. A spíš má šetřit a tak dál. A ti operátoři na té druhé straně té telefonní linky, to jsou takoví ti mladí lidé. Mám pocit, že už tu odpověď museli párkrát slyšet, protože nikdy nejsou překvapeni a velmi zdvořile pozdraví a už neotravují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já se vrátím ...

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
... o té finanční gramotnosti. Připadám si finančně gramotný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vrátím se zpátky k titulku všude budou byty, což jsem si vypůjčil z deníku, který vlastně zdobí tvůj portrét. Místo Masarykova nádraží, ale i dalších nádraží v Praze a místo pankrácké věznice tedy bude ta nová výstavba. Je to ve veřejném zájmu a tak to narychlo schválilo pražské zastupitelstvo. Co ti říká ten spěch vlastně onoho jednání?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
No tak to je, já to řeknu asi tak. Já samozřejmě mám poslední dobou některé názory, které jsem dlouhou dobu měl a vlastně i psal jako politický komentátor, docela měním a dospěl jsem k jiným východiskům a diskutuju o tom s kamarády, s kolegy, kteří stále ještě mají pocit, že lze politiku nějakým způsobem zachránit a že ještě může se znovu stát tou správou věcí veřejných. Já už ten dojem nemám, už mám pocit, že jsme minuli ten okamžik, kdy ještě bylo možné udělat z politiky něco slušného. A když se já vlastně dívám na takovéto jednotlivé případy, tak mám pocit, že to je prostě jasné propojení politiky s byznysem. Politici už vlastně nesledují zájem občana, ale zájem svůj. A ten jejich zájem se spojuje s lidmi, kteří mají peníze a můžou jim dát nějakou provizi nebo nějaké všimné a nebo něco za ně někde zaplatit, třeba večeři a nebo korálky jim dají kolem krku. A oni podle toho prostě jednají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se plavně dostáváme k dalšímu tématu. Ale já bych ještě chviličku vydržel u toho územního plánu hlavního města Prahy. Když necháme stranou všechno ostatní. Co ta pankrácká věznice. Pravda, je to na lukrativní místě. Ideální by bylo, kdyby společnost žádné věznice nepotřebovala, v takové době nežijeme. A ministerstvo spravedlnosti si stále zoufá, že nemá dost míst pro vězně. Ti běhají po svobodě, protože není je kam zavřít. A tím se tady uzavírá kruh, protože budeme zavírat pankráckou věznici.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Vláďo, právě jsi to popsal. K tomu není příliš moc co dodat, jo, to je rozhodnutí, které se velice těžko dá vysvětlit a proto je potřeba ho udělat vlastně rychle, na první schůzi po prázdninách, než se všichni ostatní vzpamatují, nejlépe v době, kdy jsou nějaké jiné věci, o kterých se hodně mluví. A to, jestli ten a ten poslanec na někoho sbíral materiály, tak tehdy se přijme zásadní prostě rozhodnutí, které, na kterém prostě někdo výborně vydělá. A ty firmy, které prostě na tom dobře vydělají, tak ty jsou stále stejné, to jsou prostě firmy, které jsou s těmi politiky v kamarádském dobrém vztahu. Já si nemyslím, že to je úplně nová situace, že to je jenom teď, že by to bylo nějak v minulosti o moc jiné. Stále prostě se připomíná takový případ, kdy Winston Churchille řekl, že co je dobré pro Shell, to je dobré pro Británii a odpovídal tak na otázku, jestli je normální, když německá Luftwaffe prostě bere od Shellu benzin a potom s naplněnými nádržemi letí zbombardovat Londýn. I za takových situací prostě politikové prostě to propojení s byznysem berou jako normální a oddělují ho od nějaké jiné další agendy. To znamená, politika vždy bude nějakým způsobem souviset s obchodem a s podnikání a s developery a tak dále. Ale pokud už začíná souviset zcela neprůhledně a vlastně přijímají se rozhodnutí, která jsou dobrá jenom pro několik málo lidí, tak tehdy je to špatně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už to tady svým způsobem snad zaznělo. Jinými slovy můžeme říci, že zprávy z politiky připomínají četbu na pokračování z románu Kmotr. Co si o tom myslí komentátor Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Tak podívejme se trochu zpátky, když prostě po pádu minulého režimu před volbami byla nabídka obrovského množství stran, tak jsme prostě se na to podívali a říkali jsme si: "Tak která z těch stran nabízí program, který mi je nejbližší." A každý si prostě z toho se snažil nějakým způsobem vybrat. Potom, jak šel čas, začali jsme volit menší zlo, protože jsme zjistili, že vlastně ty strany nejsou nějak příliš dobré. Moc neplní ty sliby, které nám daly a dělají to nějak jinak. Ale některé z nich přece jenom nám přišli méně špatné. Pak jsme začali volit protestně. Hodně lidí začalo trestat volbou některé strany, kterou vůbec neměli rádi, tu, kterou volili minule a která je zklamala a udělala něco, co oni nechtěli. Mám pocit, že takhle to postupně ta politika degeneruje až do okamžiku, kdy dnes, já dávám otázku, jestli prostě je odpovědné jít vůbec volit, protože vlastně už člověk by vybíral mezi zlými a je úplně jednoho, koho vybere, protože všichni jsou vzájemně propojeni a tak dál. A myslím si, že podobně neodpovědné je i kandidovat. Mám pocit, že je potřeba nejen hledat alternativu v rámci politiky, ale alternativu v politice. Dělat něco slušného, něco normálního a ne alibisticky jednou za čtyři roky dát hlas do urny a říct si: "Tak a teď už jsem prostě z obliga, teď mám čisté svědomí, volil jsem a teď ať už je to na jiných. Já už jsem si svoji občanskou povinnost splnil." Mám pocit, že dnes už jít k volbám je pouze alibismus, že člověk by měl pečovat o věci veřejné sám za sebe, tam, kde je a tím, že dělá něco slušného a ne tím, že dá někam hlas.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Posílit to, co čemu se říká občanská společnost.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Například, ale taky se tomu říká žít v pravdě. Prostě nepodílet se na podvodu, na lži, na předstírání. Já mám pocit, že samozřejmě do politiky mnoho lidí v minulosti vstupovalo s dobrými úmysly, ale buďto je to prostředí semlelo a jsou prostě z nich stejně jako ti, kteří tam vstupovali z čistě egoistických a zjištných důvodů, anebo prostě tam sice jakýmsi způsobem chvíli přežijí, než je to prostředí vytlačí, protože do něj nepatří a jenom tam vlastně trpí. A já mám pocit, že teda vlastně do politiky se vstupuje buďto z naivity, to jsou prostě ti hodní, to jsou ti slušní ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ti tam dlouho nevydrží.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Ti tam dlouho nevydrží a nic nezmění. Anebo potom tam jdou z těch odporných důvodů, zjištných, škaredých. A pak taky není žádný důvod je k tomu ještě podporovat a ještě jim zvyšovat ten /nesrozumitelné/. Jinými slovy, dneska volit je podle mě chyba.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká Jan Hoffman. Ono je pěkné, že politici zůstávají inovativní. Zaujala tě myšlenka o pozastavení členství ve straně, asi víš, o čem mluvím, o exposlanci Moravovi.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Já mám pocit, že nakonec to členství on chtěl pozastavit a ta organizace s tím nesouhlasila, to znamená, že ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale ten nápad je zajímavý. Ano, třeba nezůstal, ale vůbec, že ho to napadlo. Protože být tak trochu členem, to je zvláštní.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Já mám pocit, že jakmile prostě ten politik se tam pohybuje delší dobu, tak se stává takovou celebritou. My se na něj díváme v televizi střídavě s nějakou hvězdou showbyznysu a s nějakým sportovcem. Prostě je to jedna z tváří, které prostě stále vidíme a pak si o nich ještě povídáme a oni mají dvě možnosti, buďto se udržovat v té politice co nejdéle, neboť ti kostlivci, které mají ve skříni, to je nebezpečná věc. Oni vypadanou z té politiky a nemusí vypadnout jenom někam, jak bych řekl, do soukromého privátního sektoru. Oni můžou skončit mnozí taky v base. Tak buďto to je důvod, proč se tam snaží co nejdýl udržet, anebo zase naopak se to dá někdy brát, že někdy je pro ně výhodou nebýt prostě na očích, odejít a ať si mě nikdo nevšímá a rychle zmizet. A takových politiků je také několik. Už prostě jsou dostatečně saturováni, dostatečně vydělali a už nepotřebují prostě být v televizi a tak ty motivy jsou různé. Ale ať je to jakkoliv, tak vlastně to poselství z toho, které by mělo, jo, že ten politik vlastně spravuje ty věci veřejné, tak by měl být i vzorem svým chováním, svým počínám, tím, jak mluví. Tak to už je dávno pryč. A když prostě jsem dneska jel sem do Zlína a díval jsem se na plakáty kolem cesty a na nich prostě jsou lidé, kteří teď se chystají kandidovat a snaží se zapůsobit na druhé lidi, tak jedna věc mě na tom zarazila, že jak ti lidé jsou nepěkní, jak jsou nehezcí, jo, prostě, jak jim nevěřím, jak se na ně dívám a už od pohledu jsou křiví. Tak to je, já myslím, že to je u nás horší než někde jinde, kde aspoň teda kandidují pěkní lidé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, tak to vidí Ivan Hoffman. Než se rozloučíme, ještě poslední otázka ve stručnosti. I když by si to zasloužilo možná víc času, ale abychom si nehráli na jediné spravedlivé. Úloha médií. Narážím na to, že třeba Mladá fronta DNES přinesla nebo otevřela opět kauzu Tlustý - Mrázek. Teď třeba píše na iDnesu - kmotr Mrázek potřeboval Tlustého, aby pomohl při prodeji IPS. Začínají se vytahovat věci, které jsou osm let staré. Odvolávají se na odposlechy policejní, které už nelze ani zkonfrontovat s tím spisem Krakatice. Ten se údajně ztratil. Proč třeba deník přichází s těmito informacemi právě teď a právě v tuto chvíli?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Teď jsi řekl deník. Tak to musím říct, že já jsem komentátorem deníku a deník s tím nepřichází.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S velkým D. A tento deník Mladá fronta DNES, abych mluvil přesně.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Ano, já ti rozumím. Já celkově prostě dlouhou dobu eviduji, že média mají takovou nějakou zvláštní tendenci dělat politiku. Není to vůbec naše práce. Já tomu vůbec nerozumím. Nerozumím kolegům, kteří uvažují o tom, co je pro koho dobré, co se komu právě hodí a podle toho napíšou komentář. Podle toho vyšťourají nějakou kauzu. Podle toho vezmou přes kopírák to, co jim někdo donesl z jiných novin, anebo z politiky. A ani si to někdy ani neověří a tak dál. Já si myslím, že by to média neměla dělat, ale je to zřejmě teda obrovské pokušení, jak se zviditelnit, ale také je v tom snaha prodat noviny, protože pochopitelně ve chvíli, když s něčím takovým prostě novináři přijdou, tak mají větší zisk, ale nevím, jestli ten zisk teda stojí za to, když prostě nakonec stejně ty noviny už dneska prodává reklama a jestli tyhle ty titulky máme zapotřebí. Já nevím, já myslím, že ne. A říkám, moc mi to příjemné teda není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Abychom nepropadali depresi po tom, co jsme si od Ivana Hoffmana vyslechli. Máš pro nás na závěr nějakou radu, jak si při tom všem uchovat zdravý, svěží rozum a odstup?

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Tak já si stále myslím, že vedle virtuálního světa, na který si všichni díváme a o kterém si povídáme, ještě pak je také možnost prostě vyjít se psem na procházku a nebo si přečíst hezkou knihu. Vždyť to přece v každé době v minulosti pokaždé existovaly možnosti, jak slušně a normálně žít, jak se potkat s přáteli a jak se zasmát něčemu veselému. Svět přece není jenom to, co se nám nabízí přes média. Tak já bych řekl, že je to v člověku a kdo chce, tak ten určitě si najde něco, z čeho je ten den rád, z čeho je šťastný a co ho baví.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak hodně takových důvodů pro životní radost přeji i Ivanu Hoffmanovi a děkuji za tu chvilku, kterou jsme mohli strávit prostřednictvím rozhlasových linek do Zlína. Krásný den, Ivane.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Já slibuju, že bude příště optimističtější, jo, Vláďo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Měj se hezky, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, novinář, publicista
--------------------
Ahoj.