Totality mě pořád straší. Svými filmy chci varovat před jejich zrůdností, říká Olga Sommerová k dokumentu Červená

27. červenec 2017

Její nový dokument vypráví o operní pěvkyni a herečce Soně Červené, jejíž jméno se u nás 30 let nesmělo vyslovovat. Přesto tato dáma ve svých 91 letech stále hýří úsměvy a chutí do práce. Jak se s ní natáčelo?

„Soňa Červená je kontaktní, inteligentní veselá bytost. S ní se člověk nenudí,“ říká režisérka Olga Sommerová. Posledním dokumentem tak doplňuje snímky Věra 68 (o Věře Čáslavské) a Magický hlas rebelky (o Martě Kubišové). „Jsou to silné osobnosti. Můj živočišný druh.“

Lakonický název Červená

Proč přišla na řadu právě Soňa Červená? „Všechny ty tři ženy se dostaly do konfliktu s režimem a vytrvaly,“ vysvětluje režisérka. „Když se někdo narodí za první republiky a pak prožije ty totality... Proto pro mě byl její život téma. Kromě toho mám slabost pro natáčení filmů z totalitních režimů. Protože mě to pořád straší. Chci jimi znovu varovat před jejich zrůdností.“

Čím vás film může překvapit? Dozvíte se z něj třeba, že dědeček Soni Červené vynalezl saxofon. „Nenechal si ho ale patentovat a pak mu to na výstavě v Paříži ukradli.“ Ve filmu zazní i několik podrobností o nenaplněném 30letém vztahu Soni Červené. „Odehrával se na dálku, protože každý měl svoje povolání.“


Soňa Červená už si v Hradci Králové připravila náhrobek. „Ona musí mít vždycky všechno v pořádku,“ komentuje to Sommerová.

Triptych

Podle Sommerové by se hrdinkami všech tří jejích dokumentů měly inspirovat dnešní ženy. „Měly by se víc angažovat v tom, aby nám ta demokracie nebyla ukradená. Ráda bych apelovala na ženy, aby se víc angažovaly.“ V příštím filmu by se ráda vrátila k událostem Charty.

„Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných bude mít příští rok 40. výročí. O Chartě jsem už točila, ale vracím se k tomu, protože odkaz Charty jako osobního angažmá člověka proti bezpráví je stále aktuální.“

autoři: Jitka Novotná , eh
Spustit audio