Herečka Simona Babčáková si role nevybírá, role si najdou ji

13. červen 2013

Hostem Evy Kvasničkové byla ve středu po 11:00 hodině Simona Babčáková, populární herečka.

S divadlem začínala v Havířově, ovšem ještě před pár lety pracovala na úřadě OPBH v Šumperku. Do tajů improvizace ji zasvětil mistr oboru Jaroslav Dušek a v současnosti je S. Babčáková členkou souboru Dejvického divadla v Praze. Především se ale zapsala do povědomí televizních diváků díky úspěšným rolím v televizních seriálech jako Škola na výsluní, Místo nahoře nebo Comeback a svým působením ve stand-up show Na stojáka.

Vysněná profese

Postupně chtěla být detektivem, zločincem, vědcem, dojičkou krav a spisovatelkou. Podle slov S. Babčákové je to ovšem stále otevřené téma a je možné, že profesi ještě změní: „Teď mám sice jiné starosti a mnoho práce, ale moc ráda bych psala literární žánr fantasy. Chtěla bych napsat komediální upírskou ságu z Prahy.“ Herečka se prý během dospívání posunula z polohy sebedestruktivní pesimistky k jisté naivní optimističnosti. Svou roli v této pozitivní změně mohla mít údajně i práce na úřadu hospodářské správy, která S. Babčákovou velmi bavila: „K této práci mě tehdy dovedlo mé ekonomické vzdělání. Právě z tohoto čerpám dodnes a přesně vím, kdy co zúročit tak, abych nad tím nemusela přemýšlet.“

Žena plná energie

„Divadlo se nikdy nevyčerpá, maximálně se vyčerpáte,“ to jsou slova S. Babčákové. Ta ani po probdělé noci vyčerpaného herce zdaleka nepřipomíná: „Dnes jsem se vrátila domů v půl šesté ráno. Natáčeli jsme totiž nový, komediální pořad pro ČT s názvem Čtvrtá hvězda. Ten bude uveden na podzim tohoto roku.“ Kde tedy vytížená herečka, matka dvou dětí, stále bere potřebnou energii? „Snažím se hodně spát, což se mi příliš nedaří, protože trpím nespavostí. Určitě mě ale dobíjí mé děti, které mi vždy dělají radost a v neposlední řadě publikum.“Závěrečné ovace spokojených diváků, po vydařeném představení, dovedou prý být tím pravým magickým zdrojem energie.

Simona Babčáková

Více si poslechněte v přiloženém audio souboru na začátku článku…

autor: Jan Sklenář
Spustit audio