Přepis pořadu Jak to vidí - 8.6.

8. červen 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl přednosta Kliniky neurochirurgie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze Prof. Vladimír Beneš. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Prof. Vladimír Beneš:


Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné pondělí 8. června na Medarda přeje Daniela Brůhová. Se mnou ve studiu sedí neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. Pěkný den i vám.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste přijel z Moskvy, takže o Moskvě si budeme trošku povídat, o této zvláštní ještě stále evropské metropoli, ale skončily eurovolby. Sledoval jste, co říkáte výsledkům, alespoň krátce bychom se u toho měli zastavit.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Asi trochu jo. Je pravda to, že jsem nevolil právě proto, že jsme byli v té Moskvě, ale sledoval jsem to včera večer v televizi a popravdě řečeno, tak mi to udělalo docela radost, ty výsledky, ať už celoevropské, protože tam vyhrála pravice a myslím si, že v současný době té finanční krize a ekonomických trablů, tak je přeci jenom víc na místě šetřit, nerozdávat a snažit se spíš takovými úspornými kroky se z té krize postupně dostat, nežli naopak přisypáváním a rozdáváním, což je inherentní socialistickým stranám. U nás doma, tam mi to udělalo taky docela radost, ne, že bych byl nějaký extra příznivec ODS, to v žádném případě, ale jednak je to asi to kyvadlo po těch komunálních, kde vyhráli socialisté velmi drtivě, takže to kyvadlo určitě zafungovalo, ale druhá věc je ta, že si myslím, že přece jenom tam bylo znát to, co se stalo s našim předsednictvím. Ono se to může zdát jako v celku bezvýznamná věc, že nám padla vláda v průběhu předsednictví, můžou nám to tak předkládat, alespoň v těch kruzích, kde já se pohybuji po Evropě, tak tam to kdekdo kvitoval a nikdo to nekvitoval pozitivně. A nutno přiznat, že to po dlouhé době a zase na dlouhou dobu byla nějaká šance, jako země se prezentovat, ukázat, že jsme zodpovědní, ukázat, že nejsme nějaká bezvýznamná periférie Evropy, protože tak jsme pořád bráni, to je marné a dlouho ještě budeme. A tuhle tu šanci my jsme naneštěstí promrhali. A myslím si, že jako v celku docela dobře naše populace ukázala, že se jim tohle to nelíbí, protože to v tom hrálo určitě ohromnou roli. Pravděpodobně to nikdo nechtěl, já si dovedu živě představit, jak pan Paroubek chtěl jenom ukázat svým třiceti voličům, jaký je hrdina a jak teda tu vládu zase napadne, ale někdo mnohem chytřejší než on toho využil a opravdu tu vládu shodil, že jo, protože oni to určitě nečekali. No, nebyl to někdo mnohem chytřejší asi tady u nás doma, ale to je v celku jedno, že jo, už se to stalo, že jo, naši čtyři zrádci zmizí v propadu dějin, což mám taky radost, tak jako všichni předchozí, počínaje Rumlem, Pilipem přes ty různé Melčáky, takže ty čtyři obskurní osoby, které za to jsou zodpovědné, ty taky určitě končí teďka, jak skončí parlament, ale je to věčná škoda, že to stalo, ale teď aspoň trošku optimismus toho, že ta populace ti voliči to dokázali dát najevo tímhle tím dost výrazným stylem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, vy mluvíte o volebním kyvadle. Na podzim budou další volby, je otázka, jestli to kyvadlo se nezakýve zase na další stranu.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
To už je, kam si budou lidé přát, že jo, kam se zakýve, to samozřejmě, že sice, teď to bylo taky o tématech tady vnitrostátních, když se kouknete na ty plakáty, tak to, to není o Evropě, to je o tom tady doma, že, co se děje, takže tam to bude trošku jiné, trošku výrazné, taky přijde víc lidí, že jo, i když tentokrát bylo ošklivo a přesto tam ti lidi šli.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je právě další zajímavá věc, nízká účast v eurovolbách.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Já si myslím, že nikdo nějak nám dostatečně pořád nevysvětlil nebo nikdo nás nedokázal natolik do té Evropy atrahovat, že ji nepovažujeme svým způsobem za svoji. Ono to není nikde, že jo, v té Evropě, ale čtyřicet procent už je hodně u nás, těch osmadvacet, tuším, to bylo, že jo, nakonec je opravdu málo a je to proto, že je to vzdálené, je to proto, že je zcela zjevné, že pro naše politiky je to penze a odklad, když už se nehodí tady doma, tak ho dáme na evropskou kandidátku. A jiní kandidáti jsou takoví nepříliš výrazní. Je to druhá garnitura prostě, nebo až dokonce třetí. A i ty témata evropská naše lidi asi moc nezajímají, protože mají své starosti a trvale se do nich hustí ty místní, že jo, záležitosti, takže asi tu Evropu nikdo za svou moc nebere.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
I když evropská legislativa je nad legislativou národní, v některých věcech je to dokonce velmi dobře, třeba co se týká ekologických zákonů?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Určitě v mnoha věcech je to jenom dobře, protože samozřejmě, že větší celek se musí chovat daleko víc zodpovědněji, nežli nějaký malý celek, takže je to jenom v pořádku a jenom v pořádku, že jsme součástí té Evropské unie, tam není o čem vůbec diskutovat. Ale je faktem, že ono to těleso o těch, já nevím, sedmi stech poslancích, nebo kolik jich tam je, už je veliké, teďka je to sbor, který nemá sebemenší šanci zákony navrhovat, ale jenom schvalovat, jo, do toho je tam ta plejáda těch nevolených komisařů, což je podle mě podivuhodné zařízení, které nemá s demokracií moc společného, že jo, když je tam nikdo nevolí, takže ta Unie nemá, řekl bych, takový ten příjemný lidský rozměr, že by se člověk s tím mohl docela ztotožnit, člověk racionálně chápe, že jsme její součástí, racionálně ví, že je to zcela správně, celý ten boj, ale emotivně prostě je to cizí těleso, které jakoby je ohromné, byrokratické a víceméně u nás tedy, sem k nám, se projevuje víc navenek restriktivně, což je asi trošku média, protože pozitivní zpráva není zpráva, že jo. Těžko říct, no, je to škoda asi.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se zamýšlí nad skončenými eurovolbami neurochirurg Vladimír Beneš.
Pořad Jak to vidí, který posloucháte na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha najdete jak ve zvukové, tak i v písemné podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Dnešním hostem je Vladimír Beneš, profesor, neurochirurg, který se právě vrátil z Moskvy. Vy jste tam byl asi pracovně, jak jsou na tom v Moskvě s neurochirurgií, je co se učit?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Asi pro nás není co se učit, pro nás je zajímavé to vidět. Já jsem tam nebyl patnáct, nebo šestnáct, někdy ve 92 naposledy.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
My bychom měli říci, že Moskva má asi deset milionů obyvatel, tedy obyvatelé České republiky by se krásně vešli.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Já si myslím, že ono v tý Moskvě bude víc, to je číslo oficiální, které oni udávají, ale tam je plno pasantů a plno lidí, kteří tam dojíždějí, takže tam bude asi víc. A já dost živelně nesnáším takhle veliká města, ale v tý Moskvě to ještě umocnilo tím, že je ošklivá, to jako co budeme namlouvat, je to ošklivé město prostě, placka nehezká, architektura, když už je tam něco, tak je to nám takové cizí, protože je to ta byzanc, že jo, ale to, co třeba tam mají v neurochirurgii, to je obdivuhodné, tam, ta země je centralizovaná na tak, jak byla, že jo, je Moskva, pak je dlouho nic a pak je ten zbytek země. A tam je jakýsi institut N. N. Burděnka, což byl jejich neurochirurg mezi válkami a po válce, přežil kupodivu všecky čistky a dotáhl to až na generála zdravotní služby a jaký byl neurochirurg, to nevím, a tento institut je svým způsobem jakoby všeruský, tři sta padesát lůžek, sto lůžek navíc intenzivních, patnáct sálů, čtyřicet neurochirurgů, šedesát rezidentů, takže v každém případě je to vůbec největší zařízení na světě tohoto typu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste to, pane profesore, srovnal s vojenskou nemocnicí, ve které pracujete.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Je to o něco menší, než naše nemocnice celá, ale v tom, že je opravdu čistokrevně neurochirurgie. Vybavení jsou dokonalé, tam nejen, že mají gamanůž, ale oni mají i /nesrozumitelné/, což jsou tři druhy stereotaktické radiochirurgie, to nikdo nemá na světě, všecky tři ty věci jako na jednom fleku. Na druhou stranu, když se jich člověk zeptá, jaký jsou teda indikace, jak to dělí, co do které té mašiny a co která, v čem je, která ta mašina lepší, tak neví, to je ramdon, kde prostě zrovna asi chvíle, tak tam ten pacient jde, nebo co si zaplatí, protože tam víceméně to, co oni mají jako za pojištění státní, tak to tak asi zaplatí tu postel, na které leží v té nemocnici, nic víc, veškerou léčbu a všecko ostatní už ti lidé platí ze svého, takže platy samotné jsou tam neuvěřitelně nízké, ty tak stačí na to metro do práce a z práce pro ty mladé, ale na druhou stranu jezdí všichni v ohromných automobilech, v kterých u nás doktoři nejezdí. Takže v tom je to zajímavé. Druhá věc je to, že jejich přístup k tomu všemu je trošku takový chaotický a nesrozumitelný, protože kdyby někdo měl takovýhle možnosti, to, co mají oni, protože oni tam opravdu koncentrují fantastické diagnózy, neuvěřitelné kuriozity, ale oni to nepublikují, oni to neumí zpracovat, oni z toho neumí udělat nějaké obecné závěry, takže vždycky jejich přednášky a publikace, oni nepublikují ani moc, protože nikdo jim to nevezme, žádný rozumný časopis, tak je to takové jako na nic svým způsobem, přitom to umí, dělají to výborně, jsou chytří, ale neumí prostě z toho nějaký závěry obecnější udělat. Na druhou stranu jsou neuvěřitelně pohostinní. Nás tam pozvali asi deset cizinců z celého světa a starali se o nás, to pomalu nám zpívali ukolébavky a takovýhle, samozřejmě, že všude hlavní věc bylo čekání, to je tam zcela normální, že jsme čekali na oběd, čekali jsme na to, kdy začnou přednášky, čekali jsme mezi přednáškama, čekali jsme na balet, hrůza. Takže z toho odborného hlediska to bylo nesmírně zajímavé. Oni si to poslechli, trošičku k tomu diskutovali a je faktem, že zase ta, ty přednášky těch nás cizinců, co jsme tam byli, tak byli charakteru trošku jiného, než my. Další, oni nerozuměli, oni jazyky jim ještě moc neříkají, takže jsem po dlouhý době přednášel někomu, kdo měl sluchátka na uších, rusky jsme si netroufl to říkat. A tudíž to bylo takové jako spíš ne doučování, ale takové zajímavé to bylo v tomhle tom. A pak opravdu ta starostlivost byla neuvěřitelná. Pojďme k Moskvě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě by zajímalo právě, jestli jste se dostal do ulic mezi normální obyčejné lidi, jak vypadá Moskva dnes.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Dostal. Tam to bylo, za prvé, ta hlavní, ta /nesrozumitelné/, ta se nedá přejít, protože tam je neuvěřitelný provoz, to je chaos, mraky aut, které poskakují po půl metrech od rána do rána zase znovu. A normální obyvatelé vypadají tak jako, řekl bych, regulérně normálně tak, jak v Evropě. A co mě jako asi udělalo největší radost, bylo to, že mladí lidé tam vypadají tak jako kdekoliv jinde v Evropě, to bylo hezké. Co bylo nehezké, byly zprávy v televizi, protože to mělo takový ten nádech toho, co, za prvé /nesrozumitelné/ a toho, co bylo u nás, takže první zpráva byla, co udělal Putin, druhá zpráva byla, co udělala Medveděv, třetí zpráva byla návštěva nějakých politiků kdesi v závodu výrobním, prostě to, co bývalo, takže to tam asi přežívá, ale zase jsem měl pocit, že si toho ti lidé moc ani tak nevšímají, takže na jednu stranu docela dobrý pocit z celé té Moskvy. Čistá, neuvěřitelně čisté město.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem, že Moskva je jedno z nejdražších měst v Evropě, ne-li na světě.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
To asi jo, to asi jo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vidět?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
To asi jo. Jako všecko je tam hodně drahé, za kafe něco kolem osmi dolarů, za jídlo v dobré restauraci, to se pohybuje kolem sto padesáti, dvou set dolarů. Co mi říkal kamarád, tam, co platí za byty, za metr, tak to je násobek toho, co se platí tady u nás a ty ceny se i přes krizi pořád ještě drží. Když jsme dosedali, tak na sever od Moskvy, což je asi nejhezčí oblast, aspoň co vím, tak to byly vidět takové ty rezidenční haly, a to byly domy a mezitím hrady, takže dost nevkusné, ale ohromné a drahé asi, takže tam opravdu asi draho je, ale ty peníze tam jsou, oni je umí vydělat tím, že asi vyvážejí vše možné, ty nikly, mědi a podobně, takže peněz je tam hodně, čisto je tam hodně. Já tam byl dýl v 77 jako student a tehdy tam bylo hodně bezdomovců, hodně žebráků po ulicích, teď nic. Takže i v tomhle tom rozdíl proti době komunistické, kdy žebráci de facto neexistovali a přesto jich tam člověk viděl plno, tak teďka tu a tam, míň než v Praze ku příkladu, takže překvapivě čisté, klidné, hezké město, asi to tam bude místy nebezpečné, ale to zase jsme se nikam nedostali.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom se posunuli zpět k té vaší profesi, tedy k cévním onemocněním, máte nějaké statistiky, dá se to srovnat, jak je na tom Česká republika, jak je na tom Rusko?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
No, to je nesmírně zajímavé, hlavně u toho cévního onemocnění. Oni Rusové nikdy nedodávali čísla do, do světové organizace, která víceméně vydává vždycky v nějakých cyklech. Léta letoucí jsme na tom byli nejhůř v Evropě my, Poláci a Fini. Fini asi geneticky, my a Poláci zásluhou životního stylu. A jen tak jsme předpokládali, že Rusko na tom bude, nebo tehdejší Sovětský svaz ještě hůř, a tentokrát tam opravdu alespoň nějaká čísla přednesli domorodci a nutno přiznat, že to bylo o hodně víc zase, ještě než u nás, mluvíme o cévním onemocnění, kde podkladem toho celého je artheroskleróza prakticky u všeho, třetí nejčastější příčina úmrtí u nás, je to tatáž nemoc, jako první nejčastější, to znamená kardiovaskulární. A ono to vaskulární, v tom je zase ještě schováno, část toho cévního onemocnění mozku. A u nás se to pohybuje někde kolem čtyř set, pěti set onemocnění na sto tisíc obyvatel za rok a u nich jsme si jen tak mohl říkat, že to bude někde kolem šesti set, sedmi set, ono to ve skutečnosti, co tam teďka řekli, bylo osm set na sto tisíc a mají s tím neuvěřitelné problémy, protože organizace zdravotnictví je tam, ne neexistující, ale svým způsobem nevyhovující. Je to dáno jednak tím, že to neumí zorganizovat, jednak tím, že je to ohromná země, takže tam, kde jde o čas a o to dopravit toho pacienta někam k pomoci, tak tam je to opravdu v těch vrstvách, které vypadají jak násobky kilometrů. A to, co tam z toho bylo zajímavé, bylo to, že oni se teprve snaží řešit těch deset milionů v Moskvě, přitom vyřešit město je vždycky jednodušší, protože ve městě jsou nemocnice a vždycky ty dojezdové časy jsou daleko příznivější. I v tom městě se líp naučí lidé prevenci, že jo, město čisté, zelenina všude, dokonce i daleko míň kouří, než-li kouřili, což jsou všecko rizikové faktory, že jo, pro tyhle cévní nemoci. Takže bojují tam s tím, na kolik se jim to povede, na kolik, těžko říct, ale sami to konečně začali asi cítit jako velký problém, sami se o to začali starat a sami konečně, to byla opravdu poprvé čísla epidemiologická, která já jsem slyšel, takže pro mě to bylo dost překvapivý a to číslo kolem těch osmi set, to je opravdu pomalu dvojnásobek toho, co máme my, a to je hrozivé. Takže mají co dělat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Reprízu dnešního pořadu Jak to vidí uslyšíte dnes večer od třiadvaceti hodin a pěti minut, teď posloucháte živé vysílání s profesorem Vladimírem Benešem, neurochirurgem Vojenské nemocnice v Praze. Povídali jsme o tom, že jste navštívil Moskvu a překvapilo vás, kolik cévních onemocnění tam je na rozdíl od Evropy, kdy vede Finsko, pak je Česká republika, Polsko?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Tyhle tři jsou na tom nejhůř. A nutno přiznat, že on byl takový pokles, od padesátých let státy a západní Evropa, ten pokles se zastavil a teďka to zase jde trošičku nahoru. A je pravda ta, že ono je to nesmírně závažné. Ani ne tak bych, ani bych neřekl, že je to tolik závažné v té oblasti kardiovaskulární, ale v té oblasti cerebrovaskulární, to znamená mozek, je to daleko nebezpečnější onemocnění, protože infarkt myokardu nezanechá následky. Kdežto infarkt mozku zanechá následky drastické, to jsou nejdražší pacienti vůbec na světě, když počítáte i takový ty uniklý zisky a nutnou péči, to jsou největší peníze, které každý ten systém zdravotnický, a nejen zdravotnický, stojí. A samozřejmě, že v tomto je ta prevence daleko nejvýznamnější, protože centrální nervový systém neregeneruje, co je jednou ztraceno, je ztraceno navždy, takže ten člověk po mrtvici, pokud je ochrnutý a nemluví a nerozumí mluvenému, tak už nikdy nebude hýbat, už nikdy nebude schopen se domluvit a navždy vlastně je invalidizován, takže pokud ta mrtvice přijde v pětačtyřiceti letech, tak před sebou může mít dvacet let, třicet let hrůzostrašného života, kdy denně bude potřebovat pomoc druhé osoby na něco. To je takový ten nejhorší scénář. A tudíž se samozřejmě to těžiště musí přesunout zákonitě do oblasti prevence a ono je to svým způsobem i docela jednoduché, protože vždycky je to tak, artheroskleróza celé té kardiovaskulární a cebrovaskulární vlastně řeší jednu nemoc u jedné víceméně věkové kategorie, takže by to zdánlivě mělo být jednoduché.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta věková kategorie?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
No, ono ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsilnější.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
... nad těch padesát, dejme tomu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Padesát plus.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Padesát plus. Ale samozřejmě, že to mají i mladší ročníky. A je jeden rizikový faktor, který je zcela neoddiskutovatelný a jasný, a to je hypertenze, vysoký krevní tlak, takže tohle bude řešeno. Další rizikový faktor je porucha lipidů, to znamená cholesterol, to jsou souvisí s dietetickými návyky a s tímhle tím, takže zase ku příkladu i Fini neuvěřitelně dotují zelenina. Zelenina ve Finsku, i když jim tam nic neroste, že jo, v té mrazivé zemi, tak je nesmírně laciná, protože oni to ví a oni to do těch svých obyvatel cpou opravdu skoro násilně, dneska je úterý, budeme mít okurky, něco v tomto duchu. A další diabetés, militus druhého typu, ten má vcelku stabilní výskyt, o tom víme a dokáže s tím něco dělat. A další je kouření. Nikde už se moc nekouří, že jo, veřejná místa, nikde, jedině snad Ruzyně, tam se ještě smí kouřit, to je poslední letiště, kde je to vcelku volné. A i přesto se teďka znovu začínají objevovat nebo začíná projevovat vzestup těch cévních onemocnění, /nesrozumitelné/, to těžko říct, možná jenom tím, že ta populace je přece jenom o něco starší, než bývala dřív, ale to jsou i čísla z Ameriky, takže to nemůže být jediný faktor, ale opravdu tou prevencí, i když /nesrozumitelné/ jde třeba, velké prostředky, tak se to bohatě vrátí, protože to, co stojí, ti nemocní, pokud už k té mrtvici dojde, tak to jsou opravdu ohromné peníze. Takže tohle to správná cesta a potom samozřejmě ještě na tom léčebném konci, tak to jsou, ku příkladu my se chlubíme, jak máme vynikající kardiologickou péči u nás v republice, dokonce teď jsem zaslechl, že jí údajně máme nejlepší v Evropě. A u stejného onemocnění, vlastně jenom s trošku jinými projevy, to znamená, u toho cévního onemocnění mozku, tak tam naopak se pohybujeme někde, když bychom byli uprostřed peletonu evropského, tak by člověk byl strašně spokojený, ale já mám strach, že jsme někde spíše níž. A zase je to jenom o té prevenci, jenom o té organizaci pro ty, kde už to udeří a jenom o tom, aby se začalo víc o tom mluvit a víc to trošičku jaksi dostali jsme do povědomí normální obecné populace. U nás, když kohokoliv píchne na hrudníku, tak ví, že to může být infarkt a hned utíká do nemocnice, okamžitě se ho tam někdo ujme, okamžitě mu udělají zákrok a odchází druhý den domů. Pokud má u nás neurologické příznaky, varovné a že tam jsou, tak se neděje nic.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou skutečně, pane profesore.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Jsou, jsou zcela jasné varovné příznaky, tomu se říká tranzitorní ischemická ataka a je to přesně to, co pak bude trvalé, přechodně se objeví ta samá symptomatologie, která pak zůstane trvale, to ochrnutí jedné poloviny těla, může to být výpad zraku, jakoby skotom, jenom určitá část zorného pole, to je druhý typ té tranzitorní ataky. A tohle to vlastně nikde člověk neslyší v rádiu, v televizi, nikde se o tom moc nemluví. Bylo by to strašně jednoduché, bylo by strašně jednoduché, kdyby ti lidé sami a kdyby i takový ten první záchyt zdravotnický věděl, že tohle to je nebezpečné a rovnou jsme byli schopni zasáhnout. A smutný na tom je, že obvykle schopný zasáhnout jsme, že máme i místa, kde se to umí, máme i dost nemocnic, které jsou schopny to řešit, ale to obecné povědomí prostě tam není, pořád ten mozek je něco míň, než srdce a pořád se o tom moc nemluví a pořád je to takové jakoby trošku. Já jsem si dřív myslel, že je to dáno komunismem, že jo, jeden mozek s milionem /nesrozumitelné/, výprodej mozkových buněk na úkor svalových, že jo, protože srdce je sval, ale ono je to, ono to není o tolik lepší ani v té Americe, kde přece jenom si toho mozku považují víc, mají to něco líp zorganizované, ale ne natolik, jak by člověk počítal.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to možná tím, že mozek nebolí, v uvozovkách.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
On nebolí vůbec, protože sám sebe neinervuje, takže bolí všecko v okolí, jenom ne ten mozek, ale na druhou stranu jako je třeba si uvědomit, že člověk je ten mozek, že člověk je ten zbytek, jenom podstavec.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych se vrátila k té prevenci, shrnula ji krátce, tak zelenina, hodně zeleniny ve stravě, možná trochu pohybu, nekouřit, asi nepít příliš alkoholu a asi tedy omezit jídlo, aby člověk nebyl tlustý.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Přesně, jak to říkáte, velmi jednoduše, jednou za čas si nechat jít změřit cholesterol, změřit krevní tlak a svým způsobem tohle to stačí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozhodně tedy léčit krevní tlak.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Rozhodně, rozhodně, krevní tlak, rozhodně poruchu lipidů, že jo, ten vysoký cholesterol, ale to není nic náročného, to není nic složitého, to není nic, co by někdo z nás jaksi nedokázal jednoduše, že jo, takže to je na tom to smutné, že to u nás není v tom obecném povědí, že to neví lidé jako takoví.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak doufejme, že dnešní pořad Jak to vidí přispěl k obecnému povědomí, přispěl maličko k té osvětě.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
To bych byl moc rád.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl tu neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. Děkuji za vaši návštěvu.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg
--------------------
Já taky děkuji.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Přeji krásný týden. Zítra uslyšíte v Jak to vidí Ivana Hoffmana, komentátora Deníku, pravděpodobně se bude vracet k eurovolbám, tak poslouchejte, to přeje Daniela Brůhová.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Vladimír Beneš
Spustit audio