První poznávací zájezdy byly velkým dobrodružstvím. Třeba v Černé Hoře jste vůbec netušili, kam jedete. Chyběly tam značky
V době, kdy se po 40 letech totality otevřely české hranice, začali lidé nejdřív objevovat Evropu. A s nimi i úplně noví a nezkušení průvodci, kteří do té doby mohli cestovat jen prstem po mapě.
Jedním z nich byl David Pastva, který se dnes živí jako vedoucí odboru cestovního ruchu a sportu města Liberec. V té době ale hlavně studoval a průvodcovství se učil tak trochu „za pochodu“.
„Taková Černá Hora před 13, 14 lety byla hodně surová země. O to dobrodružnější celé cestování bylo,“ říká. Bylo to jen pár let po válce a nejen turistická infrastruktura teprve vznikala.
Žabljak byl (a je) unikát
Jeli třeba navštívit městečko Žabljak. Dnes v něm žije necelých 2000 obyvatel a leží uprostřed pohoří a národního parku Durmitor, přírodní památky UNESCO.
„Byly tam dohromady čtyři cesty, všechny prašné a jen jedna měla asfalt. Něco jako autobusové nádraží byl bahnitý plácek na okraji městečka. Na silnicích chybělo dopravní značení, a když už jste nějaké našli, tak jedno bylo v azbuce, jedno v latince,“ popisuje.
Zajímavé prý tehdy taky bylo, že sice vůbec netušili, kde jsou, to kvůli chybějícím značkám, ale mezinárodní, hnědé značky, které upozorňují na zajímavá historická nebo přírodní místa, byly po celé zemi. „Už tehdy se opravdu Černá Hora chtěla prezentovat jako turistická destinace,“ dodává.
David PastvaAle byly to poznávací zájezdy a všichni naši turisté byli opravdu nadšení. Chodili jsme hodně po nádherných horách. Když jsme pak dojeli k pobřeží, tak tam bylo vidět, že se o turisty už dokáží postarat.
Nikde ani světýlko
Tehdy nebyla žádná navigace a ani pořádné mapy. Navíc tam tehdy přicestovali až v noci, kdy třeba hodinu neviděli jediné světýlko z nějaké vesnice nebo města. Ale na silnicích autobus potkával obrovské kamióny a nikdy nebylo jasné, jestli se oba vejdou na silnici.
Sice tam byly nějaké zapomenuté hotely, ale ty byly v tak špatném technickém stavu, že jsme raději bydleli v soukromí, u místních lidí.
Ekologická Černá Hora
David Pastva si tyto cesty několikrát zopakoval, a rozdíly k lepšímu prý byly vidět každým rokem. Usmívá se ale při vzpomínce, jak tehdy Černá Hora sama sebe vyhlásila ekologickou zemí.
„Přitom v národním parku byla velká černá skládka a další nepřetržitě hořely kolem silnic. Všichni jsme si taky fotili normální turistickou značku, kterou někdo namaloval na vrak auta. Ale bylo to vysoko v horách.“
Taky jako průvodce prý musel řešit kuriózní situaci. Jedna paní onemocněla a museli s ní do nemocnice. No, a když ve tři ráno našli před budovou nápis, podle kterého je špitál zásobován humanitárním materiálem, tak jim prý do zpěvu zrovna nebylo. Nakonec ale vše dobře dopadlo.
David Pastva má ale zajímavé zkušenosti i ze svého působení v Německu, kde místním pomáhal v objevování Česka a teď, jako šéf cestovního ruchu města Liberec, se zase snaží město nabídnout zahraničním turistům. Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
