Archiv Tomáše Bíma odnesla povodeň. Přesto se směje. "Moje grafika a kresby jsou dnes v Hamburku"

1. září 2015

Jeho obrazy vás jako mávnutím kouzelného proutku přenesou na plovárnu, golfové hřiště nebo městskou periférii. Nikdy na nich ale nenajdete postavy, protože Tomáš Bím chce poskytnout rozlet vaší fantazii.

Jak říká, když se člověk na obraz dívá, stává se jeho součástí. „Já nechávám naprosto volnou myšlenku, aby si každý s tím obrázkem prožil svůj sen. Když tam posadím figuru, tak už vím, že jede autem, sedí nebo se opaluje.“ Tomáš Bím chce, aby si divák jeho výjevy přebral v hlavě sám a po svém.

V plenéru nemaluje. „Nosím si to v hlavě a všechno to přeházím. Sestříhám si třeba deset věcí dohromady.“ Výsledek je pak jakousi esencí a kombinací reality a fantazie.

Hezkou plavbu!

Ateliér má dnes jak v Praze, tak i na Berounce, kde to má rád. Řeka mu ale při povodni odnesla archiv. Přesto odmítá, že se k němu zachovala macešsky.

„Ne! Já byl blbej. Bombardoval mě starosta i policajti.“ Uvěřil tehdy tvrzení známých, že voda tak vysoko nestoupne. Neměl to dělat. „Zachránil jsem stěží psy, kocoura a rodinu. Moje grafika, kresby a archiv jsou dnes v Hamburku.“

Čtěte také

Elvis a Kamil

Mezi jeho velké inspirace patří hudba. „Bez muziky ani ránu. Jsem odkojenej rokenrolák. Já byl Elvis. To byl pro mě Bůh.“ Tou další je Kamil Lhoták. „Mně se ty jeho věci líbí. Když jsem byl v Americe, navštívil jsem spoustu galerií a říkal si, že bych v tom pokračoval.“

Poprvé se s ním osobně setkal v litografické dílně v pražské Říční ulici. „Mám na něj několik bezvadných vzpomínek. Jedli jsme tam gothajský salám z jednoho papíru a zapíjeli to vínem.“

Tvrdý chleba ilustrátora

02463202.jpeg

Kromě stovek obrázků a grafik má Tomáš Bím dnes na kontě přes 30 knih. Situace je ale svízelná. „Nakladatelé nemají prachy, takže se vydávají knihy bez ilustrací. Když už dojde k dohodě, je to za symbolický peníz. Ale kniha je kniha.“

Tatínek a Trnka

Jeho láska ke knihám vznikla už v dětství. Vyrůstal s nimi, protože jeho otec měl obrovskou knihovnu. „Hlavně jsem ležel v těch ilustrovaných, jako byly verneovky. Když se otec dostal do loutkového studia Jiřího Trnky, tak tam jsem tomu propadl úplně.“

Zkoušel to na školy, ale nevyšlo to. Tatínek byl živnostníkem a to byla za tehdejšího režimu kaňka. Jiří Trnka mu pak poradil, aby šel na polygrafickou školu. Jeho prvními pracemi byly plakáty a propagační materiály v Redutě, kterou Tomáš Bím tehdy navštěvoval, protože propadl muzice.

Kde má galerii? Proč sbírá vinyly, kameny a lahve? Co rád vaří? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Jan Rosák
Spustit audio