Výtvarník Petr Nikl chce bourat společenské bariery hrou

Petr Nikl je doslova multitalentovaná osobnost. Sám se ovšem pokládá za „nadaného šaška“ a pokud by platilo přísloví: „Všechno co jsem se v životě naučil, naučil jsem se v mateřské školce,“ musela by být studnice jeho uměleckého cítění opravdu nezměrná. Dětstvím P. Nikla totiž provázely rozmanité výtvory matky Libuše, která byla proslulou designerkou nafukovacích a plastových hraček z padesátých a šedesátých let.

Kdo si hraje, nezlobí

Je opravdu smysl pro hru a spontánnost v každém z nás? Podle názoru P. Nikla je rozvinutá imaginace vlastní všem, pouze to chce zbořit bariéry studu a předsudků: „Jako výtvarný umělec jsem chtěl přesáhnout pole své působnosti. Vyjít ven z ateliéru a získat od návštěvníků okamžitou zpětnou vazbu. Právě z tohoto impulzu vznikly situace, při kterých instaluji materiál přímo pro diváky. S tím pak mohou pracovat tak, aby se sami stali účastníky vystoupení.“ První událost interaktivního typu představil P. Nikl v Galerii Rudolfinum pod názvem Hnízda her v roce 2000.

A komu jsou výstavy určeny? „Já si při tvorbě představuji hlavně sebe a teprve když jsem s dílem spokojen, mohu se domnívat, že je opravdu pro všechny. Bez rozdílu vzdělání, zkušeností nebo věku.“ Mylně by se tedy na první pohled mohlo zdát, že barevné plastiky a makety jsou výhradně pro děti, opak je pravdu. Umělcova tvorba je zaměřena na dospělé. Chce tak podpořit jejich fantazii i smysl pro hru. Děti jsou prý ale častými návštěvníky výstav, protože právě jim je spontánnost ve hře stále ještě vlastní.

Z výstavy Vikýře PLAY Petra Nikla|foto: Robert Candra

Fotografií a kresbou do duše člověka

Součástí expozic P. Nikla jsou v současnosti i fotografie. Teprve až po roce pobytu v New Yorku si prý pořídil fotoaparát a začal nenápadně fotografovat: „Nejdřív jsem si chtěl to nepřeberné množství zajímavých lidí a situací kreslit, až poté jsem zjistil, že si vše příliš stylizuji. Napadlo mě proto vyhotovovat nejdříve snímky a pak kreslit studie podle pořízených předloh.“ Původně se u nás měly vystavovat pouze kresby, což byl i autorův záměr. Nakonec ovšem, a pod nátlakem galeristů, P. Nikl svolil a nabídl návštěvníkům možnost srovnání mezi tím, co dovede zachytit objektiv fotoaparátu a co představivost výtvarníka.

Více si poslechněte v přiloženém audio záznamu.