Prosil jsem dětského vojáka, aby to nezmáčkl, říká fotoreportér Jan Šibík

2. únor 2017

Jan Šibík byl za posledních třicet let snad u všeho, co se zapsalo do historie. Vypravil se na víc než 200 cest. Zachytil konec komunismu v Evropě, hladomor v Súdánu, genocidu v Sierra Leone i konflikt v Palestině.

„Riskování pro fotku si dlouho neuvědomujete,“ říká Jan Šibík. Zlom přišel v africké Libérii, kde proti sobě stály dětské armády. „Ti chlapci byli nemilosrdní. Most byl posetý nábojnicemi. Stříleli jak v amerických filmech a navzájem se provokovali.“

Pak byl jeden z nich zastřelen. „Já jsem byl jen kousek od toho. A udělal několik záběrů. Protože jsem fotil v okamžiku porážky, zbraň namířili na mě. Prosil jsem a on ten kohoutek naštěstí nezmáčkl. Od té doby jsem prošvihnul řadu snímků, protože jsem nechtěl riskovat.“

Jan Šibík: Rabování a násilí po zemětřesení (Port-au-Prince, Haiti, leden 2010)

Jedna fotka nemá smysl

„Jedna fotografie nemá smysl, pokud není zcela výjimečná. Když začnete mapovat, co se děje ve světě, tak smysluplná je co nejpestřejší mozaika,“ myslí si Šibík, který na Ukrajině fotil i třeba ženy v poslední stadiu AIDS.

„Umíraly a já musel získat jejich důvěru. Jel jsem tam 6x. Málokdy se stane, že mezi mnou a focenými vznikne přátelství, tady se to podařilo. Pak jsem reportáže publikoval a udělal sbírku. Za peníze se podařilo otevřít zubní ordinaci, protože je nechtěl nikdo ošetřit.“

Jedno slovo stačí

Jak si získavá místní? „Jeden způsob je mít průvodce. Ví, kam jet, zeptá se, jestli můžeme fotit. A když je situace nebezpečná, řekne: Pojďte pryč! Ale průvodci stojí značné peníze,“ připouští. Při práci je pak často nevnímá.

„Někdy stačí gesto. Máte v ruce fotoaparát, pokývnete hlavou, oni taky pokynou a jde to. Někdy stačí v tom jazyce poděkovat a to jedno slovo vám otevře cestu. Někdy pomůže, když chodíte opakovaně a často. Třeba uprchlíci vycítí, že to pro vás není safari.“

Jan Šibík: Uprchlický tábor ve vesnici Atiak

Jedna lež pomáhá

Když se mu před očima odehrávají závažné situace, nedokáže prý být nestranný. „Vždy mám sympatie k jedné či druhé straně.“ Nevyhne se ale kolizím.

„Nepříjemná situace je, když vás nechají fotit, ale chtějí, abyste jim přitakával. Ošklivě se vyjadřují o druhé straně a bruslit v tom je velice obtížné. Často zalžu, jinak bych tam nemohl být. Je to nepříjemná situace.“

Má fotograf pomáhat, nebo jen skutečnost zaznamenat? A proč s sebou vozil na cesty uherák? Fotí i svatby? Více uslyšíte v archivu.

autor: zk
Spustit audio