Práce v galerii se podobá práci v zoo, říká kurátorka

„Původně jsem se chtěla věnovat přírodním vědám, ale kolem osmnácti let mě oslovila díla francouzských impresionistů,“ říká Kotková. Dnes je odbornicí hlavně na 15. až 17. století. V Národní galerii přitom začínala během studií jako průvodkyně.

Co vlastně obnáší povolání kurátorky Národní galerie? „Kurátor se stará a pečuje o obrazy, podobně jako se zoolog stará o zvířata. Je to však práce velmi různorodá. Od běžné úředničiny až po práci s materiálem v terénu.“ Kurátoři tak nejraději pracují s originálním dílem, ale čas od času musí pracovat pouze s fotografií.

Čtěte také

Mnoho obrazů pochází ze zahraničí. K popsání takového díla potřebuje kurátorka velkou znalost reálií. „Optám se kolegů po celém světě a informace se dozvím. Když jsem popisovala obraz papouška, neváhala jsem zavolat do Národního muzea,“ přiznává.

Jak popularizovat staré umění?

Kromě úředničiny se Kotková snaží také svou práci přiblížit širší společnosti. „Po nocích nebo víkendech připravujeme různé texty pro časopisy nebo odborná periodika. Snažíme se popularizovat a medializovat,“ říká.

„Pravost obrazu často poznám na první pohled,“ říká kurátorka|foto: Adam Kebrt

Obrazy ale musíme vnímat pohledem dnešní doby. Nahlížení původních diváků bylo totiž odlišné. „My si to dnes již nedovedeme tolik představit ani pochopit. Tehdy to ani nebylo pořádné umění,“ poznamenává Kotková.

Každý obraz má svůj vlastní osud

Národní galerie dostala exkluzivní zápůjčku rudolfínské madony, donedávna považované za ztracenou. „Za druhé světové války byla velká část světových děl zničena. Je skvělý pocit, když se objeví takříkajíc odepsaný obraz,“ říká.

Čtěte také

Často bohužel obrazy mají již špatný stav. I kvůli několika restauracím.

Například Růžencová slavnost od Albrechta Dürera má ale takovou minulost, že se v ní veškeré nedostatky rychle ztratí. „Je to symbol péče o naše kulturní dědictví,“ dodává.

Více uslyšíte ze záznamu v iRadiu.