Bezdomovec jsem nebyl. Jen jsem neměl kde bydlet, vzpomíná Lešek Semelka

„Jsou to mlaďoši pod 30 a je to tak dobře. Ti starší už jsou unavení. Berou to jako zdroj obživy a už tomu nejsou schopni dát vše.“ Naopak Semelka sám už nechce dělat kompromisy. „Chci svobodně hrát hudbu tak, jak ji cítím. Proto jsem se vrátil k art rocku. Nechci si nechat diktovat nebo hrát písně do hitparád.“

K současné hudbě je kritický: „Moje ucho ji odmítá přijmout. Kapel, které se mi nelíbí, je opravdu hodně,“ stěžuje si. „Je to všechno klišé. Mladí interpreti nemají vlastní repertoár, jen přejímají cizí písně. Jistě, i ve světě se dělají cover verze. Ale to musí přijít machr, který píseň posune na ještě vyšší úroveň.“

Těžký život daňového úředníka

K takovým „machrům“ patřili například Beatles, které poprvé slyšel v 15 letech. A změnilo mu to život. Otec z něj ale chtěl mít úředníka. „Po vojně mi zařídil místo referenta daně ze mzdy na Okresním národním výboru v Mostě. Dodneška nevím, co jsem tam měl dělat,“ vzpomíná.

Lešek Semelka a Jitka Novotná|foto: Adam Kebrt

„Pak ale přišel rok 1968 a já věděl, že chci dělat hudbu. Dal jsem výpověď a když jsem to oznámil otci, tak se z toho málem zhroutil. A ještě mi řekl: No jo prosimtě, ale ten Beatles tě neuživí! Den nato jsem odjel za kamarádem do Prahy založit kapelu.“ Nebyly nástroje, aparatura a za chvíli ani ušetřené peníze na cestovní vkladní knížce.

Žádný bezdomovec

„Tehdy ale bylo příjemné klima. Jak společenské, tak přírodní. Takže jsem přespával na lavičkách po parcích a žádní četníci mě nekontrolovali. Bezdomovcem jsem se nenazýval, jen jsem neměl kde bydlet.“ Nakonec se ale seznámil s manažerem skupiny Cardinals. A tak se zrodil Lešek Semelka, muzikant.