Život Jiřího Stivína byl plný šťastných náhod
Hostem pátečního (9. prosince) vydání magazínu „Je jaká je“ byl po 11:05 skladatel, fletnista a multiinstrumetnalista Jiri Stivín.
Jeho maminka byla herečka Eva Svobodová. Tatínek působil jako vynálezce, dle jeho objevu se vyráběly elektronky po celém světě. „Otec neustále vynalézal, byl hračička. Po něm mám v genech chuť improvizovat a vymýšlet si na poslední chvíli,“ uvedl Jiří Stivín.
Protože však nebyl ve straně, rodina se musela stěhovat za prací. Do základní školy nastoupil v šesti letech v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Přes Záběhlice se nakonec přestěhovali do Prahy. Již v tomto věku chodil do houslí. Jak říká, byl však nešťastným hráčem. „Výuka mne vůbec nebavila. Do houslí jsem chodil proto, že mne bavilo nosit futrál. Můj učitel byl posledním žákem profesora Ševčíka, který v nás vypěstoval kázeň. Na to jsem nikdy nebyl stavěný. Dlouho to nevydrželo, protože mne učitel nutil do drilu.“
V 16 letech odmaturoval na gymnáziu a rozmýšlel se, kam pokračovat. Ani sama maminka nevěděla, které zaměření flétnistovi a multiinstrumentalistovi doporučit jako volbu povolání. Využila tedy svých konexí a Jiří Stivín byl zaměstnán jako rekvizitář v barrandovských studiích. Zde se seznámil s mladým asistentem kamery Jiřím Špaletou, který ho nadchnul pro studia kamery na FAMU.
Na studiích se seznámil s Ondřejem Otčenášem, který mu nabídll, zda nechce příčnou flétnu, na kterou se mu doma prášilo. Jiří Stivín souhlasil a tak si na splátky pořídil první oblíbený hudební nástroj.
Po úspěšném zakončení studií FAMU na Jiřího Stivína čekala povinná vojenská služba. „Dostudoval jsem a musel do armády. Armádní kameramany brali jednou za dva roky a na mne zrovna vyšel lichý. Zachránil mne Miroslav Válek, který zakládal armádní orchestr. Zde jsem poprvé přičichnul k profesionální hře a to mne utvrdilo, že chci dále pokračovat jako hudebník.“
Do svého souboru ho ihned po dokončení povinné vojenské služby přijal Karel Velebný. „Díky němu jsme se stal profesionálem. Byl to můj učitel jazzu a improvizace. Zároveň na mne působil jako dokonalý pedagog.“
V roce 1969 se vydal na studia do Londýna. „V té době to ještě šlo. Člověk mohl zažádat a pustili nás. Poznal jsem tak úplně jiné lidi a úplně jiný způsob života. Všichni jednali přímo, bez stop vyčůranosti.“ Nakonec se mu podařilo najít angažmá v anglickém souboru, ale dal přednost návratu do vlasti, kde na něj čekala matka. Díky emigraci jeho sestry do Paříže měl v budoucnu veškeré další cestování velmi ztížené.
Než se stal pedagogem a uznávanou autoritou v oboru, hrál například v souboru Hany Hegerové „Jezdili jsme po zájezdech a povídali si. Hana byla vždy velký profesionál. Neměla ráda, když jsem do jejích písní improvizoval. Říkala, že jí to vyhazuje a ať jí to nedělám.“
Je dvakrát rozvedený, má 4 děti. „Zuzana je zpěvačka, Markéta flétnistka. Adam hraje na basu a Jirka na bicí. Občas hraju s Markétou v Rudolfínu. Spíš se ale snažíme sejít a zajamovat si. S tímto hudebním postupem se snažíme zacházet nejlépe, jak dovedeme.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
