Jedině s kostmi po kremaci si forenzní genetika ani neškrtne, říka Daniel Vaněk

4. listopad 2011

V pátek 4. listopadu jsme se po 11:05 hodině vydali s forenzním genetikem Danielem Vaňkem (nejen) po stopách předků.

Označení forenzní genetik pro mnohé zní asi velmi vznešeně. Pokud to přeložíme, jde o aplikaci vědy při řešení otázek spojených s právním systémem, tak si asi mnoho nepomůžeme. Daniel Vaněk ale říká: „Jde vlastně o to, že zjišťujeme, komu patří kosterní pozůstatky, kdo je otec dítěte a také např. zjišťujeme, kdo jsem a odkud pocházím.“

Daniel Vaněk

První kroky forenzní genetiky

Forenzní genetika je jeden z nejmladších vědeckých oborů světové vědy. Poprvé byl lidský genom analyzován v roce 1985. Následujícího roku byl v zahraničí, za použití této metody, poprvé osvobozen nespravedlivě uvězněný a zároveň usvědčen pravý pachatel. „Co lepšího se může stát, než že dostanete nevinného z vězení.“ V Česku se na rozvoji forenzní genetiky podílel právě Daniel Vaněk. „Někdy v letech 1990 – 91 jsem spoluzakládal Kriminalistický ústav Praha. Již velmi brzy jsme pomohli usvědčit vraha studentky.“

Každodenní samostudium je podmínkou

Daniel Vaněk z Forenzního DNA servisu ohledává a popisuje zpracovávaný vzorek kosti.

Zajímavé prý také je, že obor předběhl možnosti našich dnešních laboratoří. „Pokud ale lidé, kteří v těchto laboratořích pracují, nestudují každý den novinky oboru, mají jen malý krůček od dělání chyb. Pokud totiž někdo používá postupy, které byly dobré před 10-15 lety, tak je to cesta do pekel. Tento obor je totiž už dávno někde jinde.“ Akreditace, které každá laboratoř musí mít, bohužel prý nezaručují to, že pracují opravdu správně a kontroly podle Daniela Vaňka nezkoumají metody, které laboratoře používají, ale zajímají je hlavně dodržování různých předpisů a „dalších papírů“.

Stačí jen jedno lidské prsknutí

Citlivost metod forenzní genetiky je podle Daniela Vaňka opravdu veliká. Je na úrovni 10 genetických buněčných ekvivalentů. „Dokážeme zpracovat téměř cokoli. Stačí jedno prsknutí, sáhnutí na kliku, když budu odcházet ze studia, lehký dotek, trochu slin ze skleničky, jeden vlas. S čím si genetika ani neškrtne, jsou kosti člověka po kremaci. Musím znovu říci, že soudci velmi přeceňují sílů posudků genetika. I genetici se totiž často mýlí.“

Testy paternity

RNDr. Daniel Vaněk - portrét

Největší problém s omylností laboratoří vidí u testů paternity, tedy při určování otcovství nebo i mateřství dětí. „Lidé si musí uvědomit, že ač se mohou po letech dozvědět, že nejsou rodičem biologickým, jsou stále rodičem sociálním. Zrovna nedávno jsem řešil velmi nepříjemnou věc. Přišla za mnou maminka v šestinedělí, že si nechali udělat testy. Z nich vyšlo, že matka není matkou dítěte, ale otec ano. Marně jsem ji vysvětloval, že zcela evidentně došlo k záměně vzorků. Místo toho, aby to laboratoř uznala, tak vše zpochybnila se slovy, kdoví, jak to tam bylo. Kdybych jí nedal nové výsledky, kdoví, jak by to u nich v rodině dopadlo. Mohlo velmi lehce dojít k rozvrácení celého vztahu.“ V tomto případě byl prý problém „s malou internetovou firmičkou, která inzeruje, že vzorky posílá do akreditované laboratoře. Nikde se ale nedozvíte, o jakou laboratoř jde. Na to bych si dával velký pozor. Vše souvisí s tím, že neexistuje zákon, který by to upravoval. Stát musí lidem garantovat, že jim genetici neublíží. Sám jsem návrh zákona poslancům předložil. Je to už ale 6 let a stále se nic neděje. Mají evidentně jiné starosti.“

Televizní seriály

Další problém vidí Daniel Vaněk v různých zahraničních televizních seriálech, které forenzní genetiky poškozují. „Lidé tak mají tendence genetiku velmi přeceňovat. Musím dodat, že já se na ně opravdu nemohu ani podívat.“

Více zajímavostí ale nabídne celý rozhovor Stanislavy Lekešové, který si můžete poslechnout v audiozáznamu.

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.