Václav Cílek: Jak a proč roste moc outsiderů?

„Steve Richards z BBC napsal velmi zajímavou knížku o růstu moci outsiderů. Nepíše přímo o Česku, ale o zemích, jako je jeho mateřská Velká Británie nebo Řecko, Portugalsko, Spojené státy či Francie.“ A to, co novinář popisuje, není podle Václava Cílka nic příjemného. Ukazuje totiž paralýzu moci.

Hnutí místo politických stran

„Hlavní kvalifikací outsiderů na vzestupu je, že nejsou součástí zažitého politického spektra, jsou proti establishmentu. Je pro ně hodně typické, že se všechny nejmenují strany, ale hnutí.“ To proto, aby se na první pohled odlišili od těch „starých a zkorumpovaných politiků“.

„Lidé je přijímají s obrovským jásotem, dokonce je můžeme srovnat s populárními rockovými hvězdami. Taky mají schopnost působit na emoční stránku člověka a tím méně pak funguje jeho racionální, rozumová složka.“ Druhým ukazatelem outsiderů je podle novináře BBC to, co hlásají.

Co outsider říká?

„Dozvíte se, co by udělat chtěli nebo co určitě udělají, ale nikdy neřeknou, jak na to.“ Podle Cílka byl takovým typickým příkladem prezident Barack Obama, který jako částečný černoch a outsider vždy narážel i ve vlastní politické straně.

„Co je ale pro mne úplně klíčové je ztráta moci středových politických stran, takzvané vyhnití středu.“ Jak k tomu došlo? Dlouho se tady razila doktrína, podle které má stát být slabý a nemá zasahovat do práv svých občanů.

Hrají na strunu bezpečí

„Jenže psychologicky máme všichni jako hlavní potřebu bezpečí. Svoboda stojí až na druhém místě. Všichni chceme, aby tekla voda z kohoutků, byl dostatek potravin a na konta chodily třeba penze.“ Když pak ale vidíte, že tohle jádro státu si postupně rozebírají soukromé subjekty, postupem času ztratíte důvěru v celou středovou politiku státu.

Lidé nové politiky přijímají s obrovským jásotem, dokonce je můžeme srovnat s populárními rockovými hvězdami|foto: Vojtěch Koval

Jsou i v Česku?

Podobný stav je teď vidět všude, protože jde už o mezinárodní trend. Jako houby po dešti rostou noví politici, kteří stojí mimo zavedené politické subjekty. „Nebavíme se ale o Česku, přestože nějaké shodné rysy vidí každý z vás.“

„Jsou prostě jiní. A když běžný volič cítí, že stát postupně a pomalu selhává, že ho ovládají lobbisti, developeři a kdovíkdo ještě, tak si řekne, že potřebujeme vládu silné ruky.“ Ten „starý stát“, klopýtavý a ne moc efektivní, se sice o vás nakonec nějak postaral, ale „staří“ politici nějak přestali dělat velké a potřebné kroky.

Taky média...

Svou nemalou roli pak hrají většinová média, která jdou hlavně po skandálech a mají selektivní zájem vyhovět vkusu svých čtenářů, diváků, posluchačů. Jdou tak prý proti politikům, kteří jsou z toho nervózní a pak místo toho, aby něco dělali, pouze práci předstírají. Když se ale podíváte na výsledky našich voleb, „mám pocit, že svět a česká politika je mnohem lepší, než se nám zdá,“ dodává Václav Cílek.