Více než tisíc zahrad je součástí kulturního dědictví Francie. Podívejte se na ty nejzajímavější
Zahradní architektka Ivana Buttry se francouzskými zahradami inspiruje. Jejich přátelskostí, otevřeností a snahou otisknout v nich co nejvíce rodinu a její hodnoty.
„Francouzské zahrady jsou přátelské, otevřené lidem. Navržené pro lidi,“ svěřuje se zahradní architektka Ivana Buttry. „V našich zámeckých zahradách vidíte všude nápisy: Nevstupovat! Nesahat! Ve Francii vás právě vtáhnou do zahrady a přimějí, abyste se dotýkali.“ Které zahrady doporučuje?
Vila Ephrussi de Rothschild
Zahrada baronky Béatrice de Rothschild nedaleko Nice na poloostrově Cap Ferrat má půdorys lodi. „Pluje si krásnou přírodou.“ Najdete tam několik typů zahrad: japonskou, francouzskou, španělskou... Největší chloubou jsou ale růže, proto se jí taky říkalo Růže středomoří. Baronka si svou sbírku prohlížela z „kapitánského“ můstku.
Zámek Villandry
Zahrady mají také své symboly. Typická symbolistní zahrada je zahrada Villandry. „Je to dnes jedna z nejzachovalejších renesančních zahrad. Je celá koncipovaná bez použití chemie. Hnojí se jen přírodními hnojivy, tráva se nestříká, vytrhává se. Člověk tomu nechce ani věřit, když si to prohlíží.“
Uvidíte tam zeleninovou zahradu s 90 000 rostlin nebo zahradu lásky. „Vidíte tam vystříhané symboly. Srdce, to je láska, něžnost. Pak vějíře, to je láska přelétavá. Potom krvavé kapky, to je láska tragická. Buxusy jsou vystříhány do tvaru dýky.“
Château du Rivau
Na jihovýchodě Francie ve městě Hyères najdete malou, zato vyhlášenou kubistickou zahradu. U zámku Château du Rivau zase stojí „pohádková“ zahrada. Je to místo, kde svůj život trávil François Rabelais, a proto je i inspirovaná jeho slavným příběhem Gargantua a Pantagruel.
„V zahradě jsou netradiční exponáty, které mají nadnormální rozměr. Dvoumetrové květináče, pětimetrová konev připomínají svět obrů. Skleník vypadá jako roztažený ocas páva. V lese na vás vykouknou běžící nohy.“
Sama Ivana Buttry chápe zahradu jako druhý obývák. Měla by otiskovat osobnost majitele, rodiny. Připomínat její historii. I třeba polorozpadlou lavičkou. „To je problém nás Čechů. Máme pocit, že na zahradě musíme otročit. Že když tam nebudeme zastřihávat a upravovat, takže ta zahrada nebude fungovat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
