Číst dětem, anebo je nechat číst samotné?

Číst, anebo nechat číst? „U hrůzostrašné četby si to musí určit každé dítě samo. Aby se v noci budily a bály se jít na záchod, to asi není v pořádku. Nicméně ten pocit prožité hrůzy, když pak odloží knihu, rozhlédnou se po pokoji a zjistí, že jsou v bezpečí… To má taky něco do sebe.“

Jinak ale autorka knih pro děti a mládež Ivona Březinová pokládá společné čtení za obrovský vklad do budoucího života dítěte. „Dost často lidé dělají tu chybu, že když se jejich děti naučí číst, tak jim přestanou předčítat. Je to škoda. Někdy to děti berou jako zradu, že společné okamžiky jsou už pryč.“

Čtení pro děti nejdřív není zábava

Navíc čtení je pro dítě velice náročná činnost. „A než se naučí číst tak, aby to nebyla dřina, ale zábava, tak to docela trvá.“ Proto doporučuje střídání. „Ať čte chvíli dítě a chvíli dospělí. Je to aktivita, která stmeluje rodinu.“ Sama jako autorka zvolila zvláštní metodu u knihy Lentilka pro dědu Edu.

Je to kniha o Alzheimerově chorobě. Ale pro děti. Později ke knize vyšlo i CD, doplněné verzí pro dospělé Trenky přes kalhoty. „Příběh je o tomtéž. Dospělí si ho můžou pustit třeba v autě nebo při vaření. A pak si o tom můžou s dětmi povídat.“

Ke knížce Lentilka pro dědu Edu připsala Ivona Březinová i verzi pro dospělé Trenky přes kalhoty, která vyšla na CD|foto: Adam Kebrt

Aktivní mateřská

Ivona Březinová začala psát na mateřské dovolené. „Splnila jsem si tak sen z dětství,“ říká. Dnes je jednou z našich nejpilnějších spisovatelek pro děti a mládež. Nepíše ale obyčejné pohádky ani sladké románky. Zaměřuje se třeba na drogově závislé, gamblery, anorektičky a bulimičky.

Její knihy se zabývají taky rasovými předsudky nebo různými handicapy. Třeba nedoslýchavostí. „Člověk se sluchadlem sice slyší, co mu říkáte, ale neslyší a nevnímá vůbec okolí. Jeho svět je úplně jiný.“ Pro mládež píše i cestopisy. Kvůli nim se sama vydává do terénu a fotí.

Ivona Březinová|foto: Adam Kebrt