Martin Patřičný: „Zjistil jsem, že nemohu být bez stromů“

V případě Martina Patřičného nebyla cesta k umění právě přímočará. Byl prodavačem, řidičem či skladníkem. „Já jsem ale vždycky chtěl psát a hrát divadlo. Pravidelnost mě ubíjí.“ Tak se stal se výtvarníkem a svá díla vystavuje u nás i v zahraničí (např. v Paříži či Torontu). Splnil si také další sen. Píše a v těchto dnech mu vychází kniha povídek.

Umělcovo ego
Martin Patřičný se, podle svých slov, rád pyšní řemeslem. „Pýchy se ale bojím. Snažím se ego omezovat a daří se mi to díky vnukům. Když s nimi jdete lesem, pustíte je a pozorujete, co všechno vyvádí, je to nejlepší lék.“ Talent je pro umělce dar a Martinovi Patřičnému zatím studnice nápadů nikdy nevyschla. „Když dojdou nápady, musí to být strašné. Mně se to zatím nestalo a jsem tomu moc rád.“

Martina Kociánová a Martin Patřičný|foto: Jan Sklenář

Láska na první dotek
Většina lidí jde od kumštu k řemeslu. V případě Martina Patřičného to bylo naopak. „Jsem v tomto ohledu rarita. Mě strýček naučil řemeslo a já si už od začátku začal dělat malé sošky. Postupně mě začalo zajímat každé nové dřevo. Když jsem ho dostal do ruky, těšil jsem se, co nového v něm objevím. Z Francie mi např. přivezli olivové dřevo a já byl nadšený.“ S tímto přírodním materiálem se cítí být bytostně svázaný. „Zjistil jsem, že nemohu být bez stromů.“

Je dovoleno sáhnout si
Dřevo na sochy si vybírá sám. „Dělal jsem těžaře a vždy s sebou vozím pilu.“ Ne vždy si Martin Patřičný vybírá zdravé dřevo. Hniloba či plíseň dokáže, podle umělce, vytvořit krásnou kresbu. „Například bříza je v tomto ohledu nesmírně mnohotvárná a dobře se v ní hledá harmonie a krása. Dokázal bych o ní dlouho mluvit.“ Na výstavách Martina Patřičného je dovoleno sahat na exponáty. „Dotyk je hned po zraku důležitá a samozřejmá zkušenost. Když si na dřevo sáhnete, můžete vnímat strukturu a krásu dřeva.“

Martin Patřičný|foto: Česká televize

O medvědovi
Martin Patřičný má prý vyprávění v sobě a rád píše příběhy. „Výtvarné umění není o vyprávění příběhů. A ty já mám strašně rád. Takže když se mi určité příběhy vrací třeba několik let, tak je nakonec musím napsat, abych se jich zbavil. Tak mohu například vyprávět vtip o medvědovi a zajícovi.“

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Martinou Kociánovou.