Přepis pořadu Jak to vidí - 7.11.

7. listopad 2008

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl v pátek 7.11. biskup Václav Malý. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí biskup Václav Malý


Zita Senková, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Hostem dnešního Jak to vidí je katolický biskup Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Dobrý den.

moderátorka
--------------------
Pane Malý, my probereme v dnešním Jak to vidí několik témat. Úvodem se ale vrátíme o týden zpět do minulého víkendu, kdy jsme si připomínali dušičky, svátek památku zesnulých. Zůstali i letos lidé věrní tradici?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já jsem překvapen, že opravdu lidé zůstávají této tradici věrni, i když dobře víme, to opakuji, už to známe, že vůbec povědomí smrti a umírání se tak odsunuje stranou, ale ty dušičky přece jako mají nějaké pevné kořeny a lidé si vždycky rozpomenou a jdou na ty hřbitovy a rozsvítí tam ty svíčky, dají tam výzdobu, i když asi mnozí v podstatě ani nevědí, z čeho tento svátek nebo tato památka vznikla.

moderátorka
--------------------
To je asi u řady svátků, že, třeba teď se blíží Vánoce. I o Velikonocích nebo o Vánocích, když se ptáme lidí, tak mnozí ani nevědí vlastně, proč to slavíme, světíme.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
To je pravda a je to smutné, protože málo platné, požíváme plodů dlouhodobé tradice našich dějin, která je výrazně ovlivněna křesťanstvím, pokládáme za samozřejmost například rovnost muže a ženy, nebo že lhát se nemá, že bože pomsta je špatná. A na druhé straně v podstatě tyto milníky této tradice a jejich obsah už zůstávají neznámé. Ale musím pochválit sdělovací prostředky, protože opravdu v posledních letech při těch různých příležitostech, a platí to tedy i o té památce věrných zemřelých, tak se o tom docela dobře informuje jak třeba v rozhlase, tak dokonce i v televizi a i v tištěných sdělovacích prostředcích, tak v tomto smyslu se to v posledních letech opravdu zlepšilo.

moderátorka
--------------------
My slavíme třeba památku zesnulých samozřejmě ve velmi poklidném pietním rámci, ale jsou i svátky třeba takový americký, Halloween, ten pronikl i k nám, co si o tom myslíte?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Je to taková zvláštní móda, jako třeba ten svátek Valentýna, málo platný, globalizaci přináší také míšení různých tedy zvyklostí, nicméně ten důraz je naprosto rozdílný, ať se to jako týká těch zemřelých, tak ten Halloween je obestřen hlukem. Lidé si brali masky a začali rejdit, tancovat, aby zahnali ty zlé duchy. To je naprosto proti duchu té památky věrných zemřelých, protože ta naopak je spojena s určitým tichem a také tedy se zapalováním světla, ale to světlo znamená především naději, nikoliv zahánění toho zlého, protože z pohledu křesťanské tradice, která, jak už jsem řekl, ovlivnila naše myšlení, tak i to záhrobí je proniknuto boží přítomností, takže v podstatě to slovo připomíná: "Člověče, nejsi ztracen. A pokud se snažíš žít dobře, tak máš naději na nový." A to samozřejmě je taková i vnitřní radost, není to jenom vzpomínka a zároveň také je to spojeno s vděkem, co ti zemřelí nám zanechali. Takže to má naprosto tedy jiný obsah a jiný důraz, než ten Halloween, který, jak už jsem řekl, spíše je obestřen hlukem, ale právě památka věrných zemřelých spíše vyžaduje ticho a už se brání.

moderátorka
--------------------
Takže i ta pieta má vlastně svoje hranice, dalo by se říct.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ta pieta má svoje hranice a myslím si, že v našem kulturním prostředí spíše tedy opravdu je adekvátnější zachovat určitou důstojnost, určitou zdrženlivost a spíše takové soustředění.

moderátorka
--------------------
I téma, jakým je památka zesnulým, velmi citlivé téma, samozřejmě i do toho tématu proniká technika, virtuální. Dnes už si můžeme na Internetu vlastně nakliknout třeba i hrob našeho příbuzného. Dalším takovým fenoménem nové doby jsou i hřbitovy pro naše domácí společníky, mám teď namysli psy, kočičky, pro mnohé lidi je to samozřejmě často ten jediný společník v té domácnosti.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já s tím mám zkušenosti, protože dodnes navštěvuji staré lidi a chápu, že takový opuštěný člověk potřebuje vedle sebe živého tvora, nicméně myslím si, že to má také určité své hranice, málo platné svým způsobem až tak jako zbožňovat to zvíře, tak to není úplně tak jako zdravá tendence. A klást na rovinu hřbitovy, kde jsou pochovaní tedy naši předci a psí hřbitovy, tak si myslím, že tady přece ten rozdíl je. Já jako nic nesoudím. Nechci ironizovat, ale zdá se mi, že je to takový jako posun docela nesprávným směrem. Samozřejmě živá příroda, ať už flora nebo fauna, je obohacením pro nás, máme zodpovědně zacházet s florou, s faunou, máme k tomu opravdu takový vřelý vztah, ale má to tedy také své hranice.

moderátorka
--------------------
Jak jsme o tom mluvili před chvílí, zastavme se ještě u jednoho tématu. Praha nedávno zažila velmi pompézní pohřeb, jaký vlastně nepamatuje, pohřeb syna zastřeleného podnikatele Václavy Kočky, hodně se o tom píše, psalo a nadále píše. Jak na vás tento případ zapůsobil.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Mně hlavně vadila ta propaganda sdělovacích prostředků, jak kdyby to byla světodějná událost. Já neposuzuju tu událost jako takovou, to ať vyřeší soud, ale zdá se mi, že tady se ukázala také nesprávná tendence, že kdo má peníze, tak si v podstatě může zaplatit všechno, nebyl to státní pohřeb a najednou půl Prahy kolabovalo v dopravě, protože kvůli pohřbu jednoho člověka, a znova říkám, nebyl to státní pohřeb, se zkomplikoval život mnohých dalších. A zároveň při této příležitosti se ukázala ta propojenost určitých finančních magnátů a lidí také z takzvaného showbyznysu. A myslím si, že už i té tváře, které tam byly, takže zrovna nejsou příkladem morálního života, příkladem poctivých občanů. Znova říkám, já nesoudím, ale také novináři právě vytvářejí tuhle tu atmosféru a zdá se mi, že by tady také se vyplatila jistá střízlivost.

moderátorka
--------------------
Říká katolický biskup Václav Malý v dnešním pořadu Jak to vidí. Pořadu, který vysíláme od pondělí do pátku od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině reprízu. Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha, ve společnosti Václava Malého, katolického biskupa. Pane Malý, dalším tématem, které jste si zvolila, jsou, mohli bychom říct pozitiva kolem nás, je snadné hledat a možná najít pozitivní příklady kolem nás, my jsme zaplaveni samými negativními nebo víceméně negativními zprávami, krize, vraždy, katastrofy, povodně, požár, včera v Praze, co vy na to?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Právě já tím svým slovem chci reagovat na tu špatnou náladu, která v současné době vládne mezi velkou částí našich občanů, protože stále jsou krmeni takovou nekultivovaností naší politické scény. Já nebudu rozebírat politickou scénu, ale mně se zdá, a osobně mně to také pomáhá, že si uvědomuji, že v té naší společnosti také tedy žijí lidé a stojí to za sto těmito lidmi se zabývat, zabývat se třeba jejich dílem, jejich výkonem. Dneska jsme také zahrnováni informacemi o takzvaných celebritách. Já se musím tak jako smát, to je úplně nová kategorie, protože kdekdo je celebritou, aniž tedy za ním stojí nějaký za to stojící životní výkon nebo dílo, ale to také nebudu posuzovat, ale já jsem pyšný na to, že v naší společnosti jsou lidé, za nimiž stojí opravdu nějaké dílo. Já budu jmenovat pár osobností, zdaleka to nebudou všechny, a je to jenom takový malinký průřez. Mám radost, že dostala evropskou cenu například paní Helena Třeštíková. To je prostě něco, co zůstane i pro budoucnost, nebo dirigent Jiří Bělohlávek, to je dneska šéfdirigent, že jo, BBC orchestrů, nebo dirigent Jiří Kout, v současné době šéfdirigent orchestru FOK, nebo například pan profesor Holý, který stále tedy vynalézá nové a nové léky proti rakovině, no, to jsou přece lidé, kteří stojí za to, nebo paní Adriana Šimotová, vynikající malířka, nebo zase kdybych vzal z katolického prostředí, pan Václav Vaško, to je úctyhodný člověk, který má za sebou velmi zajímavou životní peripetii a vždycky si zachoval rovnou páteř. Nebo naši egyptologové, kteří přicházejí tedy s novými a novými výzkumy a přinášejí nové a nové poznatky o té starobylé egyptské kultuře, pan profesor Pasko, nebo Magdaléna Kožená. Já říkám, jmenuju jenom pár těch jmen a samozřejmě omlouvám se všem těm dalším, již si také vážím, a než jsem třeba pozapomněl, jen si jako říci, že tady je celá plejáda lidí v kultuře, ve vědě, kteří něco tedy vykonali a kteří si zaslouží respekt a skvělým způsobem reprezentují i tu naší společnost. A tohohle bychom si měli být vědomi. Nebo jsou tady výborná nakladatelství, ať už je Argo v Praze, ať už je to nakladatelství v Brně, Centrum pro demokracii a kulturu, nakladatelství Vyšehrad. V těchto nakladatelstvích vycházejí vynikající knihy rázu beletristického, ale také filozofického, historického, teologického. Tak sem i zdá, že právě to je taková ta rovnováha, abychom se dovedli na tu skutečnost podívat, nejenom tedy z té stránky negativní, ale i z té stránky pozitivní. Samozřejmě tito lidé nejsou exhibicionisté, ti se netlačí do televize, ani o to nestojí, aby tam byli každý den nebo aby byli v hlavních zprávách, takže pokud nejsou samozřejmě často v televizi, tak jakoby se na ně pozapomene, ale to vůbec není důležité, ale jsou mezi námi a já jsem nato hrdý a mně to vždycky tedy také pomáhá, kromě samozřejmě jiných zdrojů, zdroje mé víry, že si tak řeknu: "Ale chlapče, měj trošičku nadhled a nenech se tak jaksi pohltit, že jo, tím negativním, co do člověka soukají a čím člověka jako atakují, že jo, sdělovací prostředky každý den." A tady si myslím, že je také zodpovědnost i těch pracovníků ve sdělovacích prostředcích, aby přece jako čas od času tyto lidi ukázali, udělali s nima nějaký pořádný jako rozhovor, prezentovali tedy jejich dílo, protože aby lidé taky měli jako před očima a slyšeli, že existuje něco pozitivního.

moderátorka
--------------------
Takže nenechat se převálcovat těmi špatnými zprávami, negativními příklady ze společnosti, ale hledat, hledat a hledat.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Hledat, hledat a mohu říci - a můžeme nalézt, to je také důležité, nejen jsme vyzváni, abychom hledali, ale naštěstí, a to je radostné, že můžeme také nalézt takovéto osobnosti.

moderátorka
--------------------
Hostem Jak to vidí je dnes Václav Malý, katolický biskup, se kterým otevřeme další naše téma. Já bych ho nazvala pokušení a láska k bližnímu. Mám namysli, my několik týdnů skloňujeme a asi ještě i další minimálně měsíce budeme skloňovat slovo finanční krize. Vy jste mi, pane Malý, řekl, že vy vidíte za tou finanční krizí mnohem hlubší problém, než jsou jenom finance.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, já nejsem ekonom a samozřejmě neznám recepty, jak z tohohle vyjít a ani tak do hloubky se tím nezabývám, ale jedno je mi jasné, že to souvisí vůbec s postojem těch, kteří jsou zodpovědní za ty světové, že asi jim jako cosi chybí. Mně se strašně jako líbí takový termín, to není tedy můj vynález, že žijeme vlastně v globálním kasině, že úzká skupina finančníků v podstatě rozhoduje o běhu světa. A jsou to lidé, kteří mají na zřetel jenom co největší zisk. A v podstatě se přelévají dnes díky tedy nové komunikační technice, ty peníze z místa na místo, není to kontrolovatelné, a tito lidé vlastně nenesou žádnou zodpovědnost. Když se to nepovede, tak najednou se volá, aby stát to kryl. To už je tedy první nemravnost, že tito lidé na sebe neberou zodpovědnost za ty své špatné odhady, za ty své často nemravné spekulace, ale naopak, že to potom hází na státy a samozřejmě státy žijí z daní občanů, tak to nakonec zaplatí ti občané. To myslím, že jako vážné morální varování. Prostě žijeme ve společnosti svádění, to je termín pana profesora Petruska, sociologa, kdy před očima stále máme jakoby prezentované nové a nové možnosti mít větší luxus, větší pohodlí, což pak jako v tom je smysl života, samozřejmě člověk potřebuje určité pohodlí, určitou bezstarostnost, aby nemusel, že jo, každý den v úzkosti počítat, co si může dovolit nebo nemůže, ale na druhé straně právě podléhat tomuto svádění a stále a stále chtít mít více a to lepší, tak to není úplně tedy cesta ke štěstí. A samozřejmě je i vyzkoumáno a ověřeno, že zisk ještě neznamená pocit štěstí. A žijeme tedy v tržní ekonomice, ale já bych řekl, že je to někdy trošku marxismus naruby, protože se předpokládá, že tržní ekonomika vyřeší morální postoje, samozřejmě člověk, který žije v tržní ekonomice, tak musí projevit tedy podnikavost, rozhodnost, komunikativnost, ale to jsou jenom některé rysy lidského charakteru. Ale ono také patří k tomu, když člověk podniká, aby měl také na zřeteli i blaho své, k čemu tedy je to mé podnikání, opravdu to přispěje ke společnému blahu. Mám pořad tady na zřeteli také toho, který je mi svěřen, nebo kterému chci dodat produkt svého umu. A to už je trošku jako jiná poloha. A samozřejmě ta tržní ekonomika nemůže vyřešit charakter člověka. Ta může podpořit některé vlastnosti, pozitivní vlastnosti, ale samozřejmě pořád to nejdůležitější je, že já jsem součástí nějaké pospolitosti, mám vůči této pospolitosti zodpovědnost a nemám jenom zodpovědnost sám za sebe a za výsledky své práce. A samozřejmě vždycky člověk bude mít náklonnost k sobectví, vždycky mu bude blíž košile než kabát, takže ta ekonomika sama toto nevyřeší, tady to opravdu potřebuje určité morální základy, a právě do tohoto kolotoče, do tohoto globálního kasina by měli vstupovat lidé, kteří mají tuto morální vybavenost a ta často tak jako chybí, /nesrozumitelné/ řekl, když se mluví o morální krizi a když se mluví tedy také o finanční krizi, takže to jsou tedy spojité nádoby. A zdá se mi, že samozřejmě to je proces, to se nedá nařídit, ale právě už i ve školách, už i přitom školení, třeba k manažerství, finančnictví, by na tyto otázky měl být kladen tedy velký důraz. A já si úplně tak jako nejsem jistý, jestli ti manažeři, ti finančníci, když jsou školeni, tak jestli vůbec někdo jim toto připomene, protože samozřejmě se jenom oceňuje rozhodnost, rychlost, jak ten člověk se dovede rozhodnout a jestli to má okamžitou efektivitu. Ale to je trošičku, bych řekl, ořezání vůbec lidství toho člověka jako takové, tím já, prosím vás, nechci démonizovat ani finančníky, ani ekonomy, je třeba, aby tito lidé dali ten svůj um do služby druhým, ale zodpovědně a ne, aby to byla jenom taková hra, jak už jsem tady říkal, takové to globální kasino, to mě jako děsí, protože najdou si člověk jako uvědomuje, že úzká vrstvička lidí v podstatě pár tisíc lidí otřese celou planetou šesti miliardami lidí, a to je něco úděsného.

moderátorka
--------------------
Ten dopad je enormní, že, my bychom se mohli teď dostat k dalšímu tématu. My dnes ve vysílání hovoříme nebo se ptáme, co se vám vybaví, když se řekne revoluce. Co se vám vybaví, pane Malý?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Když se řekne revoluce, tak mně se vybaví velká říjnová revoluce, to znamená násilí a diktatura. Já třeba nesouhlasím s tím, když se mluví o roku 1989 jako o Sametové revoluci, protože revoluce znamená něco převratného, co je vymáháno silou. A to myslím, že úplně neodpovídá třeba té atmosféře toho roku 1989, i když došlo k přelomu. A samozřejmě jsou okamžiky, kdy je třeba určité i síly ke změně systému, ke změně společenského uspořádání, ale je třeba být velmi tedy opatrný, protože to potom velmi lehce přeroste v násilí. Mluví se třeba také o vědeckotechnické revoluci, samozřejmě nové vynálezy, nové poznatky, to je úžasné, ale na druhé stráně právě vždycky by měla hrát by měla hrát hlavní roli zodpovědnost, ať už těch výzkumníků, těch vědců, k čemu tedy přispěji tím svým poznatkem. Bude to opravdu k blahu nebo je to jenom výsledek mé zvídavosti a zvědavosti a půjdu dál bez ohledu na ty důsledky. Já už jsem to jednou říkal tady někdy v minulosti, že si velmi vážím, dnes už bohužel zemřelého Andree Sacharova, atomového vědce v tehdejším Sovětském svazu, který tedy také přispěl k vynálezu atomové bomby a najednou si uvědomil, to má za důsledky a začal tedy úplně jinou etapu svého života, kdy začal zdůrazňovat tuto lidskou zodpovědnost, ten ohled na to, co přinese tedy ten můj poznatek.

moderátorka
--------------------
Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha a pořadu Jak to vidí. Teď se s Václavem Malým, katolickým biskupem vypravíme za kulturou. Posluchači, kteří poslouchají pravidelně vaše povídání, vědí, že velmi rád navštěvujete výstavy, divadelní představení. Kam nás pozvete dnes?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Tak já bych chtěl upozornit na jednu výstavu, která je v Obecním domě v Praze a sice je to výstava zapomenutého ilustrátora, pana Bohuslava Konečného, který měl přízvisko "bimba", což znamená holčička, on ilustroval Rodokapsy, ilustroval Foglarovky, ilustroval knížky pana Batličky, také Karla Maye. Byl to vynikající kreslíř a je radost tedy na té výstavě vidět především jeho kresby týkající se ztvárnění ženských těl nebo koní. Pro mě to bylo opravdu tedy velké překvapení. A i když jakoby ilustroval v literatuře, která jakoby nebyla hodna vysoké kultury, ale to já tady hodnotit nebudu, tak to řemeslo ovládal bezvadně, tak to bylo pro mě takové jako opravdu milé překvapení a tu výstavu jsem si s radostí tedy prohlédl a díky tedy některým Plzeňákům z jednoho gymnázia, kteří v podstatě uvedli ve známost tohoto zapomenutého ilustrátora, který bohužel v době normalizace vinou jednoho svého přítele, který potom emigroval, měl veliké potíže se Státní bezpečností a v podstatě nemohl veřejně už ani nic ilustrovat. Dále bych chtěl taky upozornit na soubor Collegium Vocale 1704, to je soubor mladých lidí, kteří se zabývají především barokní hudbou. A jsou to vynikající interpreti, jednak ti, co hrajou na staré nástroje, jednak také teda zpěváci. A včera tedy shodou okolností jsem byl na koncertě České filharmonie a zdá se mi, že svítá na nové časy, protože filharmonie hrála tak výborně, jak už dlouho nehrála první symfonii Mahlerovu D-dur. A nový hostující dirigent, pan Manfred Honeck nějak tak předvedl, co to je pracovat s orchestrem. Tak to jsou takové radostné momenty, které jsem tedy zažil v poslední době a také jsem tedy viděl minulou neděli představení Divadla U stolu, to je brněnské takové intimní divadlo, řídí to pan František Derfler, taková vynikající osoba brněnského poutního života Zapomenuté světlo. V podstatě je to koláž z děl Jakuba Demla, bohužel dnes už asi hodně zapomenutého básníka, ale v podstatě jednoho z nejlepších tedy našich básníků, a tam byl vynikající výkon hlavního představitele, který ztvárňoval toho básníka jako /nesrozumitelné/, což byl mimochodem také katolický kněz, pan Mazák. A tento by si zasloužil za ten výkon opravdu Thalii, protože tu Thalii také často dostávají lidé, kteří jsou vidět v těch seriálech a které máme pořád před očima a tohle by tedy tak jako hluboký výkon, tak jako prožitý a žádná exhibice a naprostá tedy uměřenost, tak toto představení mě opravdu nadchlo, samozřejmě dalo by se mluvit ještě o dalších a dalších, ale to jsou asi takové ty nejhlubší zážitky, které jsem v posledních dnech nebo týdnech měl.

moderátorka
--------------------
Tak to jsou i pro nás, pro naše posluchače, věřím, krásné tipy třeba na nadcházející víkend, kulturními tipy a postřehy katolického biskupa Václava Malého končí také dnešní Jak to vidí. Děkuji vám moc za váš čas, že jste přišel, přeji vám hezký den.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Já vám také přeji hezký den, posluchačům také hezký víkend a aby se nenechali znechutit pořád jenom těmi negativními zprávami, že je ještě mnoho a mnoho pozitivních záležitostí a člověk by měl právě vnímat především ty pozitivní záležitosti.

moderátorka
--------------------
To je také poselství Václava Malého pro naše posluchače. Já připomenu, že pořad Jak to vidí i ten dnešní s Václavem Malým můžete najít na našich webových stránkách, a to jak ve zvukové, tak i v písemné podobě na adrese www.rozhlas.cz/praha. Na slyšenou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Malý
Spustit audio