Jaroslav Uhlíř je „klikař“. Každý den udělá 30 kliků

Prožili jsme příjemné chvíle ve společnosti nejen milých melodií, ale i velice příjemného hosta Jaroslava Uhlíře. Narodil se mezi prvním a druhým patrem v Bořivojově ulici na pražském Žižkově, kde mu sudičky nadělily veliký hudební talent. Hudba jej provází od mládí a nabýt právě jeho skladatelského umu, česká hudební scéna by byla ochuzena o desítky nezapomenutelných písní. Tak představila hosta moderátorka Eva Kvasničková.

Nejen „Když je pěkné počasí“

Jeho skladby mají nezaměnitelný rukopis a člověk je dovede odlišit od ostatní produkce už po několika prvních tónech. Unikátní jsou i texty písní, které pocházejí převážně z autorského pera Zdeňka Svěráka. Před několika dny dokonce vyšla společná kniha této úspěšná dvojice s názvem „Když je pěkné počasí“ a všichni, kdo mají rádi písně J. Uhlíře a texty Z. Svěráka, si přijdou dozajista na své. Publikace totiž obsahuje kompletní texty, notové zápisy a nádherné ilustrace od malířky Vlasty Beránkové.

Jaké jsou vzory J. Uhlíře a Z. Svěráka?

Píseň Holubí dům, která pochází rovněž z notových zápisů J. Uhlíře, byla oceněna mezi třemi nejúspěšnějšími skladbami 20. století: „Měl jsem z toho velikou radost, ale na druhou stranu mi ve výběru autorů scházel skladatel Jaroslav Ježek. My se Zdeňkem Svěrákem máme takové tři učitele, na kterých jsme se shodli, že je máme rádi.“ Těmi třemi jsou prý Karel Hašler, Jiří Voskovec, Jan Werich a dvojice Jiří Suchý, Jiří Šlitr: „Oni psali pro lidi. Písničky, které si můžeme zpívat u táboráku. Jsou to naši vědomí vzorové.“

Zvláštní cenu obdrželi pánové Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák|foto: Milan Mošna

Být klikař neznamená mít vždy kliku

J. Uhlíř si prožívá lepší a horší dny, ale žádné prý nejsou vysloveně špatné. Každý si totiž prožívá život, který si zařídí a vždy záleží jenom na okolnostech: „Nejsem smolař. Spíš bych tvrdil, že jsem klikař. Ale není to tak, jak by se mohlo na první pohled zdát - nejedná se totiž o štěstí, ale každý den udělám 30 kliků. Aktuálně jsem cvičení zredukoval, ale přibral si ještě dřepy.“ Hudebník prý přesto není zastáncem přílišné tělesné aktivity a výhradně své tělo otužuje pouze prostřednictvím vlastní váhy. Do této aktivity zapojil i již zmíněného Z. Svěráka, který měl údajně v počátcích „děsivé“ předtuchy už z pěti kliků. Nyní jsou oba na limitních třiceti.

Tvůrčí proces jako největší inspirace

Kdyby se někdo J. Uhlíře zeptal, co má na prvním místě za záliby, byl by to prý spánek. Jaký je tedy jeho „spáčský“ rekord? „Já nikdy neměl řidičský průkaz a dnes už by mi ho ani nedali, kvůli brýlím. Každopádně pokaždé, když je série zájezdů, naspím klidně i 20 hodin. Dokonce mám na cesty i pyžamo.“ Při takovémto vydatném spaní umělec často zažívá inspirativní sny, inspiraci pro hudební tvorbu z nich ovšem nečerpá. Největší múzou je mu prý samotná práce, během které vypíná mobilní telefon a distancuje se od okolního dění.

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovu.