Podle Jarmily Králové umí malovat úplně každý z nás

Naplnění snu

Vystudovala střední průmyslovou školu oděvní. Pracovala jako oděvní návrhářka a výtvarné techniky, textil a šperky pro ni prý vždy představovaly pomyslný můstek, který ji s uměním úzce spojoval: „Od malička jsem sice vždy něco tvořila, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se mohla jednou živit jako malířka.“ K „velkým obrazům“ se tedy dostala opravdu spletitou oklikou, jak sama říká: „Přišlo to vše po velké životní změně. Měla jsem tehdy v hlavě myšlenku, že bych ráda studovala filozofii nebo pražskou UMPRUM ale bylo mi řečeno, že to není možné a ani jsem neměla dost odvahy.“ Život šel tedy pro J. Královou dál, a to až do doby, kdy potkala profesora Vratislava Jana Žižku. Navštívila jeho přednášky realistické estetiky a po nesmělých začátcích, a následujících intenzivních třech letech studia, se malířce podařilo poznat dva světy: „Vím, jaké to je žit ve světě bez výtvarna i v tom druhém, který je založen na tvoření. Asi proto mám neustále velkou chuť tuto zkušenost předávat dál.“

Královské barevné čtverce

Prožívání barev dovede být velice intenzivní. Sice je těžké popsat obrazy J. Králové, ale náladu, kterou jednotlivé barevné odstíny zastupují, si dovede představit asi každý z nás. Čím je způsobené to, že barvy tak podceňujeme, i když v našich životech hrají nezaměnitelnou roli? „Nevím čím to je, že lidé vnímají barvy čistě povrchně. Já sama jsem postupem času dospěla do stádia, kdy jsem se zcela osvobodila od tvarové informace a začala tvořit systém barevných čtverců.“ Člověk si tak může obrazem např. vyzdobit interiér přesně podle svých barevných představ, aniž by byl nucen pozvat malíře pokojů nebo sám opakovaně zažívat martyria s válečkem a štětcem. Královské barevné čtverce prý mohou navodit stavy štěstí, klidu, ale i hyperaktivity nebo smutku. Jejich přítomnost představuje hluboký, duševní zážitek.

Jarmila Králová|foto: Jan Sklenář

Každý umí malovat

J. Králová aktuálně pořádá kurzy s názvem „Každý umí malovat,“ které jsou určeny především laické veřejnosti: „Za jedno odpoledne z člověka malíře sice neudělám, ale pokud je v něm snaha, nakonec i ti nejméně talentovaní něco vytvoří.“ Podle výtvarnice je zajímavé např. i to, že část naší osobnosti určují právě samotné barvy: „Dovedu odhadnout, v jakém rozpoložení se účastník kurzu nachází a tedy k jaké barvě bude tíhnout.“ Lekce jsou tedy prožitkové v podobě dne plného radosti, ve kterém si člověk prý osvojí jak výtvarně řemeslnou část, tak se v sobě pokusí probudit kreativní myšlení za pomoci hry s barvami: „Každý si vytvoří vlastní barevnou kreaci. Mě osobně všechny obrazy účastníků kurzu dělají nesmírnou radost. Když umělci vidí své vlastní dílo, většinou vidí i krásu, kterou mají ukrytou hluboko v sobě.“

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Evou Kvasničkovou.