Bydlení pro seniory u nás stojí za starou bačkoru

Někdo stráví ve svém bytě desítky let. Po ulici může chodit málem poslepu. Má kolem sebe známé, sousedy a cestou do práce si může třeba popovídat s prodavačkou v místním pekařství.

„Chápu, že je těžké se najednou sbalit a jít jinam. I lidi v produktivním věku raději dojíždí dvě hodiny do zaměstnání, než aby se přestěhovali,“ připouští Anna Ježková.

Nechuť se projevuje hlavně ve stáří
Teprve ve chvíli, kdy nastávají vážné problémy, začnou senioři hledat možnosti a sbírat informace. „Bezdětní mají sklon přemýšlet rychleji než ti, kteří jsou obklopeni rodinou. Ale i těm trvá dlouho, než se rozhodnou,“ podotýká Ježková.

Čtěte také

Rezidence RoSa je první vlaštovkou nového pojetí seniorského bydlení u nás podle francouzského modelu. Snaží se s klienty všechno konzultovat a do projektu vkládat část jejich přání.

„Zjistili jsme, že pro seniory je na prvním místě bezpečnost a komfort bytu, který nemusí být velký. Taky mají rádi věci, které si nashromáždili za celý život.“

Komunitní a kulturní centrum
Mezigenerační kontakt a udržování psychické aktivity jsou pro seniory důležité.

„Rádi si povídají a sdělují si své životní zkušenosti. Ve Francii se například domovy pro seniory budují v blízkosti mateřských škol,“ připomíná Ježková. Sama studuje urbanistiku na pařížské Sorbonně.

„Ve Francii představují senioři skupinu, která je bohatší než u nás,“ připouští. „Kromě toho tamní sociální systém je k nim mnohem štědřejší a i standard seniorského bydlení je tam mnohem vyšší.“

Jak se Anna Ježková dostala k myšlence postavit u nás seniorskou rezidenci? Jak si senioři žijí nejen ve Francii, ale třeba i v sousedním Německu? Poslechněte si v archivu iRadia.