„Copak do Hollywoodu! Taky bych mohl skončit na Hradě!“ Že by další výzva pro Iva Šmoldase?

Když se ohlédne za svým životem, vidí tam různé etapy. „Ty nevznikají tak, že bych se pro něco rozhodl, ale vždycky se něco naskytne a já jsem osudem někam zavlečen. Většinou nevzdoruju, protože nakonec zjistím, že se mi to docela líbí.“

Zákaz kouření

Evidentně se mu líbí i jeho moderátorská role v pořadu Dvojky Lenoška Iva Šmoldase, kam si zve lidi různých profesí, vyjma politiků. A nepozval by ani prezidenta Miloše Zemana.

„V Lenošce se nedá kouřit, tak to ani nejde.“ Nicméně má celý seznam lidí, které by si pozval rád. Třeba zpěváka a hudebníka Mira Žbirku. „Mám rád hosty, které stačí narazit jako sud a oni hovoří sami. To je moderátorský sen.“

Ani trouba

V rozhlase ho snadno poznáte podle toho, že mluví pomalu. K rychlé slovní reakci by ho prý nedonutilo ani dítě u rozpálené trouby. „Dítě bych nechal, ať si sáhne. Bylo by to výchovné,“ směje se a dodává: „Občas jsem schopen promluvit trochu rychleji, ale stojí mě to hodně sil a pak většinou omdlím.“

Postava nehybná

Ivo Šmoldas není jen úspěšným moderátorem. Začal dokonce hrát divadlo, i když předpoklady pro herectví prý nemá. „Jsem postava nehybná a nic si nepamatuju. Ale kdybych to nezkusil, mohl bych na smrtelné posteli litovat, že nemám na poličce Thálii.“

Přesto to v současnosti dotáhl dokonce na hlavní roli. Má tak možná našlápnuto do vyšších hereckých sfér? „Copak do Hollywoodu! Uvidíme. Taky bych mohl skončit na Hradě!“

Básnické střevo odkvačilo

Býval taky označován za naději naší poezie a vydal dokonce sbírku Zimní srst. „Od puberty jsem cítil puzení něco drásat.“ Protože byl prý líný, bylo jasné, že na román to nebude.

Josef "Alois" Náhlovský byl jedním z hostů Iva Šmoldase v jeho Lenošce. Oba pánové bavili evidentně nejen posluchače, ale taky sami sebe|foto:Miroslav Bžoch

„Tak na mě zbyly krátké řádky. Přicházely ke mně občas. Pak se jednoho dne sebraly a odešly. Nikdy už se nevrátily a nejukly do dveří. Občas si říkám bohužel. Ale bůhví, jestli bych neměl říkat bohudík,“ říká sebeironicky.

Krásná, ale zrádná slovenština

Iva Šmoldase bavilo i překládání. „Bylo mi milé a libé.“ Splňovalo jeho představy o dobré práci, tj. té, při které může být doma. „Je to krásná a namáhavá práce, která se v mém případě podobala boji.“

Překládal i ze slovenštiny a mýlil se prý v tom, že to bude jednoduché. „U třetího odstavce už jsem si nebyl jist, jestli je to česky, nebo slovensky. Honorář mě přiměl pokračovat dál. Ale byla to krušná lopota.“

Jak se mu hraje v inscenaci Liga proti nevěře? Jak dlouho se zná s Halinou Pawlowskou? Co ho na češtině pořád překvapuje? Více uslyšíte v iRadiu.