Film Muzikál aneb cesty ke štěstí navazuje na Starce na chmelu. Hudbu k němu dělal Petr Malásek, syn autora hudby ke Starcům

Starci na chmelu bylo dílo, které si prý jeho tatínek nejvíc považoval. Jak vzpomíná Petr Malásek, film ovlivnil celou generaci. „Kdybych se narodil o něco později, jmenoval jsem se Filip nebo Hanka. Jako hlavní hrdinové.“ Se smíchem dodává, že to „odnesl“ jeho mladší bratr. Filip.

Petr Malásek zprvu odmítal spolupracovat na snímku Muzikál aneb cesty ke štěstí, který se k legendě váže. „Pro mě to byla věc nedotknutelná. Moje první reakce byla, že to nejde.“ Pak se ale zrodil klíč k tomu, jak film s citem uchopit, a Petr Malásek změnil názor. Dnes nelituje.

Emblematická trojice hudebníků

V novém filmu studenti konzervatoře nacvičují Starce na chmelu. Napřed mají k originálu přezíravý postoj, ale pak propadnou jeho kouzlu. Aby ne, když na hudbě spolupracovala trojice Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála. Byla to nerozlučná trojka.

„To postrádám v dnešní době,“ říká Petr Malásek. Poukazuje na to, jak se kvůli hádkám o autorství rozešla kdejaká známá kapela. Pro něj samotného hudba vzniká přetlakem. Člověk nikdy neví, kdy přijde ten moment. Někdy hraje celé dny a nic. Pak se stane něco mezi nebem a zemí a jde to samo.

Polibek Múzy bývá občas blbost

Přesto je pro něj termín tou nejlepší inspirací. „Když se mačkají olivy, tak v tom posledním momentě je z nich ten nejlepší olej,“ glosuje to hudebník. Přestože používá počítač, skládá s tužkou v ruce.

„A guma je ten nejdůležitější nástroj skladatele,“ dodává. Za neméně důležitou považuje i tzv. karanténu. „Po týdnu k tomu člověk přijde a zjistí, že je to úplná blbost.“

Martina Kociánová a Petr Malásek|foto: Adam Kebrt

Kamarády neměním

Když se ho lidi ptají, co nejraději hraje, opravuje je a říká: „Ptejte se raději s kým.“ Protože nejlíp se mu prý hraje s dobrými lidmi. „Protože hudba jsou zhmotnělé emoce přetransformované na zvukové vlny. Vznikají pak fantastické momenty při koncertech.“

Jak říká, má to štěstí, že takovými lidmi už dlouhou dobu obklopený je. „A jsem poměrně konzervativní, takže ty kamarády neměním.“ Taky rozhodně neusíná na vavřínech. „Když je někdo spokojený sám se sebou, je to začátek konce,“ říká.

Konec mu nehrozí

Čím je starší, tím prý víc cvičí a tráví u klavíru spoustu hodin. Taky usilovně dohání svoje hudební znalosti, i když vystudoval klasiku. „Najednou jsem zjistil, že mám mezery v literatuře a že to potřebuju dohnat.“

Jaký má vztah k nahrávkám? Trpí při filmech, ke kterým složil hudbu? Kdy ji považuje za opravdu dobrou? Více uslyšíte v iRadiu.