Blanka Fišerová je autorkou projektu básní v ulicích. Vylepuje je i na policejní auta

12. prosinec 2014

Je básnířkou a taky divadelní a televizní dramaturgyní. Poezii má tak ráda, že za ni bojuje přímo v ulicích českých měst. Vymyslela totiž zajímavý projekt, který se líbí i v zahraničí.

Guerilla Poetring vznikl původně jako jednorázová akce v rámci festivalu Colours of Ostrava. Blanka Fišerová tehdy ukrývala básně v centru Ostravy, fotografovala je a publikovala na Facebooku.

Pak projevila zájem řada dalších měst a ozývají se dokonce lidi ze zahraničí. „Psala mi dokonce jedna Američanka, jestli bych jí nemohla přeložit básničku, kterou našla, že jí projekt zaujal a chtěla by ho udělat v USA.“

Teď proběhl Guerilla Poetring v Brazílii, kde se něm dozvěděli na Facebooku. „Těší mě to.“

Trocha poezie nikoho nezabije

Básně píše Blanka Fišerová rukou, nebo je namnoží a pak vylepuje po ulicích. „Dokonce je lepím i na policejní auta, i když bych to neměla říkat takhle veřejně. Ale už je to venku,“ usmívá se.

V dnešní zrychlené době je tak trochu výjimečné, když někdo píše básně. „Poezie je menšinová záležitost, ale dnes je hodně mladých začínajících básníků, kteří jsou zajímaví, radikální a razantní. Dokážou se velice dobře vyjadřovat k tomu, co se děje v naší společnosti.“

Blanka Fišerová považuje samu sebe za člověka posedlého tvorbou. „Baví mě poetická tvorba i divadlo. Asi nemám prioritu.“

Rýmy nejsou in

Co se týká popularity poezie, není pesimistka a tvrdí, že lidi si k ní vždycky najdou cestu. I když knihu veršů si dnes asi koupí málokdo. „Lidi raději přijdou do umělecké kavárny a poslechnou si básníka, než aby otevřeli knihu.“

Produkce je prý dnes hodně i díky internetu. „V té záplavě je už těžko rozlišitelná kvalita. Ale uvidíme, to je teď těžké posuzovat.“ Poezie se od dob Karla Jaromíra Erbena podle ní hodně změnila. „Souvisí to s tématy. Teď se taky nejvíc píše volným veršem. Rýmy nejsou in.“

V divadle nemá jít jen o zábavu

Blanka Fišerová byla dvakrát nominovaná na divadelní cenu Alfréda Radoka. Když píše hry, nedělá prý kompromisy. „Snažím se nepřizpůsobovat a píšu o tématech, která považuju za důležitá.“ Není jejím záměrem, aby se lidi v divadle jen bavili a nepřemýšleli.

Kouzlo divadla je něco, co se podle jejího soudu nedá ničím nahradit. „Nikde jinde člověk nezažije tu živou komunikaci mezi hercem a divákem. Nikde jinde člověk nezažije příběh naživo, tu příležitost mít herce na dosah. V tom je divadlo výjimečné.“

Jakou sbírku veršů chystá? Čím bude zajímavá? Jaká je práce na televizních reality show?

autoři: eh , Stáňa Lekešová
Spustit audio