Operetní zpěv musí bublat jako šampaňské

Kariéra šarmantní zpěvačky je spojená se zlatou érou Karlínského divadla, kde začala zpívat už v roce 1970. Pletky s paní operetkou má už čtyřicet let. Po vynucené pauze exceluje v tomto svém osudovém divadle opět. V roce 2007 dostala Thálii za roli v Kalmánově Čardášové princezně.

Královna české operety
Stála u rozhlasového mikrofonu v pěti letech. „Načítala jsem s Karlem Högerem a Antonínem Jedličkou o pohádku Červené Karkulce a Perníkové chaloupce. Také jsem recitovala. Při všech mých dětských vystoupeních nemohla chybět židle. Byla jsem totiž drobná, takže mě bylo dobře slyšet, ale špatně vidět.“ V 8 letech si určila, že bude zpívat a maminka ji zavedla do Köhnova dětského souboru. „Vystupovala jsem s dětmi a dostala se pak do Národního divadla. Byla jsem zaujatá operou a myslela si, že to je moje místo.“ Náhoda tomu chtěla, že ve své pěvecké kariéře přehodila výhybku. „Byl to největší mezník v mém životě. Náhodně jsem udělala konkurz v Karlínském divadle do muzikálu West Side Story. Nevěděla jsem nic o operetě a ono to vyšlo. Byl to můj první a poslední konkurz v životě a já poznala, že tam patřím.“

Soumrak operety
V jakém stavu je dnes opereta? „Zažila jsem krásnou dobu, kdy byly tři premiéry za sezónu. A já měla v každé roli. Jsem osudu vděčná, že jsem to zažila. Opereta dnes ale hyne na úbytě. Dostala se do začarovaného kruhu. Není to tím, že by lidé nechodili. Myslím, že je to hlavně tím, že se opereta nedává. Kromě toho, mladí dnes neumí skloubit operní zpěv, činohru a tanec. Zpěv ale musí při operetě bublat jako šampaňské a lidé se musí bavit.“

Pavla Břínková a Martina Kociánová|foto:Jan Sklenář

Hlasová hygiena a třetí role
Pavla Břínková je zarputilým nekuřákem a drží životosprávu. Ráno nikdy nezpívá, ale hlas si pořád pečlivě udržuje. „Kolegové se mi diví, že se rozezpívávám. Čím jsem starší, tím úporněji ladím svůj hlas. Nejenže zkouším, ale hodinu intenzivně trénuji. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Podle zpěvačky se každá role dá dělat deseti různými způsoby a v každé se dá najít něco navíc. „Jestli se bavíme o stárnutí, musím přiznat, že jsem si nikdy nepřipustila, že bych zpívala vedlejší role. Myslela jsem si naivně, že mě to mine. Dnes jsem se právě těmito rolemi dostala na další parketu pěveckého výrazu. Posouvá mě to jinam.“