Bylo to brutální! Přátelství s Janem Svěrákem prošlo zatěžkávací zkouškou, říká Ondřej Vetchý

„Když skončí divadlo nebo natáčení pozdě v noci, to je čas, který miluju. Ta hodina nebo dvě, ty si chci vzít a jen tak sedět a přemýšlet.“

Je přesvědčený, že za ta léta si už jeho tělo na ten nápor zvyklo. „Spíš se obávám, že až mě to sejme, tak to může být definitivní,“ uvažuje nahlas. A to prý odmítá až 90 % nabídek! Kritériem pro to, aby na ni kývl, jsou lidé, které má rád. „Je to často podstatnější a důležitější, než kvalita díla.“

Po strništi bos

Kývl na nabídku filmu Po strništi bos, za kterým stojí Zdeněk a Jan Svěrákovi. Absolvoval kamerové zkoušky a doufal, že z nich vypadl. „Načež mi Honza zavolal a řekl: Byl jsi nejlepší.“

Přesto režisér prý dlouho řešil, jestli roli nemá hrát on sám. „Bylo to brutální a naše přátelství prošlo zatěžkávací zkouškou,“ přiznává. Herec prý vůbec neřešil, jak postavu pojme. „O tom nesmím vůbec přemýšlet! Co vím je, že s prací přichází čas, kdy opouštím svůj reálný život a stávám se někým jiným.“

Když má čestnou a statečnou roli, je to v pořádku. Ale Mrázek (Příběh kmotra), to byla jiná káva. „Uvědomil jsem si, jak jsem schopný improvizovat a říkat věci, které nebyly ve scénáři. Trochu mě to vyděsilo." Ale došlo mu, že když do role dá energii, tak to nemůže dopadnout špatně.

Je známý. Co s tím?

Popularitu a zájem lidí nemá rád. „Já se stydím. Mě nedělá dobře, když na mě lidi koukají. Dospěl jsem tak daleko, že když jdou na ulici proti mně dva lidi, tak přejdu na druhou stranu,“ přiznává Ondřej Vetchý. „Nevěděl jsem, že tahle přidaná hodnota mojí práce vypadá takhle. Jsem z toho nešťastný a nevím, jak s tím naložit,“ říká herec a aktivní judista.