Edita Randová: Od trémy se musí člověk oprostit. Chodím lidi potěšit

7. listopad 2014

Dopoledne s Dvojkou

Její cesta vzhůru vedla z operety do opery. Je držitelkou mnoha ocenění a se svým zpěvem procestovala celý svět. To jí ale nestačí. Dala na studium diplomacie a občas přesedlá na metal.

Mezzosopranistka Edita Randová účinkovala v Barceloně, Miláně, Sydney nebo Chicagu. Zpívala i v newyorské Carnegie Hall.

„Splnil se mi sen. I když jsem byla tehdy vystresovaná tak, že jsem nemohla večeřet. Byla jsem vyřízená.“

Čtěte také

Trémou prý už ale netrpí. „Musela jsem k tomu dospět. Jak mi říkala paní profesorka Boháčová: musíš se od toho oprostit. Jdeš tam ty lidi potěšit.“

Edita Randová je držitelkou Evropské cena Gustava Mahlera za mimořádný přínos v oblasti hudby. Taky je uměleckou ředitelkou festivalu Tóny nad městy, který probíhá pod záštitou Ministerstva kultura ČR. Studuje diplomacii a mezinárodní vztahy.

Hlas nestačí

Časy se mění a jsou dávno pryč doby, kdy k pěvecké kariéře stačil mít „jen“ kvalitní hlas. „Záleží na tom, jaké lidi máte kolem sebe. Dostala jsem spoustu dobrých, ale i špatných rad. Kromě toho musíte umět několik řečí a nějak vypadat. Dnes už zpěvačka nemůže mít metrák,“ říká Edita Randová.

Zpěvu se začala vážně věnovat až ve svých 23 letech, protože maminka trvala na solidním zaměstnání. „Tehdy rezignovala.“ Studovala u Milady Musilové a Marty Boháčové, které ji naučily pěveckou techniku. „Musíte si taky věřit. Při vstupu na jeviště musíte mít až přehnané sebevědomí.“

Z operety do opery

Edita Randová začínala v Hudebním divadle v pražském Karlíně. „Říkala jsem si, že to nemůžu uspěchat a můj hlas potřebuje vývoj. Ta opereta mi vlastně dala čas.“

Edita Randová a šéfredaktor Dvojky Miroslav Dittrich. Nemohli si odpustit to potěšení ze společné fotky|foto: Adam Kebrt

Další přestupní stanicí byla Státní opera v Praze. „To už byl těžší kalibr a chyběl mi tam pohyb na jevišti. Jako v Karlíně. Nestačily mi čtyři kroky doleva a čtyři doprava. Kromě toho se tam všichni tvářili hrozně vážně.“

Symfonický metal

Pak odešla na volnou nohu. „Málokdo to pochopil, ale dělám věci, které cítím.“ Do zahraničí se dostala díky dobré znalosti jazyků. „Italsky mluvím stejně dobře jako česky.“

Od letoška vystupuje se skupinou White light, která se věnuje symfonickému metalu. „Poslechla jsem si jejich nahrávky a řekla jsem si, že to je ono.“

Jak takový symfonický metal zní? Kliněte na video!