Přepis pořadu Jak to vidí - 2.9.

Jak to vidí Ivan Hoffman

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Je úterý 2. září a v půlhodince mezi půl devátou a devátou teď vítám po prázdninách opět našeho spolupracovníka a komentátora Deníku, publicistu a novináře Ivana Hoffmana. Dobré ráno do Zlína.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Přeji také dobré ráno.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ivane, jestliže říkám, že vás zdravím do zlínského rozhlasu, který vysílá ze známé Baťovy vily, tak samozřejmě nemohu opomenout tu smutnou zprávu, která včera přišla z Kanady, kde ve třiadevadesáti letech zemřel Tomáš Baťa mladší, pokračovatel svého otce ve vedení, jak to jinak říct, než mezinárodního obuvnického gigantu firmy Baťa. Zeptám se tedy na vaši první reakci z toho hlediska, když člověk do Zlína přijíždí, na co vzpomíná v souvislosti s tímto jménem?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, tak já, když jsem dnes přijížděl, tak, protože jsem, Roberte, věděl, že tato otázka padne, tak jsem se díval pozorně doleva na budovu krajského úřadu, před kterou jsou stožáry s různými vlajkami. Byly tam dvě vlajky Zlínského kraje, vlajka Evropské unie, naše česká státní vlajka, ale černou vlajku jsem tam neviděl, a řekl bych, že to je možná trochu symbolické. Pochopitelně celý Zlín určitě a všichni kolegové i tady v rádiu vzpomínají na Tomáše Baťu, všichni ho tady viděli, několikrát se tady objevil. No, a všichni vědí, že s ním odchází obrovská legenda. On je především teda synem svého otce. Zůstane v paměti jako poslední potomek tohoto velkého podnikatelského rodu, nicméně když se podíváme konkrétně na osobu Tomáše Bati juniora, tak vlastně ve Zlíně člověk v podtextu, někde v pozadí stále cítí, že se možná od něj v některých chvílích očekávalo více. Očekávalo se, že, dejme tomu, podpoří svou univerzitu, že pomůže městu po záplavách, že přijde s nějakou investicí a tak dál, to se ale příliš nestalo. To znamená ta vzpomínka vždy bude na usměvavého, příjemného, šarmantního, charismatického člověka, ovšem nikoli jako na člověka, který by nějak výrazně pomohl Zlínu, to určitě ne.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ale samozřejmě očima jeho otce Zlín architektonicky zůstává dodnes poznamenán.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Tak určitě, tak to byla bezvýznamná valašská drobná víska. Nebýt prostě Baťů, tak by svět o Zlíně nikdy nic nevěděl a tak to vlastně dodnes je tady pokaždé, když se má uprostřed města něco stavět, tak existuje stále ještě takový respekt, jsou spolky lidí, jsou pamětníci, kteří prostě bedlivě střeží, aby se prostě ten ráz toho, toho města zachoval, aby prostě nepřišel nějaký podnikatel, který něco zbourá a tak dál, jak se to může stát jinde. To znamená ta tradice, ten genius loci, ten je tady cítit a musím říct, že i v té vile, v tom studiu, ve kterém sedím, jako kdyby stále něco potom slavném rodu bylo.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Tak a co ve vás zůstává po dovolené, Ivane, protože je to poprvé, co se slyšíme po prázdninách. O čem jste na dovolené a v souvislosti s dovolenou přemýšlel?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Tak já jsem takový klasik, my s rodinou jezdíme stále na stejné místo a prostě tu dovolenou neriskujeme někde, kde to neznáme, to znamená nejsem žádný velký cestovatel. Možná zajímavější, než přímo kde kdo tu dovolenou tráví, je, když se člověk podívá v médiích na to, jak se o dovolené jako takovém fenoménu píše a mluví, mně přijde zajímavé, že pravidelně se objeví Tomio Okamura, který zastupuje cestovní kanceláře, a nesmírně přísně zkritizuje český stát za to, jak se stará o takzvaný incoming, to znamená, o tu turistiku příchodovou, když k nám někdo přichází, jak říká, jak prostě těch turistů ubývá, jak se o ně špatně staráme, jak nic pro ně neděláme. Pak si vyslechnete CzechTourism, agenturu státní, vládní, jak bychom řekli, a ti zas řeknou: "Co to zase vypráví, jaké to má podklady, vždyť tady prostě přichází obrovské množství lidí, tady je nesmírný boom, jo, prostě všichni nás mají rádi, každý sem chodí, Praha je plná, není se jak pohnout." Jinými slovy každý říká to, co se mu hodí, jo. Z jedné strany prostě tvrdí cestovní kanceláře, že Češi se změnili, že už dneska chtějí jenom all-inclusive a drahé zájezdy, už nejsme žádní paštikáři, už prostě jsme ..., žádné last minute a tak, ale když se zeptáte nějakého odborníka, novináře, který sleduje vývoj turistického ruchu, tak ten řekne: "Stále dáváme přednost tomu, co je nejlevnější, jedeme tam, kde prostě si můžeme s sebou vzít ty svoje svačiny a tak dále, jak jsme zvyklí." Jinými slovy, já mám pocit, že se to bude postupně jenom proměňovat a vlastně hodně z těch starých návyků stále máme a zachováváme si je a mnoho se na tom ze dne na den nezmění.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Mimochodem oslovil vás někdo během vaší dovolené na místě, které máte rád, anebo si ho vybíráte tak, že jste tam sám s rodinou a nejste terčem otázek, třeba lidí, kteří jsou na dovolené a ruší tu vaši dovolenou otázkami na aktuální politické souvislosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, občas se mi to stávalo, ale poslední dobou už méně. Možná prostě jsem, já nevím, nějak asi se mi podařilo být více nenápadný nebo tak, jsem méně v televizi, pozor, to je taky důležité. To, že je člověk v rádiu a v novinách, to ještě neznamená, že ho lidi budu zastavovat. Když jsem býval častěji v televizi, tak tehdy se to stávalo.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
V loňském roce naposledy se na začátku září nebo vlastně před začátkem školního roku naposledy rozdávala štědrá dávka, pastelkovné ve výši tisíc korun, příspěvek, na který měli nárok rodiče, kteří pobírali na svou ratolest přídavky na děti a byl určen výhradně na nákup školních pomůcek pro prvňáčky, a to je také téma otázky pro Ivana Hoffmana, protože samozřejmě každý takovýhle příspěvek nabízí otázku, na kolik tedy má být podobné, mají být podobné věci založeny na nějakém státním sociálním principu a na kolik jsou to populistická gesta, to znamená silný stát, anebo každý postarejme se sám o sebe a o své děti, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, tak já, když se dívám na těch tisíc korun, tak si říkám - no, pochopitelně je to nesystémové, pochopitelně to ničemu nepomůže, nic to teda příliš té rodině jako nevytáhne jaký nějaký veliký trn z paty, ale zase z druhé strany ta tisícikoruna symbolicky cosi naznačovala a je daleko jednodušší a určitě i příjemný takový příspěvek zavést a rodičům říct: "My jsme si vědomi, že vám nemůžeme pomoct moc, ale alespoň trochu teda na ty pastelky," tak to pochopitelně je gesto, které prostě ta společnost vezme, vezme příznivě. Druhá věc je, když někdo přichází a řekne: "Víte, co, je to nesystémové, stejně by vám to nepomohlo. Zapomeňte, postarejte se a pokuste se v té tržní společnosti lépe uspět a pak těch tisíc korun na ty pastelky potřebovat nebudete." Tak ta druhá zpráva, to člověk cítí emotivně, je špatnou zprávou a není moc, není moc asi příznivě vnímána. Já mám stále takovou otázku, zda nebylo možné ušetřit někde jinde, jestli bylo potřebné učinit takovéto nepopulární gesto, i když pochopitelně vždy se najdou někteří lidé, kteří řeknou: "Ano, to je principiální, to je správné," a vládu za zrušení takovéto, takovéhoto příspěvku, jak říkám, spíše symbolického pochválí, ale myslím si, že většina jich nebude a tak se trochu divím, že to bylo zrušeno. A já mám pocit, že stát měl šetřit jinde.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A jak se díváte na to využití podobného gesta v té politické nebo předvolební kampani, protože na jednu stranu vidíme to i dnes a ostatně třeba včerejší komentář Jana Macháčka v týdeníku Respekt mi posloužil jako podklad k té otázce, kdy jedna politická strana tvrdí: "My přidáváme důchodcům," stejně jako jiná politická strana před rokem tvrdila: "My dáváme pastelkovné, ale ono to všechno jde stejně z našich peněz.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Určitě. Já mám vůbec takovou trochu pochybnost o tom, jestli, jestli máme my od politiků chtít, aby nám něco dávali, oni to stejně nedávají ze svého, dávají z našeho, to říkáš správně. A navíc, navíc to, jak se ty vlády mění, tak mají tendenci všechno, co udělala ta předchozí, mít za špatné a jenom to, co udělají oni za dobré, a to je úplně až tak průhledné, že až si člověk říká, že jsou nekritičtí, že přece musí existovat dobrá a špatná rozhodnutí a není vždy důležité, kdo je udělal, ale co se udělalo. A to tam prostě vnímám velmi silně. Ale hlavně, když, když prostě ty politiky volíme, tak po nich přece chceme, aby dobře spravovali věci veřejné, to znamená, aby spíš hlídali, aby se s těmi prostředky dobře nakládalo a ne, aby nám něco dali nebo nedali a ohlásili nám to na billboardech. Tak mě to trochu teda uráží, když se dívám na ten způsob vedení volební kampaně.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Dobře spravovali, to asi chceme po všech politicích, ale myslíte si, Ivane, že existuje u nás cosi jako kontinuita? Není spíš někdy, nebo nemá mít člověk někdy pocit, že se všechno s každou vládou jakoby mění? Nemělo by to být něco pevného ve státě dánském, co by zůstávalo zachováno, třeba sociální politika s mírnými excesy samozřejmě po každých volbách nahoru nebo dolů, nebo státní správa, výměna až na úroveň třeba vedoucích odborů na ministerstvech. Je to všechno v pořádku?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Já myslím, že není a jeden z důvodů, proč tomu tak není, je, že místo prostě té správy těch věcí veřejných, tak se pokaždé po volbách spíše dělí kořist, mně to tak teda připadá. Já mám pocit, že už pomalu na ty politiky nelze moc, moc spoléhat, že vlastně to, co provádějí, je, že zastupují už velmi často jenom sami sebe a ne lidi, kteří je volí. Když se podíváme na sliby, které dají, tak to není smlouva s voličem. To je něco, co potom se vlastně rozmělní v jakýchsi povolebních jednáních, kompromisech, to znamená ani není možné je přímo vybrat, není možné přímo ovlivnit kandidátku. Možná dát někomu preferenční hlas, ale, ale ani ta možnost prostě určit, kdo nás bude zastupovat, kdo se bude starat, komu důvěřujeme není příliš velká, to znamená tady všude se komplikuje ta situace a to, že není kontinuita, tak to je potom důsledek všech těchto věcí.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, náš spolupracovník a komentátor Deníku je dnes hostem půlhodinky Jak to vidí ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Teď jedno velké aktuální téma, je po včerejším summitu Evropské unie. Vztah ke Gruzii, k událostem v Rusku, jak se na něj díváte, Ivane, z jakého úhlu pohledu ho chcete komentovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Tak všichni jsme víceméně čekali, že k nějakým velkým sankcím vůči Rusku za jeho postup v Gruzii nedojde. Ono to má svoji logiku. Evropa potřebuje s Ruskem spolupracovat, potřebuje s ním obchodovat a z jedné strany samozřejmě naznačí cosi, ale, ale to hlavní, co je, to jsou ty plynovody, ropovody, které musí prostě běžet, to znamená dráždit Rusko se vlastně nikomu příliš moc nechce. Jsou někteří politici, kteří na tom posbírají na takové té statečnosti politické body, to je případ Británie, ale vesměs se všem do nějaké velké, do nějaké velké kritiky Ruska nechce. Navíc ono to není vůbec jednoduché téma, protože to celé začalo nejprve tím, že si chtěli Gruzínci udělat pořádek v těch nepohodlných a neposlušných provinciích, to znamená, že vlastně ani ten začátek nebyl úplně, úplně příjemný a čistý a korektní a vynořují se nejrůznější asociace. Někdo to přirovnává zásah Ruska k postupu NATO v Kosovu, jiný vzpomíná na okupaci Československa anebo, anebo se zmiňuje, já nevím, případ Čečenska. Každý se, jak říká můj kolega Petr Nováček, rád obslouží historií a vybere si z ní něco, na co se to snaží teda naroubovat, přitom pochopitelně ta situace nikdy není stejná.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říkáte "každý se obslouží historií". Myslíte si, že vůbec je možné dohledat kořeny toho konfliktu, když nežijeme v té oblasti, když nejsme politickými analytiky a že tedy skutečně nejde jenom o to předestřít nějaký názor, jak včera řekl ve večerním zpravodajství České televize profesor Petr Robejšek z Hamburku, o těch zájmech, které tam skutečně jsou a proč každý mluví tak, jak mluví, se nikdy nic nedozvíme?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, tak to je přesné, protože tam samozřejmě jde všem o jejich zájmy. Tam jde o to, kudy povedou ropovody a jakým způsobem je kdo bude kontrolovat, a proto je teda vlastně ta oblast tak ostře sledovaná. Jsou zde různé velmocenské zájmy, imperiální zájmy, ale hlavně vždycky všude jde v první řadě o peníze, to znamená ve chvíli, když se nahlas hovoří o lidských právech, o právu na sebeurčení, o právu buďto menšin nebo naopak Gruzie na celistvost území, tak to je věc, která je jakoby v tom prvním plánu, no, ale bohužel za ním je ten druhý plán, který hovoří o těch pragmatických zahraničně-politických ambicích různých zemí a bloků a společenství, o kterých se teda mnoho nemluví. No, a hlavně ti politici, když přijímají takováto rozhodnutí, tak já mám pocit, že už dávno nehledí jenom na nějaké veřejné mínění, ale hlavně hledí na byznys, na své kamarády z byznysu, kteří mají prostě různé, já nevím, provize z toho, co odkud dovezou a co kde prodají. To znamená, já vůbec jsem skeptický k tomu, anebo připadal bych si naivní, kdybych věřil, že politika, mezinárodní politika obhajuje zájmy obyčejných lidí. Já mám dojem, že jsme jim úplně ukradený.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Když se dívám na otevřené Právo, kde dnes je uveřejněna anketa mezi politiky a sportovci, jak se vám v téhle souvislosti líbí ten návrh právě po skončených olympijských hrách v Číně na bojkot olympijských her, zimních olympijských her v Soči v roce 2014?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, to, že se to vyslovuje teď pod dojmem této události, mně to přijde trochu směšné, protože za prvé je to hrozně daleko, za druhé stejní lidé vlastně měli dlouho předtím, než se vůbec rozhodlo o té olympiádě v Číně, rozebírat toto. A potom, vlastně já, když se zpětně vracím k tomu, jaký dopad měly bojkoty olympijských her v Americe a v Rusku před nějakou dobou, tak mám pocit, že z toho zůstala taková pachuť, nikdo vlastně dodatečně nemůže říct, že to bylo vynikající, že to bylo správné, že to pomohlo světu a zlepšilo svět, jo.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Trest pro ty sportovce, kteří nejeli?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
A pro ty sportovce to byla úplná tragédie, ti byli z toho smutný. Já mám pocit, že navíc olympijské hry už dávno symbolicky a ještě možná trochu někdo prostě vnímá tu olympijskou myšlenku, stále se o ní mluví, ale je to dneska už skutečně především, především obchod, především marketingová jedna velká akce, je to velké show, na které se všichni dívají a na kterém se v televizi vydělá. A vlastně brát olympijské hry a jejich bojkot jako prostě něco, čím se zlepší svět, tak to mně přijde už legrační.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ještě poslední otázka k tomu, o čem mluvíme, konflikt v Gruzii, včerejší postřeh profesora Robejška z Hamburku velice zajímavý, kde říká - víte, proti Rusku nestojí, proti jednotnému Rusku nestojí jednotná Evropa. A ještě jedna ..., jeden dodatek, kdy řekl - všímejme si hlavně Německa a Ruska, to jsou ty dvě velmoci, mezi kterými leží Čechy.


Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, tak něco na tom asi je, no, tak ... Víte co, já mám takovou vzpomínku, já nevím, jestli se to sem hodí a nevím, jestli to umím říct velmi krátce, ale, ale v době, když se dělilo Československo, tak měl jsem přítele, který původem je Žid, vzal si Židovku z Ukrajiny a oba dva žili v Bratislavě. A když uvažovali, kde budou dál jako žít, jestli zůstat tam anebo se přestěhovat do Čech, kde měl ten můj známý velmi dobrou profesní nabídku, tak ona říkala: "Ano, pojďme do Čech, co nejdál od Ruska." A on řekl: "No, jo, ale to je zase blízko k Německu." A tihle ti dva mladí lidé, jo, prostě, kteří nezažili válku, měli po rodičích v sobě, v hlavě prostě tuhle tu reminiscenci, tenhle ten, tenhle ten, tohle to šílené dilema prostě, co je větší nebezpečí. Tak já někdy, když takhle padne otázka, tak si prostě najednou se mi vybaví tahle ta vzpomínka, která možná symbolicky o mnohém svědčí.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Snad se nám během následujících šesti minutek do Jak to vidí našeho spolupracovníka a komentátora Deníku Ivana Hoffmana vejdou ještě dvě témata. To první je plánované nebo vlastně plánované, co to říkám, už uskutečňovaný odchod Romů do Kanady a jejich argumenty, proč odcházejí?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, tak já, když prostě přemýšlím o tom, co se děje, ono se to vlastně opakuje, už jednou prostě taková situace byla, nepodařilo se jí vyřešit, a teď se vlastně vrací, tak si kladu takovou otázku, co bych udělal já být Romem a mám pocit, že bych udělal totéž co oni. Ono to se teda pěkně řekne zůstaňte tady, nepoškozujte naše vztahy s Kanadou, ale být Romem, to je doopravdy jako prokletí. To je, znám případy lidí, kteří po telefonu si domluvili práci a pak, když přišli a ukázalo se, že mají takovou tu tmavou barvu pleti, tak to pro ně byla tak špatná reklama, že najednou to místo už nebylo. Pro ně přizpůsobit se a být takový, abychom je akceptovali my většinový národ, tak pro ně je to obrovsky těžké a kladou se jim v tom různé překážky a oni se potom už ani taky moc nesnaží a jako se sžít s tou většinovou populací. Ale říkám, ti, kteří by i rádi a kteří se snaží a mají tu schopnost prostě se nějak v tom světě zařídit, tak to jsou lidé, kteří si umějí koupit letenku a zjistí, že prostě jinde bude na ně pohlíženo bez takové té, bez takové té kletby, jo a že tam třeba prožijí lepší život. Takže říkám, já být Romem, tak asi bych odešel taky.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Otázkou je, že asi tu letenku si kupují nebo ji mohou nějakým způsobem získat lidé, kteří takhle neuvažují. Ale určitě tu je nějaký vzor práce s Romy ze světa. Myslíte si, že jsme stát demokraticky, právně nebo ekonomicky slabý, že si s tím problémem neumíme poradit podle jiných vzorů?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Já nevím, trochu náš problém je taková ta, jak bych to řekl, taková nesmírně etnická čistota. Prostě jsme tady mezi sebou a těch jiných, těch zvláštních není mnoho. Když prostě česká škola přijede na výměnný pobyt do Londýna, tak se prostě ti Londýňané zeptají: "A proč jste nechali doma černé?" Protože v té společnosti je jich, já nevím, dvacet, třicet procent a u nás půl procenta nebo já nevím, no, prostě téměř nejsou. A tím pádem, tím pádem vlastně se nám asi hůř buduje taková nějaká tolerance a je otázka, jestli ji vůbec jako chceme budovat, jestli bychom nebyli rádi, kdyby to bylo úplně, úplně čisté, že bychom tady byli úplně sami v té kotlině a nikdo by tady nebyl jiný, no.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A do toho všeho přichází Národní strana a jejich stopadesátistránková studie konečné řešení otázky cikánské v českých zemích, respektive plány na vystěhování Romů do Indie.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Tak co k tomu říct? No, prostě to je katastrofa.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Takže uvidíme, jestli se s tímhle tím nějakým způsobem ještě v té předvolební atmosféře český stát vypořádá. Doufejme, že ano. Teď je osm hodin a dvaapadesát minut a poslední téma, které patří samozřejmě i k celodennímu tématu Českého rozhlasu 2 Praha, dnes den bez cigarety. Vy a kouření, Ivane, respektive vy a protikuřácký zákon?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, já to poslouchám od rána. A těším, že budeme končit takovýmto tématem, protože já tady mám prostě velmi dobrou pozici. Já jsem člověk, který sice se považuji za kuřáka, ale už jsem tři roky si cigarety nekoupil. A v takovém tom velkém sporu, jestli prostě proti kouření jít rozumem nebo srdcem, jestli prostě si říct - je to pitomost a inteligentní člověk prostě samozřejmě si ty cigarety nemůže kupovat, protože ví, že to je úplná blbost, a mezitím emotivním. Já dávám přednost tomu druhému. Já jsem se prostě rozhodl nekupovat si cigarety z emocionálních důvodů. Mě naštvala ta firma, která se mnou nekonzultuje prostě ceny, vůbec je nezajímá, co si já myslím o jejich jako strategii a kouřil jsem třicet denně a nikdy se mě nikdo nezeptal prostě, jestli může zvýšit tu krabičku, jestli si ji i přesto koupím. Tak jsem si říkal - já ji vytrestám a nebudu si chvíli ty cigarety kupovat a uvidíme, co to s nima udělá. No, a představ si, po půl roce prostě jsem zkonstatoval, že jim je to úplně jedno, jestli si je koupím, nebo ne. No, tak si je nekupuje.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To by nás muselo být hodně víc.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Já mám pocit, že je to asi jako u pumpy, když prostě jeden přestal kupovat, protože je drahá a ostatní by kupovali, no, tak je tady spousta takových těch stávkokazů, kteří prostě jim umožňují prostě takhle oškubávat lidi.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
No, a v těch diskusích o protikuřáckém zákoně jste, Ivane, a to je krásné, já ti vykám, ty mi tykáš, to je pěkné, známe se, ale tak já zachovávám to dekorum toho ...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Dobře, dobře, tak já můžu začít vykat.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Tak já vám budu na těch posledních pár minut tykat. V té protikuřácké kampani v politice jste spíš pro vymezení nebo omezení, to znamená jasné restrikce, anebo rozdělení tak budou třeba nekuřácké a taky kuřácké restaurace?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
No, já jsem pro co největší svobodu a pro co největší toleranci, a to ve všem. Já si pamatuju, jak se prostě říkalo, že když prostě zmizí nápis Marlboro na vozech formule 1, tak tím skončí i formule 1. Tak, pokud se nemýlím, tak už tam ten nápis Marlboro není a formule jezdí dál. Tady každý prostě použije nějaké argumenty pro něco. Je v té debatě o kouření i hodně takového pokrytectví. Stát má samozřejmě nástroje na to, jak motivovat lidi, aby přestali kouřit nějakým, já nevím, slušným způsobem. Není, není nutné prostě přijímat nějaké přísné tvrdé zákony, ale, ale je to samozřejmě jednodušší a je to možná i levnější, ale já bych, já bych to doopravdy nechal, nechal na těch lidech, jak se sami rozhodnou. Co stát udělat může, je prostě regulovat reklamu, a to, a to zásadně. Prostě, pokud říkám, že je to špatné, tak prostě by tam, by tam prostě ..., tam stát zasáhnout může. Ale jinak diskriminovat někoho anebo zesměšňovat, tak to mně přijde špatné, proto jsem i rád, že sleduju pozorně to dnešní vysílání, že se nenese v takovém nějakém agresivním protikuřáckém duchu, ale říká to, co si myslím teda i já, že to je pitomost.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A tu jednu tabákovou firmu jste teď, Ivane, jmenoval, protože doufáte, že vám zlevní ty cigarety?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Víte co, já jsem jim dlouho dával šanci. Jsem říkal - no, tak do roka, když pošlou jako odškodné několik kartonů a řeknou: "Sorry, promiňte, už budeme ..., příště už se polepšíme," takže bych jim jako odpustil a že bych si zase začal kupovat. Ale myslím si, že už prováhali prostě ten okamžik a teď, když by i prostě se o mě začali velmi ucházet, tak už si to kupovat asi nezačnu.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Tak, Ivane, samozřejmě i s odkazem na vaše rodiště říkám děkuju a bohužel připomínám, že dnes se Bratislava loučí s Michalem Dočolomanským, což samozřejmě s tím kouřením také nepřímo anebo i přímo souvisí. Děkuju vám za to, že jste byl hostem půlhodinky Jak to vidí. Reprizujeme ji dneska po jedenácté. Přeju hezký den a na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, publicista, novinář
--------------------
Já také, já také.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.