Bendžo v symfonickém orchestru nebo rockové kapele? Poslechněte si unikátní nahrávky Luboše Maliny

7. červen 2017

Host do domu

Je multiinstrumentalistou a jednou z ústředních osobností skupiny Druhá tráva, se kterou koncertuje nejen u nás, ale pravidelně i v USA. Do toho se úspěšně věnuje výtvarnému umění. Seznamte se s Lubošem Malinou.

Luboš Malina byl několikrát oceněn v anketě Bluegrassové asociace ČR jako Bendžista roku. Bendžo uplatnil napříč žánry, včetně rocku. Účastnil se projektu Lucie v opeře, nahrával pro Kabáty a pracoval i se symfonickým orchestrem.

„V symfonických úpravách je bendžo doplněk. Ale když jsem hrál s Českou filharmonií, byl tam pro bendžo prostor. Dávalo to smysl.“ Poslechněte si, jak jeho bendžo zní ve skladbě Skočná ze Smetanovy Prodané nevěsty (amatérské video vzniklo v Itálii):

Hrou na irské flétny inspiroval tuzemské kapely

S benžem se setkal už jako kluk a byla z toho životní láska. „Jeho hlavním limitem je rozsah necelé tři oktávy. Ale někteří bendžisti je posunují dál i pokud jde o hudební žánry.“ Malina bezesporu patří mezi ně. Přitom ale na konzervatoři vystudoval hru na klarinet.

Ani to není všechno. Ovládá i hru na saxofon a irskými flétnami inspiroval tuzemskou hudební scénu. Potom, co je začal používat, se totiž rozmohly i v jiných kapelách. „Nedpokládal jsem to. Dostal jsem se k nim někde v Americe a přerostlo to ve vážný zájem.“

Malina Brothers

Na amatérském videu z roku 2008 vystupuje s kapelou Druhá tráva, kterou před čtvrt stoletím spoluzakládal. Kromě toho hraje taky v Malina Brothers, spolu se dvěma bratry a Pavlem Peroutkou.

„Já byl hlavní, kdo byl tenkrát proti téhle myšlence. Nikdy jsem neměl tyhle ambice. Ale nakonec jsme se rozhodli vystoupit a úspěch byl velký. Takže dnes už máme na kontě dvě CD. Byli jsme i v USA, takže už to není taková sranda.“

Z koníčka k výstavám

A aby toho nebylo málo, věnuje se i malování. „Sám sebe nevnímám jako výtvarníka. To abych neurazil ty opravdové,“ uvádí Malina na pravou míru svůj zájem o grafiku. S malováním začínal už jako malý kluk, ale v posledních letech se k němu vrátil.

„Popadla mě vnitřní potřeba. Hlavním popudem pro mě bylo seznámení se s dílem Bohuslava Reynka a technikou suché jehly.“ To byl rok 2009. „Časem jsem se přestal stydět a přijal nabídky na výstavy.“