U vrcholového freedivera Michala Rišiana nerozhoduje o úspěchu pouze kapacita plic

Věnují se totiž freedivingu neboli nádechovému potápění. Dá se provozovat buď v bazénu nebo na otevřeném moři. V jakých kategoriích se soutěží a co obnáší trénink? Může se freediverem stát kdokoliv nebo musejí mít jedinci speciální vlohy? Čím to, že si Češi jako suchozemci vozí ze světových soutěží tolik medailí?

O tom všem si moderátorka Eva Kvasničková povídala s dvěma českými freedivery, kteří nás reprezentovali na posledním mistrovství světa v Bělehradě.
Do studia přišla Gabriela Grézlová, bronzová medailistka a držitelka nového českého národního rekordu za výkon 6 minut a 54 vteřin v disciplíně statická apnoe. Spolu s ní přišel i Michal Rišian, který uplaval na jeden nádech 194 metrů a skončil na 4. místě.

Raketové zlepšení

Musí mít člověk k nádechovému potápění nějaké vyložené fyzické dispozice? „Vyzkoušet to může opravdu každý, kdo nemá kardiovaskulární problémy. Je to pak pouze o člověku, jestli bude brát potápění jako koníček nebo se rozhodne prosazovat své sportovní ambice.“ Gabriela Grézlová má v tomto směru rozhodně jasno. Podle jejích slov je v tomto sportu progrese opravdu raketová a za jediný seminář může téměř každý začátečník lehce přesáhnout hranici neuvěřitelných tří minut pod vodní hladinou. A to na jedno nadechnutí!

Kapacita plic nehraje roli

Největším problémem, při hlubinném potápění, je prý změna tlaku a zaléhání uší. Člověk je ale tvořen převážně z vody a voda není stlačitelná, takže je to prý vše pouze otázka tréninku a připravení tělesných dutin: „Trénink se např. skládá ze cvičení, které vedou ke zvětšování plicní kapacity. Na druhou stranu, je to z větší šásti jenom o technice a kapacita plic není zcela klíčová.“ Michal Rišian prý dokonce před zmíněným mistrovstvím světa trénoval pouze třikrát týdně, přesto se dovedl velmi dobře umístit a obsadit přední místa.

Více v přiloženém audizáznamu...