Přepis pořadu Jak to vidí - 4.9.

Jak to vidí prof. PhDr. Ivo BARTEČEK

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Náš první host přijel z Olomouce. Je jím profesor Ivo Barteček, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, známý historik a iberoamerikanista. Dobrý den.

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Přeji dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, vaší doménou i vášní je Latinská Amerika mimo jiné. Typuji správně, že jste využil dobu letních prázdnin, ačkoli pro vás to nejsou prázdniny, a zaletěl do některé ze zemí tohoto nádherného velkolepého kontinentu?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Takže já budu stručný. Skutečně, ale je už to, prosím, minulý měsíc. Máme září, takže to byl srpen. Jsem měl příležitost pobývat v Argentinské republice, v Argentině a platí, že Latinská Amerika a nový svět je prostor, který pro Evropany a zvláště jednadvacátého století může být velmi, velmi inspirující. Takže jsem pobýval v Argentině, přednostně v Buenos Aires s jedním pracovním cílem, protože se chystá a vlastně tuto neděli již začíná ve slovenském Ružomberoku dvacátý šestý Světový kongres československé společnosti pro vědy a umění, společnost, která sdružuje Čechy a Slováky, kteří odešli do exilu, i kteří odcházeli ještě před třicátými léty minulého století, a proto se, pro toto setkání jsem rovněž připravoval jeden z pracovních výstupů. Takže to bylo ono poslání, onen cíl cesty do Argentiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to byla taková služební cesta, dalo by se říct.

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Ona to skutečně je služební cesta, ale je-li něco pro vás a vy jste to zmínila a vášni, nechci říci osudem, pak se to kloubí v jedno a obtížně odlišit, jestli jste na služební cestě v noci, přes den, dopoledne, večer, protože žijete v tom prostoru a, a to služební se stává, prosím, posláním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Argentina je jednou z mála zemí, která má v čele ženu, prezidentku. Jaké bylo setkání s touto realitou? Jak to občané pociťují?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Ano, takže v tomto případě bych mohl srovnávat, řekněme, alespoň poslední desetiletí, protože ta předchozí desetiletí, jednak Argentina nám nebyla tak snadno přístupná a je už to, prosím, i předmětem vědeckých, politologických, historických, kunsthistorických bádání. Paní Kirchnerová je dámou mimořádnou, ale, prosím, jsme-li v Latinské Americe, musíme na realitu nahlížet možná latinskoamerickýma očima nejlépe a on je tam pořád přítomen fenomén a je to teď uvedeno pro muže Caudia, Caudio, ale totéž, prosím, platí pro ženu. A je-li žena v čele státu, pak to platí obzvlášť nebo chcete-li dvojnásobně a v toto chvíli možno konstatovat, a to jsou mé poznatky, ne toliko dojmy, ale i podložené minimální znalosti, že Argentina v čele s paní prezidentkou Kirchnerovou nejen, že je na té nejlepší cestě, chcete-li k Argentině země prosperity, ale je na nejlepší cestě a zatím stále s post podporou i politického sektoru a hospodářského sektoru, aby Argentina udávala jeden z těch základních tónů v Latinské Americe a možná jednou i dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže třeba argentinský model, paní Kirchnerová v čele inspirace pro další země?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Měl jsem příležitost naslouchat několika jejím projevům v rámci vlastně dnů, které šly bezprostředně po sobě. Má vedle sebe vynikající tým, vynikající tým který velmi dobře vybírá program a velmi cíleně vybírá místa, kde paní prezidentka vystupuje, a také velmi dohlíží na to, aby ta její popularita neutržila šrám. Paní Kirchnerová nabízí nejen onen entuziazmus, šarm, ale současně je to i vize budoucnosti Argentiny. A měl jsem příležitost hovořit s mnohými z Argentinců. Ti se shodují v jednom, Argentina už zlomila onen bod, kdy bylo nahlíženo na Argentinu jako na zemi, která prodělala kdysi bankrot, státní bankrot. Argentina je země, a všichni se z toho skutečně těší, která se vrací na výsluní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane profesore, hovořil, že jste v Argentině mimo jiné nebo především sbíral podklady a nové informace k nadcházejícímu kongresu českých a slovenských krajanů žijících na tomto kontinentu. Vy sám se věnujete této problematice již řadu let. Vraťme se teda trošku zase zpět k našim krajanům v Jižní Americe. Kolik lidí se asi v této době hlásí ke svým českým i možná slovenským kořenům?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Takže já bych rozdělil tu odpověď do dvou poznámek, jednak ona sumarizace a jednak poté poznámka aktuální, která zatím nezazněla. Takže zazní v Českém rozhlase jako prvá. Ty počty, to kvantitativní vyjádření, Argentina třicet tisíc Čechů, respektive lépe řečeno Čechoslováků nebo těch, kteří se i dnes hlásí k českých, k československým, k středoevropským kořenům. V Brazílii, Brazílie je země mimořádná rozlohou, tam to sčítání těch případných, těch, kteří se hlásí ke Střední Evropě, k Československu, vždy podléhalo jistým obtížím, ale můžeme pracovně souhlasit s číslem až pěti tisíc. Co platí obecně, že odhady československé dříve a nyní české strany jsou nižší než odhady na straně druhé brazilské, popřípadě argentinské. Znamená to, že Češi, popřípadě Slováci, se do nového světa, do Brazílie, do Argentiny dostávali i jinými cestami než byly cesty oficiální a taková je realita. Tak tomu vždy bylo a tak tomu i bude. Ta druhá odpověď, výsledkem mimo jiné toho pobytu byla upřesnění, která se týkají vydání spisku, edice, kterou jsme připravili pro onen kongres v Ružomberoku. Autorem toho textu je nesmírně zajímavý muž Francisco Carlos Štěrba. A San Francisco Carlos on vždy trval, který sepsal a dal dohromady biografický slovník v jeho době, roku 1960, všech významných Čechů a Slováků, kteří žili, působili, tvořili, či jinak byli významní v Latinské Americe. Rozumí se od Ohnivé země někam po Rio Grande v Mexiku a tento slovníček byl zpřístupněn v šedesátých letech ve Spojených státech amerických. Zmizel a dozvídáme se tam řádově několik stovek jmen, o nichž tyto informace vlastně jsou uváděny na světlo poprvé. Bude záležet na dalších badatelech, půjdou-li po těchto stopách. Má cesta byla vlastně jít po některých stopách z nich. San Francisco Carlos Štěrba nesmírně zajímavým osudem. Letos by měl devadesát devět, příští rok sto let. Zanechal svědectví o stovkách neznámých. Sám v těch šedesátých letech vyjel do Brazílie. On byl spolupracovník společnosti pro Brazílii. V sedmdesátých letech jel ověřit své údaje a v polovině sedmdesátých let zmizel v Brazílii a už o něm nikdy žádná zpráva, žádná stopa nebyla. Ač on sám zanechal zprávy o dalších stovkách, on mizí. I v tom je velmi, velmi, velmi jakoby osobnost přitažlivá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde, dá se říct, ve kterých zemích je ta komunita česká nejpočetnější?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Nejpočetnější, to je oněch třicet tisíc Argentina, pět tisíc Brazílie, ostatní země, prosím, tam už se dostáváme do polohy stovek. Nejlépe popsaná, což tradičně je známo, je komunita ve Venezuele, která čítá něco více než přes pět set. Nejlepší vztahy vždy v dějinách středoevropských, Československa, České republiky pravděpodobně byly, jsou a budou s Mexikem, ale kupodivu ta komunita mexická rovněž čítá stovky. To nejsou tisíce. V ostatních zemích uvedu příklad. V Peru, tam se dostáváme do polohy někde mezi jedním stem až dvě, dvě sty. Takže Argentina, Brazílie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je vůbec nějaká země v Jižní Americe, kde nenarazíme na Čecha nebo na naše krajany?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Nezkoumal jsem z této polohy, ale lze obecně odpovědět, že taková země, prosím, nebude, či není. Pokud jsem měl možnost projíždět Ekvádor, popřípadě Bolívii, které nebyly vyhledávanými cíli buď vystěhovalectví, popřípadě exilu, obchodních zájmů, vždy, prosím, jsem tam narazil, jak v minulosti, jak v současnosti na ženy i muže zdatné, podnikavé, kteří šířili dobré jméno Střední Evropě a našeho prostoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem si vzpomněla. Před mnoha, mnoha lety jsem navštívila v Brazílii vesničku Lidice, která má takovou zajímavou historii, ale to, to bych možná nechala na vás.

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Téma Lidic, a teď jsme vlastně v období druhé světové války a tragického osudu Lidic u Kladna, a tento tragický osud vlastně evokoval přihlášení se k solidaritě. Dělo se to na jedné straně od Mexika až na straně druhé po onu Brazílii. Samotné Lidice jsou ve státě Rio de Janeiro, několik hodin od Ria, v latinskoamerických podmínkách v zásadě a vedle. Není to problém se tam dostat. Obec, městečko se přihlásilo k solidaritě. Dodnes nese onen název Lidic. Nutno konstatovat, že od tehdejších radních obce, která se stala obcí Lidice, to byl rovněž vynikající politický a dodnes hospodářský tah, protože Lidice na té mapě státu Rio něco znamenají. Měl jsem tam možnost pobývat a je velmi příjemné, nacházíte-li tam odezvu, povědomí, co bylo Československo, co je Česká republika, vlastně povědomí o tragédii Lidic, o realitě druhé světové války, která právě v tom latinskoamerickém kontextu a konkrétně v Brazílii a v Argentině nemusí být zrovna v souladu s tou skutečností vykládaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mnohokrát navštívil Jižní Ameriku. Setkal se s desítkami, stovkami našich krajanů. Je nějaké setkání, které na vás mimořádně zapůsobilo, na které vzpomínáte?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Mohl bych uvést vícero setkání. Já v této chvíli uvedu jedno setkání, na které možná v jiných souvislostech bych neupomínal. Budeme ve Venezuele a víme z denního tisku, že odešel ze světa pan Tomáš Baťa. Ve Venezuele jsem měl příležitost vícekrát se setkat s paní Odehnalovou, sestřenicí Bati Tomáše, a byly to rozhovory, které jednak se týkaly vlastního osudu, či života exulantů v Latinské Americe, v tomto případě ve Venezuele a nakonec jsme se v těch rozhovorech taky dostávali ke jménu Baťa, fenomenu Baťa, k Baťovcům v Latinské Americe, a to, prosím, byla a je velká deviza středoevropského prostoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak teda vzpomíná Jižní Amerika na fenomen Baťa?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Tak fenomen Baťa v Latinské Americe, v novém světě obecně, ale opět to bude od Toronta, Jsme v Kanadě až po Brazílii a Argentinu, přítomen. Tam vlastně nedošlo k přerušení povědomí, naopak firma vzkvétala právě z Toronta. V novém světě je možno narážet a narážel jsem přednostně v Argentině, přednostně v Brazílii a narážel jsem a setkával jsem se popřípadě s těmi, kteří byli vysláni firmou Baťa, popřípadě pracovali pro firmu Baťa, ještě z dřívějšího Československa, či jejich potomci, to znamená třicátá léta a třicátá léta a dál. Nejenže oni jsou těmi nejlepšími a byli a jsou nejlepšími vyslanci dříve Československa, dnes České republiky v Latinské Americe, protože doceňují kvality, které jim dovolily, že přinesli to ze Střední Evropy a stali se tím konkurenceschopnými v novém světě, v Latinské Americe a současně byli a jsou stále připraveni tyto zájmy Československa, nyní České republiky nabízet, hájit a prezentovat. Takže opakuji to, co jsem opakoval mnohokrát a krajané, Baťovci ti nejlepší z vyslanců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je osm hodin pětačtyřicet minut. Posloucháte český rozhlas 2 Praha, vysílání Host do domu. Jak to vidí dnes s profesorem Ivo Bartečkem, děkanem Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Povídáme si o krajanech v Jižní Americe. Povídáme si také dnes o dobrovolnictví. Dobrovolnictví je tématem dnešního dne. Tyto dvě témata spolu úzce souvisí. Misionářská práce na jihoamerickém kontinentu. Jaké máte s tím zkušenosti? Pokud se nepletu, na vaší fakultě existuje dokonce studijní obor misijní práce.

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Takže já děkuji za otázku. Obecně odpovím k tématu dobrovolnictví. Má-li být něco oceňováno, pak především ona dobrovolná práce. Ať už na jedné straně, prosím, to budou dobrovolné hasičské sbory a na straně druhé dárcovství krve. To je asi to, čím můžeme obecnému prospěchu nabídnout z nás to nelepší. Zmínila jste misijní práci. Misijní práce je skutečně jedním ze studijních oborů, ale ne na filosofické fakultě ale na teologické Cyrilometodějské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, a to souhlasí. Misijní práce je, prosím, v mé interpretaci a zdá se, že tomu tak skutečně je, a to je do jisté míry dobrovolnou obětí, protože, ač se cítíme být k tomu povoláni, ač pokud obor vystudujeme, nastoupíme do oné misijní práce, musíme se předem rozhodnout, že se zříkáme jistých výdobytků, ale ty výdobytky bych nechal, prosím, v uvozovkách, které v případě nabízí naše mateřská země a jdeme pracovat ve prospěch obecného poslání, obecného blaha do míst, kde se, prosím, budeme muset spoléhat především sami na sebe. Takže ta misijní práce, a budu hovořit teď o jednadvacátém století, je dokonce nutná a misijní práce stále, jako tomu bylo v raném novověku, vyžaduje jistou osobní oběť. Absolventi mohou odcházet buď do Latinské Ameriky, do Latinské Ameriky, případně na Haiti a taky odešli. Mohou odcházet do Surinamu, taky odešli. To jsou ta místa, které v tom latinskoamerickém kontextu, nechci říct, že jsou na okraji, to v žádném případě, ale přece jenom jsou méně známá, méně resonují. My jsme se bavili o Argentině, o Brazílii, o Venezuele, o Mexiku, ale ono Haiti, Surinam, Guyany, místa, která jsou na ona geografické jakoby trochu, nechci opět říci periférie, ale na okraji našeho geografického zájmu, si rovněž zaslouží své pozornosti. Během cest Jižní Amerikou jsem měl příležitost vstoupit do oblasti, které jsou zvláště spravovány, tam bych nehovořil o misijních, ale maj zvláštní statut, a to je, řekněme, zase z důvody, z důvodu uchování původního koloritu, z důvodu uchování původního kulturního, kulturního odkazu, což mnohdy samozřejmě činí problém, že v jednadvacátém století už ti, kteří jsou teď kladným objektem toho zájmu, aby byla uchovaná jejich původní kultura, nemusejí sami chtít, chtějí výdobytky jednadvacátého století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je zájem o tento studijní, studijní obor?
prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Studijní obor teď z pohledu, teď nadhledu, protože nejsem děkanem teologické fakulty a nemohu za paní děkanku hovořit. Je to obor, který bezesporu přitahuje pozornost. Nabízí vedle onoho klasického modelu studijního, a to je pro mě, řekněme, významné, i onu vizi uplatnění a ověření si svých sil a možností v tom světě, kde se, prosím, budou moci vlastně v jistých chvílích obrátit či počítat jen sama, sama se sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam všude vstoupila noha českých misionářů v minulosti a kam vstupuje nyní?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Takže otázka se věnuje posledním a vlastně je směřována takřka k posledním staletím. Misijní práce a omezím to, prosím, na raný novověk, a ta misijní práce, prosím, nám v raném novověku bude splývat se šířením křesťanství, tam jako tohle to jakoby jedno tělo je a existuje. Takže misijní práce, misijní práce směřovala jak na americký kontinent a přednostně to bude Latinská Amerika, tak směřovala do Asie. Já bych zmínil třeba Japonsko. Všem dnes takovými, prosím, úspěch jako v Latinské Americe. Budeme-li hledat prostor, kde misijní snažení a poslání vlastně dokázalo naplnit své vize, pak je to právě jednoznačně Latinská Amerika a je to americký kontinent, iberoamerický svět a nakonec i současný Vatikán právě v tomto prostoru shledává, nachází ono základní podloží, nechci říci pro obrodu, ale pro posílení křesťanství obecně. Takže misijní práce pro mě to bylo především nový svět v šestnácté, sedmnácté, pardon, sedmnácté století a dál. Byli tam přítomni misionáři české provincie tovaryšstva Ježíšova. Takže tam můžeme, prosím, hovořit až o dvou stovkách těch, kteří působili. Na jedné straně to bude dnešní Kalifornie. Na straně druhé to budou pomezí Argentiny a Brazílie, ale, prosím, měl jsem možnost pobývat v prostorách jezera Titicaca, město Juli, kterému se v tamním povědomí říká, a je to, prosím, malý Řím, protože rozestaveno na oněch kopečcích jakoby Řím bylo posledním bodem po určitou dobu, kam došla misijní práce, kde byli shromažďováni oni šiřitelé křesťanství, víry, a poté už individuálně v zásadě postupovali dál. Jiným mimořádným místem je Quito, což jsme v Ekvádoru, nádherný barokní prostor, kde docházelo k tomu prvnímu setkání s realitou latinskoamerickou, ale ta, prosím, byla velmi podobná evropské, protože Quito vzkvétalo. Teprve z Quita se odešlo po několika měsících, posléze letech do míst, jako jsou Amazonie, jako /nesrozumitelné/ vrchy, do míst, z nichž už nemuselo být návratu, a to je i jedním z oněch charakteristik poslání té misijní práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že o budoucnost misionářské práce určitě nemusíme mít žádné obavy. Doufejme.
prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Určitě ne. Prosím, netýká se to jen prostoru České republiky. Ta misijní práce je daleko více ukotvena, bude přednostně, to zdůrazňuji, ukotvena v románských zemích než v jiných zemích, ale to je vlastně kontinuální zájem, který v tuto chvíli, řekněme v těch posledních patnácti, dvaceti letech, intenzivněji než dříve vstoupil i do prostoru Československa i České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na téma dobrovolnictví k nám budou moci volat své zkušenosti, postřehy a zážitky posluchači v další vysílací hodině. Jak byste, pane Bartečku, hodnotil vztah České republiky k dobrovolnictví? Češi rádi adoptují třeba děti na dálku, pomáhají různými způsoby, zapojují se do humanitárních akcí. Jsme teda na dobré cestě?

prof. PhDr. Ivo BARTEČEK, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik, iberoamerikanista
--------------------
Mohu uvést jediný příklad, s nímž jsem přišel alespoň zprostředkovaně, ale nakonec, myslím, i s pověřenou osobou existuje, a teď nevím, zda to sdělím správně Nadace Inka. To znamená, to je onen prostor inského impéria. Takže jsme v Peru, přednostně jsme v Bolívii, popřípadě můžeme se pohybovat ještě v horních partiích Ekvádoru. Nadace Inka má adoptovány nebo prostřednictvím Nadace Inka je, jsou podporovány děti právě v Jižní Americe, v latinskoamerickém prostoru i v mém blízkém okolí jsou osoby, které přispívají touto cestou, ale přednostně na vzdělávání. Tam ty prostředky jsou cílený na základní školství, popřípadě na střední školství. Velmi příjemné, respektive zásadní je to, že vy víte, že ty prostředky se dostávají nejen přímo na místo určení, ale víte, kterému studentovi, které studentce, kterému dítěti, které mladé ženě, mladému muži a existuje s nimi velmi příjemná a musím říct až dojemná korespondence. Oni vědí, kdo je donátor a vy víte, kdo je příjemce. To je zásadní. Nemizí to v nějakém imaginárním světě, který poté nemusí být vždy dohledán.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To máte pravdu. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Měla jsem před pár lety adoptovány tři chlapečky v Bolívii. Bylo to přes německou charitativní organizaci a dostávala jsem krásné dopisy, no, spíš to byly malůvky. Takže to bylo velmi, velmi krásné a dojemné. Tak viděl věci kolem nás Ivo Barteček, děkan Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Já vám moc děkuji za váš čas, za zajímavé a poutavé povídání. Přeji vám i posluchačům hezký den. Zůstaňte s námi na slyšenou v druhé hodině vysílání Hosta do domu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.