Jan Budař: „Jsem jen autorským přednašečem písní"

Jan Budař si „vysloužil“ nejedno významné ocenění: pečuje doma o čtyři České lvy za filmy "Václav", "Mistři" a dva lvy získal za film "Nuda v Brně". Kromě toho má třeba Cenu Alféda Radoka pro nejlepšího herce nebo cenu z festivalu Novoměstský hrnec smíchu.

Logo|foto:Český rozhlas

"Když mi bylo 10 let, tak jsem chtěl být výpravčím a měl jsem úplně bizarní strach, že na mě nezbude plácačka."|foto:Markéta Košťáková

Plaché dítě
Jako herec ale působí na lidi hodně plaše, na druhou stranu u něj často lidé váhají, zda hovoří pravdu nebo už mystifikuje. „Já jsem opravdu vždy byl plaché dítě, byl jsem také puberťák, který se hodně stydí a červená. Byl jsem to ale nucen, kvůli svému povolání, změnit. Hlavně jsem tím ale chtěl povzbudit i další děti, o kterých všichni říkají, že jsou moc plaší a že nemohou dělat podobnou profesi jako já. Jde to.“

Jan Budař|foto:Miroslav Zimmer

Kde bere volný čas? Nikde
Jan Budař, jak již bylo řečeno, je režisérem, hudebníkem, hercem i scenáristou. Kam chodí na inspiraci pro své herecké role? „Všude kolem nás žijí lidé, vše se opakuje v cyklech. Samozřejmě, že čerpám ze života lidí a osudů kolem mě.“ Ve které ze svých četných profesí tráví nejvíce času? „Postupem času se stalo, že toho času, kdy mám úplně volno, je málo. Nad tím se, asi posledních 14 dní, opravdu zamýšlím.“

Eliščin Band v tramvaji
To, co jej ale v posledních dnech hodně zaměstnává je kapela Eliščin Band. Nahráli totiž nové album, které vyšlo před pár dny a jmenuje se Lehce probuzený. „Právě jedeme turné a každý koncert je jiný. Záleží totiž na publiku, které často náš program dotváří.“ Kapela dokonce hrála i v pražské tramvaji. „Původně jsme to chtěli udělat oficiálně, požádali jsme pražský dopravní podnik a ten pán, který o tom rozhodoval, se rozmýšlel moc dlouho. Tak padlo rozhodnutí, že budeme hrát bez povolení. Bylo to moc fajn a všichni cestující říkali, že to bylo skvělé zpestření jízdy. Asi v tom budeme někdy pokračovat.“

Jan Budař aneb Lehce probuzený
S vydáváním nových desek je to dnes prý docela složité. „Já se v tomto oboru zatím moc neorientuji, moc se v tom nevyznám. Také se o naší kapele moc neví. Opravdu věřím, že album Lehce probuzený, které dostalo jméno podle první písničky, bude pro naši kapelu přelomové. To ale říkají všichni. Já si to ale opravdu myslím. Dal jsem do CD vše, co šlo. Ten, kdo si to poslechne, se o mně opravdu hodně dozví.“
Najdeme zde vzlety i pády posledních čtyř let, rozchody a nepochopení, naděje a nejistoty. „Opravdu to je pestrá návštěva do mých pocitů a vjemů.“
Touží být Jan Budař spokojený? (Mch. tak se jmenuje třetí písnička nové desky.) „Každá bytost ve vesmíru si přeje být šťastná, spokojená a přijímaná. Akorát si to sami často komplikujeme, vytváříme si pravidla, pravdy a nepravdy. Věřím taky tomu, že jsme všichni nevinní a tím pádem jsme také spokojeni. O tom je vlastně tato písnička. Ostatně vlastní příběh má každá píseň všech našich desek.“

Hudba je zázrak
Jan Budař hraje v kapele na klavír a kytaru, samozřejmě také zpívá. Co je pro něj hudba? „Zázrak. Je tak pestrá. Zázrakem je také to, kolik žánrů a stylů už člověk vytvořil. S tím zpěvem je to u mě tak, že jsem jen autorským přednašečem písní. To mě baví. Zpěv je totiž hodně těžká disciplína, a čím víc do toho člověk proniká, tak zjišťuje, že to je stále těžší.“

Více si ale poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovou.